Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠPATNÁ PAMĚŤ EU

Co vypadlo z evropské paměti

 JAN KELLER

   Je velice dobře, že František Nebeský připomenul usnesení Evropského parlamentu z 19. září letošního roku (Právo 2. 12.). Přijatý dokument se nazývá Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy. Mimo jiné se v něm praví, že Rusko popírá svoji vinu na rozpoutání druhé světové války a místo toho tvrdí, že skutečné iniciátory válečného konfliktu je třeba hledat na Západě. Přijatý dokument přitom ignoruje vše, co předcházelo podepsání paktu Ribbentrop-Molotov v srpnu 1939. O nějaké Mnichovské dohodě v něm například nenajdeme ani zmínku.

   V usnesení se uvádí, že evropské země včetně Německa se již vyrovnaly se svou minulostí, zatímco Rusko ještě stále ne, takže jeho přeměna v demokratický stát bude obtížná. Žádá se, aby Komise přijala rozhodná opatření proti snahám současného ruského vedení překrucovat dějiny.  

   V zájmu zachování evropské paměti si dovolím připomenout aspoň některé ze skutečností, které se do dokumentu, na jehož přípravě se významně podílel socialista Frans Timmermans a česká komisařka Věra Jourová, už bohužel nevešly.

   Mezi listopadem 1941 a dubnem 1942 byly v obsazené Paříži pod patronací kolaborantské vichystické vlády konány výstavy pod hesly „Evropská Francie“, „Nový život“, „Bolševismus proti Evropě“. Na obrovských panelech se jen pár měsíců poté, co Hitler vtrhl do SSSR, bylo možno dočíst, že „sjednocená Evropa, to je sjednocená práce, sjednocené úsilí, znásobená výkonnost, zvýšení volného času, blahobyt pro všechny, konec válek, svornost“. Výstavy byly doprovázeny letáky, ve kterých se vyčíslovaly ztráty „bolševiků“ a kterým vévodil slogan: „Triumf Německa, které bojuje za novou Evropu“.

   V usnesení přijatém Evropským parlamentem letos v září se v odstavci 18 v zásadě požaduje, aby členské země EU odstranily všechny památníky připomínající Sovětský svaz. Bohužel v nich není ani slovo o nutnosti připomínat ty neblahé akce, kdy byla Evropa sjednocována v zájmu míru, prosperity a svornosti proti ruskému nebezpečí. Proč je asi evropská paměť tak selektivní?