Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOSA NOSTRA - Čest korytům , soudruzi! A at žije kluzký Vojta!

23. 4. 2018

Myslím, že  jsem ještě  nikdy na Kose  nekomentoval sjezd  KSČM. Nebyl  důvod. A  naivně  jsem se domníval,  že  ani  nikdy  už nebude. Inu  člověk je tvor   na výsost  omylný. Vlka  nevyjímaje. Ne, že  bych si neuměl představit,  že první koment  ke  komunistickému  sjezdu od Listopadu  budu  psát  po jejich  historicky  opravdu nejhorším volebním výsledku  od jejich  vzniku vůbec, ba právě  naopak, ale  nikdy, že v takovém případě  to nebude  nekrolog za  touhle  stranou. A  aby absurdita  byla  dokonána, po onom debaklu,  kdy  se  komunardi přiblížili  k  hranici vypadnutí  z  velké politiky  jednou pro  vždy, tak tenhle  jejich  sjezd  byl, poprvé od  převratu  sjezdováním  strany  vládní nebo alespoň polovládní!!! Tohle  opravdu musí  vymyslet  život a  český  volič. Na  to rozhodně  nemohou  přijít  ani  velcí  hollywoodští  scénárističtí  mágové!

Komunisté  svůj potlach  původně  svolali  jako reakci na  volební debakl.  A cílem bylo vyvodit  z  něj  důsledky. Především v personální a programové  úrovni. Zkrátka  hledat recept jak a  pod  vedením koho, přežít  svou  smrt. Jenže naše  vnitropolitická  realita,  po  zářijovém parlamentním hlasování, jejich  jednání  dala  velmi rychle  jiný náboj – jak a  jak moc  se podílet na  ustanovování  vládní většiny, vytřískat  z  toho co nejvíce  a  jak  zabránit hrozícím  předčasným  volbám.

 

Z  osudového dilematu se  tak  stalo melodrama. A  aby  to proběhlo právě  takhle,  tak tomu  současný i  budoucí  Nejvyšší  soudruh, v  mé  osobní   hantýrce  už  nějaký  čas  vedený  jako  Kluzký  Vojta, podřídil  úplně  všechno.  Včetně  aranžmá  se  Zemanem. O  tom, že ti  dva spolu  byli  domluveni a  že  Zeman  poskytne  Filipovi podporu  snad nikdo nepochybuje.  Kdyby  ano,  nechť  si najde  prezidentův  projev  a  jeho  úplný  začátek  – „Vážený soudruhu předsedo, milý Vojto,  zaznělo  do sálu…

Je  stejně  zajímavé,  jak většina  lidí i komentátorů  má  neopravitelnou tendenci, vybírat  si  pro  tvorbu  analýz  věci  nepodstatné  a pomíjet  ty  skutečně  důležité. A platí to i pro  Zemanovu  řeč  na  třešňobraní v  Nymburce!

Všichni,  kdo ho nějak komentují, se pojímají  tím  dalším, co  Zeman  vyjevil do  sálu,  zejména pak  pasáží o  Prohraném Únoru a  výčtem  elementárních komunistických  zločinů.

Za  sebe  tvrdím,  že  nejdůležitější ze  všeho byla ona, o  odstavec  výše uvedená,  první  půlvěta projevu. Ta  s tím  váženým soudruhem předsedou a  milým Vojtou … To ostatní byla  jen  vata  a mlha.  Která  měla  legitimizovat Zemanovu  účast  u komunardů a  udělat  ji  salonfähig. Zejména  v  situaci,  kdy ve  stejném čase, co prezident  řečnil u komunistů,  se  ve  svatém Vítu  odehrávala  velká  mše spojená s  návratem ostatků  kardinála  Berana do  vlasti.  I tenhle  dokonalý kotrapunkt  typu  pěst na oko,  musel  zrežírovat  život!  V době,  kdy  Nymburkem  zněla  slova o vině, zločinech a  nějakém  tom pokání a  dodejme  rovnou  – do  naprosto hluchých  uší. jeden  konkrétní  velkozločin,  byl  nejvyšším státníkem ignorován jako bagatelní  záležitost  oproti  sněmování  těch, co ho  mají na kontě…

Dokonalá  symbolika a jedinečný  souběh  faktů!!!

Normální a lehce  organizačně  zvládnutelné  by  přece  bylo zúčastnit se oné  mše za  kardinála  Berana,  bytostného demokrata a  následně po ní  odjet  do Nymburka    a  pak spustit  onu  historizují  tirádu.  Pak  by  totiž  měla  konkrétní  smysl.  Pro Zemana  by nebyl  naprosto žádný problém Beranův  příběh a návrat  jeho ostatků   zakomponovat d o sjezdového projevu. Pak  by  ten proslov   byl  těžce aktuální, měl by  smysl a  byl  by poctivý.

Jestliže  si někdo z  vás  myslí,  že  mi jde o  to  navážet  se do Zemana  za  každou cenu,  ujišťuji  jej, že  nikoli. Jen  odděluji zrno  od  plev,  důležité  od nedůležitého, respektive  balastního. A právě proto, že  Zeman  upřednostnil  Nymburk před  první katedrálou  země v konkrétním okamžiku, je pro mne dokladem toho, že  klíčovým  sdělením  komunistickým delegátům  bylo  ono, právě potřetí  připomenuté  „Vážený soudruhu předsedo, milý Vojto, a  ostatní  jen nic neznamenající ambaláží.

Zkrátka a  dobře  Zeman  musel v  daném  čase být na třešňobraní, protože  jeho projev měl za  cíl podpořit  znovuzvolení  Filipa! Nic  méně  / šlo by  to ještě?/ a nic  více!  Ano, šlo  o to  aby  Kluzký Vojta  přežil svou politickou  smrt,  ke které ho nasměroval  poslední  volební propadák.  A  proč  že  na  tom Zemanovi záleželo? Respektive  tolik záleželo?  

 

Těch  důvodů  bude více :  . . . . . . . . .

 

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2018/04/23/cest-korytum-souuzi-a-at-zije-kluzky-vojta/