Jdi na obsah Jdi na menu
 


JAK TO VIDÍ PROFESOR KREJČÍ

Profesor Oskar Krejčí: 50 atomovek USA v Turecku? Část plánů globální války. A krok Ruska? Náhody neexistují

19.10.2019 14:55

POLITOLOGOVÉ Turecká ofenzíva v Sýrii? „Podle mého názoru, došlo k dohodě mezi Spojenými státy, Tureckem, Ruskem a prostřednictvím Moskvy i s Íránem o tom, jakým způsobem vyřešit problém na severu Sýrie,“ předpokládá politolog profesor Oskar Krejčí. Spojené státy si musely vybrat, koho podrží. „Rozhodly se pro Turecko, kde mají přibližně 50 jaderných náloží, které ovšem nemíří na IS, nemíří na Sýrii. Jsou součástí amerických plánů globální války.“ A chování Bruselu? „Jde o učebnicovou ukázku pokrytectví. Státy, které se podílejí na agresi vůči Sýrii dílem samostatně, dílem v rámci NATO, pak v rámci EU hlásají podivný pacifismus. To je absurdní!“


Turecko zahájilo před několika dny ofenzívu v severní Sýrii s cílem vytvořit pásmo pro uprchlíky a mezitím vyřídit kurské milice YPG, které jsou podle nich plné teroristů. Západ o tom měl podle Turecka vědět. Američané stáhli své jednotky a dali od toho ruce pryč, respektive Trump je nechal „ať se poperou“. Mezitím se Kurdové spojili rychle s Asadem. A teď už se hovoří o klidu zbraní. Vypadá to, že všichni vlastně věděli, co nastane, a byli na to připravení. Jen k tomu někteří museli dodat slova o odsouzení operace, protože jsou mrtví a to i v řadách Kurdů, kteří dřív bojovali proti IS pod americkou vlajkou. Pane profesore, co má tohle všechno vlastně znamenat?

V chaosu, který známe z této oblasti, jsou přítomny důležité dva faktory. Především kurdská otázka. Poté, co se po první světové válce rozdělovalo dědictví Osmanské říše, západní mocnosti, neboli mocnosti vítězné, zcela opomněly Kurdy. Vytvořily hranice, které nejsou ničím jiným, než politickou dohodou, ovšem dohodou bráněnou tanky. A tak dnes máme 30 až 40 milionů Kurdů, kteří nemají vlastní stát. Kurdové vedou svoji válku proti Turecku mnohem déle, než existuje konflikt v Sýrii. Kurdsko-turecká válka za vytvoření vlastního státu nebo větší autonomie stála už přibližně 40 tisíc životů. Navíc Kurdové žijí v Turecku, Sýrii, Íránu a Iráku. Tato otázka zůstává otevřená, a když Kurdové bojovali proti IS, stále bojovali za vlastní stát.

Anketa

Je ,,nenávist na internetu" tak velké nebezpečí, jak popisují Pavel Rychetský a Anna Šabatová?

Ano

16%

Ne

84%

hlasovalo: 16272 lidí

Druhý faktor je, že konflikt v Sýrii je tak trochu válkou v zastoupení. Mocnosti si vyříkávaly své vlastní problémy na úkor Syřanů. Válka začala kvůli západním mocnostem, především Spojeným státům, Francii a Velké Británii. Nelze ale zapomínat ani na Turecko, které se ke zmíněným západním mocnostem připojilo. Tyto státy se podílely, a do jisté míry i podílejí, na vyzbrojování násilné opozice proti syrské vládě. Když říkám podílely se, znamená to, že „opozici“ dodávaly zbraně, dodávaly nevojenský materiál, podílely se na výcviku, kryly povstalce vlastní propagandou a diplomatickými aktivitami. To se děje dodneška. Tvářit se, že Evropa je rukojmí tohoto konfliktu či Turecka, je nesmysl. A tvrdit, že EU je pod tlakem Turecka, je také chybné. Některé státy EU se velice aktivně a velice krvavě podílely na rozdmýchání problému.

Teprve teď můžeme mluvit o tom, co se vlastně děje. Donald Trump už v předvolební kampani říkal, že vojáky z oblasti stáhne. Proč? Tato osmnáct let trvající válka má tendenci stát se nekonečnou. Musíme ji vidět v rámci celého pásu od západního Pákistánu po Sýrii. Podle některých odhadů stála zatím jenom USA 5,5 bilionů dolarů. A konec není vidět. Když to řekneme jednoduše, náklady na udržení současné americké pozice v dané oblasti mnohonásobně převyšují zisky z této oblasti plynoucí. Bavíme se o Spojených státech, které jsou astronomicky zadlužené. Dluh federální vlády překročil 22 bilionů dolarů. Hypoteční dluhy přestavují dalších 15,8 bilionů, studentské půjčky 1,6 bilionů, na kreditních kartách mají Američané dluh převyšující jeden bilion dolarů...

V této situaci se musí americká administrativa, je-li trochu odpovědná, zamyslet nad tím, jestli má pro ni přednost spojenec Turecko, nebo spojenci Kurdové. Jsou to dva spojenci USA, kteří jsou v konfliktu mezi sebou. Spojené státy si musely vybrat, koho podrží. Rozhodly se pro Turecko, kde mají přibližně 50 jaderných náloží, které ovšem nemíří na IS, nemíří na Sýrii. Jsou součástí amerických plánů globální války. Buď se stáhnou Američané z Turecka a budou dál držet Kurdy, nebo pustí Kurdy a nechají na Turcích, aby problém nějak uzavřeli.

Podle mého názoru, jen se domnívám... Došlo k dohodě mezi Spojenými státy, Tureckem, Ruskem a prostřednictvím Moskvy i s Íránem o tom, jakým způsobem vyřešit problém na severu Sýrie.

Musela to být kouzelná situace, když se potkávaly obrněné transportéry s ruskou a americkou vlajkou a Rusové přebírali americké základny v oblasti. Kdo viděl záběry, jistě si zapamatoval, že v jídelnách Američanů Rusové našli nedojedené snídaně, v chladničkách coca-colu... Pro Rusko to ale není žádné vítězství nad USA. Je to především přebírání nákladné odpovědnosti, která je plná rizik. Je to projev pokusu nalézt řešení, které je z dlouhodobého hlediska výhodné pro všechny strany. Je to snaha vyřešit problém, který je zátěží pro všechny. Pro Turky, Rusy, Američany a koneckonců i pro Kurdy, kteří v tomto geopolitickém cyklu ozbrojeným bojem nemohou svých cílů dosáhnout. Musí uzavřít svůj „Brestlitevský mír“ – ustoupit. Začít řešit problém jinak. Třeba využít potřeby Damašku obnovit si kredit, a získat pro sebe větší autonomii. V této fázi toho dohodou s Asadem, který potřebuje klid v zemi, dosáhnou. Asad jim ji určitě slíbí a na Rusech bude, aby dohlédli na to, že ji dostanou. A podle mého ji dostanou. To není černo-bílý svět.

Fotogalerie: - Erdogan terorista!

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Demonstrace za solidaritu s Kurdy v Praze

Je třeba se dívat i kolem konfliktu, vidět jeho kontext. Kdo sleduje pohyb na finančních trzích, jistě zaznamenal, že tento týden Rusové poprvé od února nakoupili americké obligace. Podílejí se na stabilizaci americké ekonomiky, která, jak jsem už říkal, je obrovsky zadlužená. To není náhoda. Takové náhody neexistují. Ruský prezident tento týden navštívil Saúdskou Arábii. Rusko je dnes v této oblasti jediná velmoc, která má dobré vztahy s Izraelem, Íránem, Tureckem, Sýrií i Saúdskou Arábií. Nejde o to, ze dne na den odstranit problém, jde o to, neřešit ho zbraněmi.

Mně je požadavek Kurdů na sebeurčení samozřejmě sympatický. Ale dosáhnout řešení ozbrojenou cestou je v dané chvíli nemožné. Je třeba boje zastavit, ukončit válečné šílení a začít hledat politické řešení. K tomu je potřeba dosáhnout nějakého vítězství. Někdo musí vyhrát, převzít vládu.      

Americký viceprezident sice ohlásil příměří, ale Turecko tvrdí, že jde o klid jen na pět dnů. Myslíte si, že už je konec, nebo je to skutečně jen přestávka v zabíjení?

Myslím si, že Turci postupovali příliš rychle a dohodou Washingtonu s Ankarou ostatní dostaly čas zastavit se na dohodnutých liniích. Američané musejí mít čas se stáhnout, Kurdové musejí ustoupit, ruská vojenská policie se musí přemístit mezi Turky a Syřany. Je to oddychový čas pro střelbu a aktivní čas pro přesun jednotek.

Lze situaci chápat, že je Sýrie na cestě k ukončení konfliktu?

Mnohé tomu nasvědčuje. V téhle chvíli jde o natolik drastické opatření, že souhlas s ním vyžadoval přesvědčování, že se jedná o cestu k ukončení války. Že by někdo jen tak z plezíru chtěl obsadit 30 kilometrů pohraničí? Odhodlat se k tomuto kroku, vyžadovalo představu o jiném typu zisku než je zisk územní. Tím ziskem je zastavení bojů a vrácení uprchlíků do Sýrie.

Slyšíme různé deklarace a odsouzení. Myslíte si, že už nemá ani smysl sledovat, co říkají představitelé EU nebo členové EU, protože s ničím, co by zásadně situaci ovlivnilo, stejně nepřijdou?

Naopak. Slov se dostává ideologickým nadšencům, kteří od televizních obrazovek z tepla svých domovů či kongresových sálů žvaní o nutnosti pokračovat v boji. Ti nic netuší ani o válečných ztrátách, ani o poměru sil na bojišti. Při svém válkychtivém nadšení nevidí statisíce mrtvých, miliony běženců a vyhnanců, kteří na válčení v Sýrii doplácejí. Kdyby to pokračovalo podle výkřiků těchto ideologů, nezbude nikdo, kdo by mohl uctívat padlé hrdiny.

Anketa

Mělo by být Turecko za útok a sever Sýrie vyloučeno z NATO?

Ano

91%

Ne

4%

Je to jedno

5%

hlasovalo: 10516 lidí

Je důležité sledovat chování Bruselu. Jde o učebnicovou ukázku pokrytectví. Státy, které se podílejí na agresi vůči Sýrii dílem samostatně, dílem v rámci NATO, pak v rámci EU hlásají podivný pacifismus. To je absurdní! To snad není ani dvojí metr. To je ztráta soustav měření. Je to cynický selektivní pseudohumanismus politiků, kterým nevadily civilní ztráty při útoku Američany vedené koalice na syrské město Rakka před dvěma lety, ale teď křičí o válečných zločinech Turků. Z toho se můžeme učit. Plané výzvy, které vyhlašuje EU ve vztahu ke státům, které jsou členy EU... Vidíme, jak nedokonalé jsou naše instituce.

Ankara vyhrožuje, že v případě označení současné okupace severní Sýrie za invazi mohou do Evropy poslat 3,6 milionu syrských uprchlíků, které má Turecko na svém území. Jaký dojem na vás takovýto vzkaz od spojence dělá? Máme se s Erdoganem snažit o dohodu? Podle předsedy maďarské vlády se v těchto týdnech rozhoduje, zda Turecko vrátí syrské uprchlíky na území Sýrie, nebo je pustí do Evropy. Maďarský prezident navrhuje dát Turecku peníze.

Turecko se podílelo na rozdmýchání konfliktu v Sýrii. Nese stejný díl odpovědnosti jako západní mocnosti na tom, že miliony uprchlíků existují. Ekonomickou zátěž ale nese především Turecko. Italové a Francouzi chtějí, aby se středoevropské státy podílely na péči o uprchlíky a tak Erdogan právem říká: tak se podílejte na péči o uprchlíky u nás. Dosáhl toho, že si Evropa platí a Turecko nepouští uprchlíky do Evropy. Výhrůžka má i pozitivní rozměr. Pokud přemístí syrské uprchlíky z Turecka na území Sýrie, které obsadí, vyřeší tím politický problém na svém území, protože voliči Erdogana tyto uprchlíky doma nechtějí. Když se dostanou na území Sýrie, v podstatě na území, které je obývané Kurdy, tak se zvýší pravděpodobnost, že se vrátí domů, do jiných oblastí Sýrie. Pokud k tomu dojde, je to součást rekonstrukce, péče o budoucí Sýrii. Neříkám, že se tak stane, ale tato varianta je pravděpodobná.

Jak si to ale představit? Na území asi nepůjdou dobrovolně.

Nepůjdou dobrovolně. Turci asi zavřou tábory, a vyženou je. Takhle to funguje po celém světě, na jihu Spojených států atd. Je to součást tragédie spojené se syrským konfliktem. Rozumím uprchlíkům, že se jim do původních oblastí nechce, utíkali pod tlakem hrůz války. Má-li se ale Sýrie obnovit, má-li se tato oblast stabilizovat, jejich návrat je nesmírně významný. Představte si, že budou na Blízkém východě vedle táborů Palestinců rozesety i tábory Syřanů.

Jestliže došlo k dohodě o řešení současné etapy krize na severu Sýrie, snad došlo i k dohodě, jak pokračovat dál, pokud jde o politickou transformaci Sýrie. Pokud se velmoci dohodly, mám na mysli Spojené státy, Rusko, ale i Irán, Turecko a Saúdskou Arábii, jak pokračovat na severu, snad braly ohled i na to, jak pokračovat v celé Sýrii.       

Jak brát turecký plán na vytvoření zóny nebo pásma pro uprchlíky?

Turci nechtějí vytvořit pásmo lásky a míru, chtějí vytvořit demilitarizované pásmo, což lze dosáhnout silou. Pak je otázka, jestli se podaří, aby se toto pásmo nestalo druhou okupovanou Gazou, to znamená tureckým územím na věčné časy a nikdy jinak. Představa vytvoření demilitarizovaného pásma v daném geopolitickém cyklu se mi ale zdá reálná.

Do pohybu se ale daly statisíce lidí. Kam půjdou, a kdo se o ně postará?

Musí se vrátit do původních oblastí k normálnímu životu. Nemohou žít v uprchlických táborech, živit se drobnými řemesly nebo z podpory, Musí poslat děti do škol a pomáhat při obnově Sýrie. Na co jsou vám z hlediska ekonomického rozvoje lidé v táborech? Dělníci, inženýři, zemědělci jsou potřeba v oblastech, kde se Sýrie kdysi rozvíjela a kde dnes trpí.

Část z nich ale do Evropy půjde… A pak, co hrozí od osvobozených příslušníků Islámského státu?

Když už se uprchlíci rozhodli odejít z domovů, většina chtěla do Evropy. Vytvořit podmínky, aby se vrátili do Sýrie, není jednoduché.

Druhá věc je propaganda, že prchají zajatci IS. Jestli tam byli nějací významní členové IS, už jsou dávno v Guantánamu. Jestli byly v zajateckých táborech ženy a děti nějakých islamistů a dostanou se ven, tak je to stejné, jako to, co se dělo v jiných oblastech bojů. Součástí tohoto konfliktu také je, že se buď náhodou, nebo úmyslně dostanou vojáci bývalého IS na svobodu. Je to válka. Že se rozbijí dveře od vězení, to k ní bohužel patří. To, co ale předvádí západní propaganda v této souvislosti, je čiré zneužívání situace. Podstata je v něčem jiném. Většina informačních zdrojů od tzv. nezávislých institucí, jejichž závěry opakuje kdejaký sdělovací prostředek, je živena západními zpravodajskými službami, a když říkám živena, nemyslím jen informacemi.

A co Turecko? Porušilo mezinárodní právo, začalo s ofenzívou…

Turecko je člen Severoatlantické aliance. Vstoupilo na syrské území nezváno, stejně jako tam vstoupili Američané. Nebyli nikým pozváni. Ani speciální jednotky Francie a Británie neměly souhlas Damašku. Mluvit o tom, že Turecko porušilo mezinárodní právo je správně, ale je potřeba dodat: stejně jako Spojené státy, Francie a Británie.
USA se rozhodly, že se stáhnou, protože zisk z pobytu se rovná nule a náklady jsou obrovské. A co mají Turci dělat, když nefandí Kurdům, jejichž snahu vytvořit vlastní stát dosud Američané brzdili? Když fandíme Kurdům, máme to jednoduší, Turci jsou pro nás agresoři. Ale, co mají dělat Turci? Čekat až na ně Kurdové zaútočí?

Nesmírně složitá situace. Ale moralizovat nad tím způsobem, který zamlčuje původního viníka, je nesprávné. Turecko není nebezpečím pro Evropu, protože je členem NATO. Je připraveno řešit zásadnější problémy než sever Sýrie. Bude-li ale evropská i americká propaganda pokračovat v současném duchu, Ankara pravděpodobně z NATO odejde. Zatím se tak nestalo. Co je důležitější? Kurdský voják na jihu Turecka, nebo padesát amerických náloží v Turecku? Takhle uvažuje americký generál.   

Na závěr, co řekla turecká ofenziva o Turecku, Spojených státech amerických, Rusku a EU?

Klíčové mocnosti naznačily, že existuje dohoda. Možná se mýlím, ale zatím průběh naznačuje, že dopěly k závěru, že se mohou dohodnout. Dohadují se o věci, která je velmi nepříjemná, ale není pro ně životně důležitá. EU se chová jako nezodpovědný hráč, který nemá vůbec žádný vliv na dané dění a kompenzuje to hlasitými slovy, která nesouvisejí s podstatou problému. Je to velmi nepříjemná zpráva, ale není to první zpráva tohoto druhu. Doufám, že k dohodě došlo a jestli přinese zastavení bojů a přenesení konfliktu z bitevního pole ke stolu, kde se budou hádat diplomaté, je to obrovský úspěch. Naděje nikdy tak velká nebyla.

Psali jsme:

https://cms.parlamentnilisty.cz/image.ashx?w=164&h=120&f=IMG_2816_636789127905847004.jpg&id=137816NATO je mrtvé. Turecko útočit smí, ale Rusko ne, protože... Analytik Štefec i k obří „tsunami“ 3,6 milionů migrantů

https://cms.parlamentnilisty.cz/image.ashx?w=164&h=120&f=5_636983124241764092.JPG&id=143012„Putin díky nám vítězí. Zvykejte si.“ Spencerová a sever Sýrie: Všichni už se dohodli kromě nás. S Kurdy je to jinak

https://cms.parlamentnilisty.cz/image.ashx?w=164&h=120&f=IMG_0445_636617357078949264.jpg&id=132589Místo frází konat! Profesor Krejčí o řinčení raket mezi USA a Ruskem. A řešit migraci nekrvavě? Složité

https://cms.parlamentnilisty.cz/image.ashx?w=164&h=120&f=IMG_0445_636617357078949264.jpg&id=132589Oskar Krejčí připomíná důležité události před paktem Ribbentrop-Molotov, které se prý „rusofobním propagandistům“ nehodí