Jdi na obsah Jdi na menu
 


O NAPADENÍ SÝRIE TURECKEM

STENOZÁZNAM:  Jednání PS PČR 16.10.2019

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já chci být konsenzuální, a proto nebudu široce komentovat svého předřečníka, kdo tady narušuje jednotnou mezinárodní politiku, a nebudu vzpomínat primátora hlavního města Prahy, který není schopen respektovat českou zahraniční politiku ani vládní ani parlamentní a představovanou samosprávu.

Nechci opakovat, co tady bylo řečeno. Jde o zásadní porušení mezinárodního práva, to tady bylo řečeno a na tom musíme trvat. To si myslím, že je součást toho našeho konsenzu v Poslanecké sněmovně. Že jde o porušení mezinárodního válečného práva, o tom taky není pochyb, protože jde o civilní cíle. O tom, že jde o porušení mezinárodního humanitárního práva, o tom také není pochyb. Čili je potřeba, je na místě, že vláda přijala usnesení, které se k tomu vyjadřuje.

Není také pochyb o tom, co tady říkala paní kolegyně Černochová, že jde o totální selhání NATO, nikoliv pouze porušením zakládajících článků. Ale jde o to, že v podstatě Spojené státy americké vrazily klín mezi Spojené státy a Evropu, a to právě tím, že ustoupily Turecku a nechaly svým způsobem bez odporu napadnout jiný suverénní stát. Syrská arabská republika je suverénním státem, je státem OSN a je zmítána chaosem, který do ní někdo v roce 2011 implantoval. ***

A to, že se podařilo po velkých peripetiích a s pomocí mezinárodního společenství ten konflikt nějakým způsobem řešit, není dořešen, ještě neznamená, že tam ten chaos a válečná vřava nemůže znovu začít. Co také nelze zpochybnit? Nelze zpochybnit to, že to území nenáleží Turecku a že rozhodovat o jiném státu tím, že tam pošlu vojáky, není možné.

Co je ale také důležité; nebudu nazývat ani prezidenta Erdogana, ani jiné státníky, jestli jsou demokraté, nebo jsou to diktátoři, protože respektuji článek 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech u nás vyhlášený jako 120/1976 Sb., to znamená, že každý národ, každý stát má právo na vlastní politický režim a na vlastní využívání přírodních zdrojů. Proto budu hovořit jenom o tom, co je v rozporu s mezinárodním právem. A jsem přesvědčen, že je naší povinností, abychom přispěli k návratu principu mezinárodního práva. Proto jsem rád, že v tom konsenzuálním usnesení je požadavek na vládu České republiky, abychom jednali s těmi, kteří v Radě bezpečnosti mohou rozhodnout o tom, že místo válečných konfliktů začnou diplomatická jednání. Vím, že to je velmi těžké a jsem přesvědčen o tom, že existuje několik cest, kterými může mezinárodní společenství a jediný autoritativní orgán, to je Rada bezpečnosti OSN, rozhodnout o tom, jak se ta jednání povedou a kde. Nabízí se již jednou osvědčené centrum Eurasie, to je Nur-Sultan, dřívější Astana, hlavní město Kazachstánu, kde už se ta jednání opakovala. Samozřejmě by bylo nejvhodnější začít v New Yorku přímo na půdě OSN a byl bych rád, aby Česká republika v tom byla aktivní jak na jednání Evropské rady, tak i v jiných orgánech, ve kterých zasedáme.

Co mne naplňuje obavami? Je to neochota některých stálých členů Rady bezpečnosti se vypořádat s tímto problémem ve prospěch národů na principu práva národů na sebeurčení. Já jsem to již několikrát říkal i tady na půdě Poslanecké sněmovny. Kurdská autonomie, kurdský stát měl vzniknout po první světové válce, po druhé světové válce a nikdy nevznikl. Nedivme se tedy touze Kurdů vytvořit si alespoň podmínky pro vznik vlastního státu. Ta autonomie, která tam vzniká, přeci neohrožuje při jednání jenom Turecko, ale samozřejmě se týká jak Iráku, tak Sýrie. Samozřejmě se to týká i Íránu. A v tomto ohledu je potřeba přizvat tyto státy k takovému jednání, které by Rada bezpečnosti organizovala.

Já jsem velmi rozezlen na to, když jsou představitelé Parlamentu odsuzováni za to, že realizují nějaký projekt, který po nich občané toho kterého státu chtějí. Myslím tím rozsudky španělských soudů nad představiteli Katalánska. Myslím si, že to neukazuje nic dobrého. Já jsem obrečel Československo jako svůj stát, ale respektoval jsem to, že Češi a Slováci byli schopni najít v sobě dost sil, aby překonali vnitřní rozpory a našli dokonce i dost sil na to, aby zvolili společný postup, jak dál jednat se svými sousedy, jak dál jednat v mezinárodním společenství a jak dokonce v jednom okamžiku rozhodnout i o tom, jak budou spolupracovat v Evropské unii.

Jsme příkladem a můžeme ten příklad klidně přednášet na mezinárodním fóru. Dovolte mi tedy na závěr: Nechci vyvolávat konflikt, nechci, abychom se podíleli na tom, že na případnou žádost Turecka vyšleme Armádu České republiky ve prospěch našeho koaličního partnera, tedy turecké armády, na potlačování Kurdů v Sýrii. To bych musel odmítnout a s odkazem na článek 43 Ústavy České republiky při takovém jednání Poslanecké sněmovny vyslovit zásadní nesouhlas, přestože bych věděl, že pro mnohé by to bylo porušení našeho závazku k Severoatlantické smlouvě.

Ale říkám to tady nahlas, abychom si uvědomili, do jak absurdní situace nás Spojené státy americké v Sýrii dostaly. Je to druhé totální selhání této smlouvy. První bylo při ochraně vnější hranice Evropy, když řekli, že to není jejich věcí a když to nebylo zvladatelné, tak nepřišli s žádným návrhem, který by byl pro Evropu přijatelný. Jsem přesvědčen, že Česká republika, česká diplomacie musí vynaložit veškeré úsilí, které umožňuje naše jednání, naše postavení v OSN, v Evropské unii i v NATO, k tomu, abychom dali svůj hlas ve prospěch diplomatického jednání proti vojenské agresi.

Dovolte mi ještě jednu poznámku na závěr. Jsem přesvědčen, že jednání je více než zbraně. Jsem přesvědčen o tom, že náš hlas jako Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je ještě autoritativnější než jenom hlas vlády, protože je to hlas všech těch, kteří na tento minimální konsenzus, ke kterému chceme přistoupit, hlasovali. Je to tedy věc, která je v zájmu všech občanů České republiky a já to říkám za naše voliče. Ti, kteří budou hlasovat pro to usnesení, to budu říkat za své voliče, a to bude ta síla, kterou bude mít za sebou vláda České republiky. Nejen koalici, nejen ty, kteří ji tolerují, ale i ty, kteří jsou k ní v opozici. Protože to je důležitý vzkaz pro mezinárodní společenství. Doufám, že budeme schopni najít ten konsenzus vždycky, když půjde o tak vážnou věc, která hrozí nejvyšším bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. Neříkám pro Evropskou unii, ale pro Českou republiku. Protože tady musíme hájit svůj zájem i vůči těm, kteří zatím nenašli tolik sil jako nacházíme my.

Děkuji všem, kteří budou pro to konsenzuální usnesení hlasovat.

Poslanec Lubomír Volný: Takže bych chtěl načíst doplnění usnesení o bod č. 7. A tento doplňující bod teď načtu. Zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že současná situace v Sýrii je vyvolaná nelegitimními akcemi mnoha států, jenž podporovaly i extremistické islamistické síly, které se terorem snažily svrhnout legitimní syrskou vládu."

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Čistě aby bylo věci učiněno zadost, bych měl v tuto chvíli načíst usnesení:

"1. Poslanecká sněmovna vyjadřuje solidaritu se syrským obyvatelstvem, jehož velká část žije ve velmi obtížných podmínkách, milióny lidí byly interně vysídleny či byly nuceny uprchnout do zahraničí. Turecká invaze tuto humanitární krizi pouze dále prohlubuje a zvýší utrpení civilního obyvatelstva včetně žen a dětí;

2. Poslanecká sněmovna odsuzuje invazi Turecka na území Sýrie jako porušení mezinárodního práva;

3. vítá rozhodnutí vlády České republiky o pozastavení vývozních licencí na vojenský materiál do Turecka v rámci koordinovaného postupu členských států Evropské unie;

4. vyzývá předsedu vlády Andreje Babiše, aby na nadcházejícím zasedání Evropské rady požadoval, aby Evropská rada uložila Evropské komisi vypracovat návrh ekonomicko-politických opatření, jejichž cílem by bylo donutit Turecko k zastavení vojenských operací.

5. Odsuzuje brutální vraždu Hevrin Khalaf, generální tajemnice strany Budoucnosti Sýrie, údajně spáchanou protureckými ozbrojenci. Tento zločin, stejně jako mnoho dalších, musí být vyšetřen a pachatelé potrestáni;

6. kategoricky odmítá výhrůžky Turecka vůči státům Evropské unie, že uvolní cestu migrantům do Evropy.

Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda ještě někdo v podrobné rozpravě? Jestliže tomu tak není, podrobnou rozpravu končím. Omlouvá se od 20. hodiny paní poslankyně Pekarová Adamová z pracovních důvodů, paní poslankyně Kovářová ruší svoji omluvu a je již přítomna.

Nyní tedy přistoupíme k hlasování. Já předpokládám - ano, je zde žádost o odhlášení, které jsem právě vyhověl. Ještě jednou přivolám kolegy z předsálí. Pan zpravodaj zcela ve shodě se mnou mi tady říká, že bychom ten kompromisní nebo konsenzuální návrh jedna až šest hlasovali jedním hlasováním, a poté, jestli jsem to pochopil, jako případný bod sedm bychom hlasovali návrh pana poslance Volného. Je k tomu nějaká námitka? (Ne.) Já myslím, že v tomto případě není nezbytné schvalovat proceduru. Pane zpravodaji, máte k tomu něco? (Ne.) Souhlas.

Takže prosím vás, budeme tedy hlasovat navržené usnesení - body jedna až šest, tak jak je zpracovala ta pracovní skupina.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

hlasování číslo 28 přihlášeno je 147 poslanců, pro 147 proti nikdo, tato část usnesení byla schválena. (Potlesk.)

 A nyní budeme hlasovat o bodu číslo 7, tak jak jej přednesl pan poslanec Volný.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

hlasování číslo 29 přihlášeno 145 poslanců, pro 5, proti 55. Tento návrh přijat nebyl.

  KSČM (A Ano: 30 Nepřihlášen: 4Z Zdržel se: 8)