Jdi na obsah Jdi na menu
 


BRANIT SVOU HISTORII JE NUTNÉ

16. 12. 2019

Už to tady jednou bylo? Ne, bylo a je to tu třikrát! Ničení českých knih a jazyka

Jiří Jaroš Nickelli (Autor je pozůstalý po dědečkovi zavražděném nacisty, příbuzný obětí Osvětimi a sekyrárny Pankrác )

Poprvé za bělohorského Temna. Jesuité chodí po domech nekatolíků, dupou okovanými botami s biřici, a hledají a hledají. Spisy a knihy české, Melantrišky, Bibli Kralickou. Z tajných úkrytů a přístěnků, ze starých půd, snášejí ukryté svazky a drtí je svou "katolickou" botou. Knihy, které šířili čeští bratří, luteráni, kališníci, po celá desetiletí, otcové víry pravé káží trhat, rozdupat a spálit. Nekatolíky pak pod trestem smrti vyhánějí ze země. Mají na to hejtmanské a císařské patenty.

Podruhé za hitlerovských nacistů. Knihy o Sokolech, knihy o TGM a Benešovi, knihy Čapkovy, knihy o legionářích. Přišli gestapáčtí netvoři a sudetští udavači, a opět rabují, vylamují podlahy, smýčí po půdách a snášejí nové svazky a nové knihy  obrození a republiky. Vlastence pak odvlékají do vězení a koncentráků. Na popraviště pod flinty, oprátky, nebo gilotinu. Mají na to Hitlerovy příkazy. 

Potřetí nastává rabování českých knih a jazyka dnes. Po převratu, kterému se z neznámých důvodů říká revoluce. K rabování příkazy oficiálně nejsou - jen instrukce chobotnice, která chce zardousit národ i stát. Vykonavateli jsou média a politologové.

 Všechno, co národ vytvořil od obrození, jeho nápravné tradice - jak to krásně prohlásil profesor Mahler, - a jeho jazyk, ten náš unikátní jazyk, - který jazykovědec Eisner označil za chrám i tvrz, - náhle "přátelé Evropy a Německa" označují za špatné, zapšklé, nízké a nevhodné. Básně i romány, Jiráska i Máchu,  spisy Palackého i Husa, Havlíčka i Masaryka, a nakonec nenáviděného zloducha Beneše, to vše je nežádoucí, otřesné, vylhané. I ten Čelakovský, protože psal Ohlasy písní ruských! Týká se to i slovanské překladové literatury. I Sienkiewicz je prý špatný nacionalista...pryč s jeho Křižáky. Jako prý celá existence, národa, jazyka a dějin je omylem...a nejlépe bylo za otlemeného mocnáře. Vše slovanské je primitivní, zaostalé, hrubé a nízké. Protože obraz nepřítele Ruska musí být vykreslen do nejhorších podob. To nám hlásají dokonce i profesoři jako Herr Putna, nebo nám to kreslí na výstavách hanobících Otce vlasti páni docenti Fajtové.

Toto za nacismu postihlo i mou rodinu. Když nacisté vyslýchali dědečka a zatýkali strýce, všechny knihy a spisy v domě zničili, zachoval se jen jeden díl legionářské epopeje Za svobodu. Byl ukryt za komínem na půdě - zapomněli na něj. Na dědečka a strýce nezapomněli. Dědeček zahynul pod výslechy, strýc v Osvětimi.

Dnes zatím probíhá jen elektronické, novinářské a televizní rabování naší kultury, dějin a jazyka. Zatím nás ještě nezavírají a nepopravují. Nás, kteří jako Lenka Procházková, naše  nová Božena Němcová, držíme noční hlídky u počítačů a píšeme  o dějinách, národu a republice. Nás, kteří vyhrabáváme spisy TGM a Beneše z popelnic zrušených veřejných knihoven, kteří schováváme básně Hory, Hrubína a Máchy, Wolkera a Neumanna, hry Wericha Voskovce, kteří vybíráme Čapka z antikvárních výloh za pětikorunu, kteří chráníme Fučíkovu reportáž před novou oprátkou... Ty knihy pak  pomalu putují po rodinách, výpisky kolují po internetu ,dokud nejsou smazány. 

Ale roste tu i nová generace. ne jen ta, co se zajímá o trávu, alkohol a cesty na Západ. Je tu i jiná generace, která studuje naše dějiny , odkrývá v klubech vojenské historie naši minulost, vidí, že slovanské svazky nás chránily a neničily. A třeba toto vše předá dál svým potomkům. Věřím tomu v těchto hodinách mezi psem a vlkem. V hodinách trvajících už třicet let... Věřím tomu s Komenským, Husem, Havlíčkem i Masarykem, Věřím tomu s Edvardem Benešem. Tak si opakuji - Opustíš-li mne, nezahynu! Opustíš-li mne - zahyneš!

Tak to čtení na mě zapůsobilo! http://www.ceske-narodni-listy.estranky.cz/clanky/prispevky/knihy-v-zemi-kulturniho-upadku---prof.-phdr.stanislava-kucerova--csc..html - na stránce dole jsem vložil tento komentář:  Jde o velmi pěkný článek také o naší zaniklé kráse literární, o kráse, kterou dokázali vytvářet tehdejší literáti, schopní vnímat o mnohem více, než ty dnešní "harpyje". Nejen suchá politika, ale cit, pohlazení ducha, pochopení bližního a citlivé a postupné předávání lidové tradiční moudrosti, kterou nelze vyčíst z knih. A také je to článek o lidu, který byl o poznání více vnímavý, spjatý s vlastní historií, přírodou a vírou a dokázal si z řádků tehdejších autorů "pokorně" vzít to podstatné, to hodnotné, to co tvoří národ národem a učí lid k vlastenectví a k úctě k našim předkům. Jak moudré bylo jejich snažení, autorů i lidu, vytvářející generační návaznost a záruku zachování všeho toho, co bychom v dnešní době tolik potřebovali. Jak odlišné od dnešní doby plné bezohlednosti, chamtivosti a tupých, primitivních i chorých výplodů dnešních "umělců"! Vzpomeňme a vzdejme hold těmto našim předkům alespoň v myšlenkách!