Jdi na obsah Jdi na menu
 


V Sýrii utekly stovky zahraničních islamistů.

OPĚT SE UKÁZALO, ŽE HENRY KISINGER MÁ PRAVDU: „JE NEBEZPEČNÉ BÝT NEPŘÍTELEM  AMERIKY, ALE BÝT JEJÍM PŘÍTELEM JE SMRTÍCÍ.“

V Sýrii utekly stovky zahraničních islamistů. Západ z nich má problém, který už dál nelze přehlížet

zobrazit fotogalerii

Milan Rokos

14. října 2019 • 18:12

Evropské státy mají staronový problém, který budou muset řešit. Týká se jejich občanů, kteří odešli bojovat do Sýrie. Až doteď to jednotlivé země zametaly pod koberec a spoléhaly na kurdské bezpečnostní složky. S tureckou invazí do Sýrie se ale vše mění a hrozí, že se stovky Evropanů opět pustí do války za teroristický „chalífát“.

Západní tajné služby mají o starost navíc. Nebezpečí, že turecká invaze do severní Sýrie pomůže na svobodu tisícům členů teroristické organizace Islámský stát, se o víkendu začalo měnit v realitu. „Nejméně 785 zahraničních členů IS uprchlo s pomocí žoldnéřů a leteckého krytí tureckých stíhaček z tábora Ajn Isá,“ napsaly v neděli v prohlášení zveřejněném na facebooku Syrské demokratické síly (SDF).

Žoldnéři umožnili útěk členů Islámského státu

Žoldnéři spolu s tureckými vojáky podle nich zaútočili na vězeňský tábor, umožnili islamistům napadnout stráže a utéci. „Téměř všichni podezřelí bojovníci IS uprchli,“ napsal mluvčí SDF Mustafa Bali.

Kurdský server Rudaw pak informoval o sobotním výbuchu nálože umístěné v automobilu blízko věznice s tisíci členy Islámského státu ve městě Hasaká. Už v pátek uteklo pět džihádistů z vězení v Kámišlí, které bylo dalším terčem tureckého bombardování.

 

Prudký zvrat, který nahrává Moskvě: Kurdové se po Trumpově zradě obrací na Východ

 Kurdské síly dosud střežily v severní Sýrii na 12 tisíc mužů i nezletilých, kteří jsou podezřelí z toho, že bojovali pod vlajkou samozvaného chalífátu. Z jedné z věznic, jejíž umístění úmyslně neprozradil, přinesl svědectví reportér listu The Times Anthony Loyd. Navštívil zařízení, v němž je ve špatných podmínkách drženo několik tisíc lidí. Podobně jako v neblaze proslulém Guantánamu mají na sobě oranžové vězeňské mundúry. V nich snášejí dusivé horko během dne i noční teploty klesající k nule.

„Všude je cítit pot, špína a beznaděj,“ píše britský novinář, podle něhož jsou cely tak přeplněné, že vězni musejí spát na boku, aby se do nich vešli. „Zdejší podmínky připomínají spíš koncentrační tábor než výkon spravedlnosti,“ poznamenává. „Nemáme žádná práva, ani ponětí o tom, co nás čeká,“ řekl reportérovi jeden ze zajatých Kanaďanů.

V přeplněných vězeních vládne zoufalství a beznaděj a zadržovaní muži se často pokoušejí o vzpoury. Pokud se jim podaří uniknout, je značně pravděpodobný jejich návrat do řad džihádistických bojovníků a další radikalizace.

Z celkových 12 tisíc vězňů tvoří cizinci něco více než třetinu. Většinu z nich zadrželi bojovníci SDF v únoru a v březnu poblíž města Baghúz, tehdejší poslední enklávy Islámského státu. Džihádisté mají rozličné národnosti, od občanů arabských států přes Kanaďany až po Evropany. Těch je ve věznicích údajně několik stovek, nejčastěji se spekuluje o osmi stech. Zhruba pět set z nich mají být občané Francie a Belgie.

Zatímco Trump minulý týden prozradil, že USA nechaly přesunout na bezpečné místo dva ze čtveřice britských teroristů známých pod přezdívkou „The Beatles“, drtivá většina islamistů zůstala v kurdských vězeních – pro jejich strážce už ale přestali být prioritou, tou je teď obrana vlastních měst a domů, kde žijí jejich rodiny.

Evropské státy se ale ke „svým“ bojovníkům IS dlouhodobě nehlásí, některé je dokonce zbavily občanství. Francie před časem zkusila i jinou cestu – nechala 12 zajatců přesunout ze Sýrie do Iráku, o kterém je známo, že běžně vykonává trest smrti, což se také v případě několika francouzských občanů stalo. Popravy ale vyvolaly značnou kritiku a francouzská vláda už proto v této taktice nepokračovala.Britská ministryně vnitra Priti Patelová pro změnu prohlásila, že nedovolí návrat do vlasti ani jediného stoupence Islámského státu, ať už jsou britské závazky vůči mezinárodnímu právu jakékoliv.

Situaci by mohlo teoreticky řešit ustavení mezinárodního tribunálu, dohodnout se na něm je však velice složité a jak ukázaly procesy se zločinci z bývalé Jugoslávie, jedná se také o velmi nákladnou a zdlouhavou záležitost.

 

Půr: V zajetí štěkajících psů. Hádáme se o prkotiny, zatímco Němci dělají byznys

 Sedm západoevropských států nicméně vyjednává o přesunutí svých vězněných občanů ze Sýrie do Iráku výměnou za značné finanční obnosy za každého z nich.

Strach z návratu bojovníků IS vzrostl zejména po vlně teroristických útoků v Evropě v letech 2015 a 2016, kterých se zúčastnili i někteří navrátilci. Část zemí nyní povoluje jen návraty žen s dětmi, některé pak pouze dětí. Problémem při návratu může být i mezinárodní povaha mnohých rodin – ženy přicházející například z Belgie či Francie se v Sýrii často vdávaly za další zahraniční bojovníky. V některých případech pak není jasné, která země by se rodiny měla ujmout.

Jak připomínají experti na terorismus Thomas Renard a Rik Cololsaet z belgického Institutu Egmont, Evropa zažila v posledních letech a měsících i neřízené návraty bojovníků ze Sýrie – několika z nich se podařilo dostat na území EU individuálně. V případě, že se tisíce radikálů ocitnou kvůli turecké ofenzivě na svobodě, podobných případů může přibývat. Anebo se zradikalizovaní vězni přidají k islamistickému odboji a budou bojovat buď proti blízkovýchodním vládám, nebo organizovat útoky na evropské cíle.

 

USA nás drze prodaly. Je to absurdní válka a Turci nás nikdy nevyženou, říká syrský Kurd

 Oba experti proto doporučují spíše řízené návraty ze syrských a iráckých bojišť – islamisté tak budou pod větší kontrolou, státy a jejich instituce se na to ostatně v posledních letech dlouze připravovaly. Autoři v textu na blogu Lawfare zdůrazňují, že země mohou oba přístupy zkombinovat: část osob ze Sýrie repatriovat a ty, které podle nich představují to největší bezpečnostní riziko, poslat před irácké soudy. Dosavadní politika zametání problému pod koberec a spoléhání se na kurdské věznice podle nich musí skončit a státy by měly převzít zodpovědnost za občany, kterým kdysi nezabránily v odjezdu na syrská a irácká bojiště