Jdi na obsah Jdi na menu
 


PRAVDA A LÁSKA - JAK TO JE

4. 11. 2019

Pravda a láska nezvítězí, udeřil spisovatel Vondruška. A řekl, o co jde EU

04.11.2019 9:45

Zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí? Podle historika a autora historické fikce Vlastimila Vondrušky určitě ne. V dalším díle rozhovorů s Martinou Kociánovou hovořil o tradicích, které Evropa opouští, i o tom, jak zastánci jednotné Evropy neumí definovat, co vlastně chtějí. „Dnešní boj za centralizované evropanství není ničím jiným, než snahou zlikvidovat mocenské struktury jednotlivých zemí a vytvořit pseudovládu v Bruselu,“ míní Vondruška ve své knize. A přidává paralely z historie.

Pravda a láska nezvítězí, udeřil spisovatel Vondruška. A řekl, o co jde EU
Foto: Repro Youtube
Popisek: Historik a spisovatel Vlastimil Vondruška

Ve druhém díle rozhovoru s Vlastimilem Vondruškou došlo podstatně více na současný svět a témata. Vondruška konstatoval, že svět není zdaleka tak jednobarevný a že existuje spousta lidí, kteří stále ctí, respektují a dodržují tradice. Například v menších městech, které „v Praze nemají rádi, protože volí špatné politiky, a mají zaostalé názory“. „V každé době jsou zde lidé, kteří bláznivě cválají dopředu, a je jim naprosto jedno, co se děje kolem nich. A existuje spousta lidí, kteří tradiční hodnoty znají, ctí a respektují. Takže to není zase takové, jak nám to předkládají mainstreamová média,“ prohlásil.

Anketa

Je špatně, když politici nadávají novinářům ČT, např. z pořadu 168 hodin?

2%
hlasovalo: 1727 lidí

Evropa se dle Vondruškových slov připravila o jednoznačnou koncepci toho, co chce. „Nechceme nic. Všichni vám řeknou: chceme být hodní na ty a tamty. Ale, proboha, k čemu by to směřovalo? Jaká je koncepce budoucnosti? Jak by měla za dvě nebo za tři generace Evropa vypadat? Myslím, že Evropa hlavně ztratila schopnost definovat si cíle, nikoli ty abstraktní idealistické idey. V politice to máte tak, že můžete vymyslet kdejaké ptákoviny, slibem neurazíte: nikdo vám nemůže dát tolik, kolik vám může slíbit naše politická strana. To jsou základní principy politiky. Ale k čemu to povede? Jak má Evropa vypadat?“ ptal se.

Jeho kritikové mu prý vyčítají, že je zaostalý, když evropanství nechápe. „Evropa byla evropanská od středověku, takže nechápu, co má být novým evropanstvím. Má to být to, že národní vlády přestanou rozhodovat? Nebo má být evropanstvím to, že začneme stavět mešity? Nebo že se budeme drásat a říkat, že jsme odporní bílí mužové, a ve jménu toho musíme, já nevím co? Takže nevíme, jak by měla vypadat budoucí společnost. Toto Evropa se naprosto ztratila a ve jménu různých nápadů nemá koncepci, čeho chce dosáhnout.“

Vondruška dále dodal, že boj proti vlastenectví, který je často Evropské unii přisuzován, také není ničím novým, protože nadnárodní struktury zde už byly a snažily se omezovat moc regionálních mocí. Jmenoval například spory císaře s papežem či císaře s knížaty a kurfiřty.

 
„V době Rakouska-Uherska opět probíhal standardní boj, zda jsme všichni pokrokoví, a tudíž jsme stoupenci domu Habsburského, anebo jsme ti zaprcatělí vlastenci, kteří lpí na češství. V době socialismu máme proletářský internacionalismus, a tudíž musíme živit Angelu Davisovou, Che Guevaru, protože to je přece naše povinnost a každý, kdo by chtěl hájit národní zájmy, je reakční zpátečník. Čili tyto boje jsou zde vždycky. Dnešní boj za centralizované evropanství není ničím jiným, než snahou zlikvidovat mocenské struktury jednotlivých zemí a vytvořit pseudovládu v Bruselu,“ přidával Vondruška další historické paralely.

Historik nechtěl direktně spekulovat, co současnou Evropu vede na scestí, ale dal příklady ze svého románu: „Každá společnost, která začne zapomínat na to, že musí chránit sama sebe a své hodnoty, se v minulosti buď dostala do krize, nebo dokonce zanikla. Prostě lidé, kteří přestanou ctít vlastní dějiny, tak jejich společnost obvykle zanikne. Ve chvíli, kdy Evropa začala opouštět tisícileté tradice, na nichž vznikla a fungovala, a začne buď přejímat hodnoty od jinud, a ještě hůře, začne vymýšlet nejrůznější, naprosto neověřené experimenty, tak se začíná zabývat pseudoproblémy a hlavně rozbíjí sociální vazby.“

Dodal, že sociální vazby jsou pro společnost kriticky důležité. „Společnost nikdy neudržíte tím, že lidem dáte příspěvky a dotace a budete je nějak živit. Ale společnost můžete vždy držet dohromady tím, že vytvoříte společnou myšlenku, která lidi spojuje. Bez toho nikdy nemůže žádný národ ani společnost fungovat,“ mínil.

Chyba Evropy je podle něj, že začala opouštět evropské hodnoty. Prý se zastánců jednotné Evropy, co to evropanství je. „Většinou mi řekli, že je to úcta k jednotné Evropě, případně k hodnotám Evropy. Ale nikdo to neumí definovat, a pokud to neumíte definovat, tak to nemůže fungovat,“ prohlásil Vondruška. „V tu chvíli, když se začneme stydět za to, co dělali naši předkové, daná civilizace ztrácí glanc a svůj smysl. Naši předkové nemuseli dělat všechno správně, ale byli to naši předkové,“ popsal jednu z nectností Evropy a dodal, že bez našich předků by jsme zde nebyli.

Podle Vondrušky zvítězili v historii naši předkové, kteří se zbraněmi oháněli nejracionálněji. „Když se podíváte na různá tažení v minulosti, tak až na pár ideologických excesů, jako bylo křížové tažení za osvobození Svaté země, tak často bojovali velmi pragmaticky, to nebyly války pro srandu, měli jasné ekonomické a sociální cíle. Takže oni nebyli krvelační a nezvedali zbraně samoúčelně, ale hájili své zájmy. A tím se vytvořila určitá rovnováha, protože svět, kde se budou všichni objímat kolem ramen, nemůže existovat – a navíc, když odstraníte bipolaritu, tak je to vždy problém.

Dnešní američtí politologové už přišli na to, že je obrovský problém v tom, že v době studené války zde byla Amerika a Rusko a tato bipolarita vytvářela napětí, které obě strany nutilo chovat se nějakým způsobem, být ostražitý a odpovědný. Tato bipolarita se v současné době zase vytváří, ale bude to tripolarita, protože do toho musíme započítat minimálně Čínu. A budoucnost ukáže, k čemu to povede.

Láska a pravda jsou sice krásná věci, ale v dějinách nikdy nezvítězily a nezvítězí. Láska a pravda nad lží a nenávistí nezvítězí, protože nikdy nevytvoříte společnost, kde budou všichni dobří, laskaví, budou mít andělská křídla, objímat se, pracovat a výdobytky své práce si budou navzájem rozdělovat. To prostě nejde.“