Jdi na obsah Jdi na menu
 


Brilantní analýza důsledků setkání Putin-Trump v Helsinkách

21. 7. 2018

Brilantní analýza důsledků setkání Putin-Trump v Helsinkách a velmi trefný rozbor současné situace v Evropě autora Vladimira Skačka. I když je to dlooouhééé, doporučuji přečíst. Protože díky tomuhle budete okamžitě v obraze jak a co se v Evropě, tedy i u nás, děje a dít bude. Tohle překládat, byla opravdu radost.

První krok byl uskutečněn.
Minsko-finský konec pro Kyjev.
Donald Trump přece jen vyšplouchnul Ukrajinu.

No, vlastně, to je všechno. Ti, kdo si v Kyjevě v předvečer setkání prezidentů USA a Ruska v Helsinkách připravovali ve strachu náhradní kalhoty, se nespletli. Bylo to potřeba udělat. Donald Trump přece jen Ukrajinu vyšplouchnul.

Ono vyšplouchnutí platí zejména pro ukrajinskou stranu. Ale vyšplouchli ne zemi – Ukrajinu jako takovou, ale nynější režim v Kyjevě, krachující, žijící z korupce, uskutečňující sociální genocidu proti vlastnímu národu a zalévající Ukrajinu krví občanské války na Donbase. Budou odejiti pro nepotřebnost, jako absolutně zbytečný agresivní element, jako překážka, jako hřebík v botě.

A potvrdil to člověk, jehož tvář u mnohých rasově čistých patriotů vyvolává mokro v kalhotách, Vladimir Putin.
Podle jeho slov se obě strany dotkly v rozhovoru ukrajinské otázky a domluvily se: žádné alternativy vůči realizaci Minsku-2 nejsou, je nutné je uskutečnit. „Doufáme, že USA uplatní svůj vliv na ukrajinskou vládu v této otázce“, řekl Putin.

Avšak ještě všichni mohou prohrát, zabíhajíce do podrobností, požadujíce, aby Minsk-2 splnilo i Rusko, které není stranou konfliktu, ale garantem realizace Minsku. To hlavní bylo řečeno: Ukrajina nemůže dál existovat v té podobě, ve které v současnosti prožívá agónii. A Minsk-2 je právě jízdenka pro takové přeformátování nové Ukrajiny na novém státním, politickém a ústavním základě. To je první moment.

Za druhé, právě zrovna Putin za Trumpa oznámil veřejnosti, jak se oba prezidenti dívají na krymskou problematiku. To znamená uznání či neuznání přičlenění Krymu k Rusku Spojenými státy. Podle slov ruského prezidenta považuje Trump odchod Krymu k RF za nezákonný, ale Rusko pokládá vše za uskutečněné v plném souladu s dokumenty OSN, což znamená, že pro Moskvu je krymská otázka uzavřena. A Trump k tomu nic nedodává. A proto je už možné hovořit o tom, že USA a Rusko budou projednávat mnoho dvoustranných a mezinárodních problémů a odsunou otázku Krymu mimo jednání. Ti, kteří předpovídali, že USA mohou zaujmout stejný postoj ke Krymu, jako když 50 let neuznávaly připojení pobaltských republik k SSSR, měli pravdu. Ostrá hrana není odstraněna, ale odůvodněně odsunuta stranou, aby nerušila jednání obou stran.

Za třetí, podle slov obou prezidentů byla politicky nalezena cesta nepolitického a nesilového (se sankcemi, vydíráním a ultimáty) řešení problému Severního proudu-2 (dále jen SP-2). Trump řekl, že prakticky je to ekonomická otázka, v rámci které budou USA konkurovat Rusku v Evropě. V zajišťování energetických zdrojů pro Evropu, a že „soupeř (jak Trump nazval Putina) je dobrý kompliment“, protože označuje důležitý a vážný vztah mezi přáteli. Podle slov Putina začnou strany jednat tím způsobem, aby všichni měli podíl na rozdělení energetického koláče Evropy. Aby našel odběratele jak ruský potrubní plyn, tak i americký břidlicový nebo zkapalněný. Podle slov ruského prezidenta bude v Evropě regulovaný trh. Poté Putin konkretizoval i vztah k ukrajinskému maniakálnímu strachu ze SP-2. Podle jeho slov SP-2 nezlikviduje tranzit ruského plynu přes Ukrajinu do Evropy, tato cesta bude i nadále existovat. A nejen to. Je tu možnost, že budou dokonce prodlouženy kontrakty v roce 2019 týkající se tohoto tranzitu. Ale za jedné podmínky – hospodářské subjekty (tj. ruský Gazprom a ukrajinský Něftěgaz) se musejí dohodnout a ne podávat žaloby u Stockholmského arbitrážního soudu. Zejména tam zkřížily své „potrubí“ tyto dva podniky a Ukrajinci z Něftěgazu si už dokonce začali krást do své kapsy „odměnu“ za vítězství nad Ruskem. Toto je také tak značný úder pro ukrajinské úplatné osoby a korupčníky, že jim nezbude nic jiného, než užívat valeriánské kapky a připravovat se na útěk z Ukrajiny.

Tak, to je vlastně všechno. Tímhle je téma ukrajinské otázky ve veřejné rovině vyčerpáno, ale je to dostačující pro to, aby bylo možné pochopit, že dva nejsilnější lídři současného světa hovořili o Ukrajině bez ní samotné. A zejména toho se nejvíce bojí v nynějším Kyjevě. Protože takovýto přístup bude znamenat ten fakt, že ve světě jsou už unaveni kyjevským režimem, protože už všichni mají dost jeho ubohé neakceschopnosti. A utěšovat kyjevské uzurpátory z majdanu může jen to, že především toho samého – projednávání problémů Evropy bez Evropy – se také báli i samotní evropané. Všichni. I kancléřka Německa A. Merkelová i prezident Francie E. Macron a všichni ostatní lídři. Zvlášť v zemích východní Evropy a v Pobaltí. Vzpomeňte si, o čem psali v otevřeném dopise „Váženým prezidentům“ novináři finských novin Helsingin Sanomat, Saska Saarikoski a Laura Saarikoski.
Cituji fragmenty: „Dříve se USA přidržovaly jasné a principiální pozice ve vztahu k Rusku, v té době, když jsme se v Evropě snažili potírat názorové rozdíly na nejrůznějších stranách hranic. NYNÍ SE EVROPA BOJÍ, ŽE USA JI JEDNODUŠE A S PŘEHLEDEM OBEJDOU Z VÝCHODU.

…v předvečer setkání na nejvyšší úrovni jsou slyšet obavy, že USA mohou přistoupit na skutečné ústupky kvůli úsměvům veřejnosti a planým slibům. Někteří analytikové dokonce straší opakováním Jaltské konference, na které si Trump a Putin rozdělí svět na vlastní zóny vlivu. Přítomné znepokojení je důkazem existence strachu, který se zrodil spolu s nelogickou politikou USA. JE POTŘEBA PŘECE JEN DOUFAT, ŽE HLAVNÍ HRÁČI SI UVĚDOMÍ, ŽE EVROPSKÉ OTÁZKY NELZE ŘEŠIT BEZ ÚČASTI EVROPANŮ SAMOTNÝCH“…

Právě tak se všechno, jak vidíme, také odehrálo. A nyní zbývá jen čekat, jak se vylekaní američané a evropané budou snažit získat vše nazpět a zrevidovat dohody Putin-Trump z Helsinek. A o tom, že se takové pokusy odehrají, není třeba pochybovat. Putin už příliš moc vypadal jako vítěz. Ale konec nynější Ukrajiny je do očí bijící. Přestala hrát roli „nejdůležitějšího nástroje působení na Rusko“ v rukou amerického prezidenta. Toho to buď už omrzelo, nebo jej už nepotřebuje.

Vladimir Skačko
 

http://svodki24.ru/2344-konec.html?utm_source=push-notification&utm_medium=push-world&utm_campaign=push