Jdi na obsah Jdi na menu
 


SUDETY ,,,, 22. května 1938 české pohraničí mělo následovat osud Rakouska

17. 7. 2018

22. května 1938 české pohraničí mělo následovat osud Rakouska

Vzpoura je plánovaná tak, aby vyvrcholila 22. května,
v den voleb, kdy sudetoněmečtí „mučedníci“ mají požádat o pomoc „své bratry v Říši“. Tato výzva že zase bude signálem pro sudetoněmeckou legii, která je právě v Německu organizována, aby vpadla do republiky za podpory určitého počtu jednotek SS. Akce bude řízena Heydrichovou organizací Sicherheitsdienst.

Ze zpráv vyplýval jasný závěr, že účelem těchto Berlínem inspirovaných akcí bylo dokázat mezinárodní veřejnosti, že Československo neplní závazky mírové smlouvy o ochraně menšin, že připojení sudetského území k Třetí říši je živelným přáním všeho sudetského lidu a konečně že pražská vláda není s to zajistit pořádek, bezpečnost a právní stav na území obývaném sudetskými Němci.

Ze všech těchto zpráv bylo možno sestavit podrobné, konkrétní a pravdivé pojednání o celém pozadí sudetoněmeckého problému, který se postupně ze záležitosti vnitropolitické stal v roce 1938 otázkou mezinárodní. Všichni víme, že nám tato objektivní pravda nebyla nic platná. Proti této pravdě stál německý podvod a falešn á propaganda, která nakonec zvítězila. Zvítězila proto, že - jak už se někdy v historii národa a i v životě jednotlivců stává pravda se musela podřídit tzv. vyššímu zájmu, za který bylo v té době považováno zachování světového míru.

Všechny tyto zprávy vedly k jasnému závěru, že Hitler je rozhodnut zmocnit se sudetského území stůj co stůj, i za cenu rizika války. Věděli jsme, že všechna ta jednání s politickým vedením sudetským nemohou vést k ničemu, že jsou jen propagačním prostředkem majícím zas účel oslabit československou národní prestiž. Věděli jsme, že všechny incidenty na sudetském území jsou nařizovány z Berlína, časově i prostorově. To všechno jsme hlásili svým představeným, vojenským i politickým, kteří už dlouho před vyvrcholením krize, museli vědět, že existují pouze dvě cesty, kterými se krize může vyřešit: válka, nebo kapitulace. Rozhodnutí pro jedno či druhé se mohlo udělat už dlouho před vyvrcholením krize, a ať bylo již jakékoliv, mohly a měly být učiněny včas náležité přípravy.

Od začátku května 1938 počala pražská centrála dostávat zpravodajská hlášení, jež oznamovala neobvyklé soustředění německých jednotek v blízkosti československých hranic v Sasku a ve Slezsku. Byly identifikovány jednotky ze vzdálených německých posádek včetně motorizovaných divizí z Hamburku a Brém… Tato hlášení byla podložena zprávami, jež obdržela a nám předalal anglická zpravodajská služba.

Nakonec se německé úmysly projevily i tím, že policejní radiostanice používající šifry, které byly v našich rukou zásluhou A-54, začaly vydávat rozkazy pro soustředění policejních pluků k našim hranicím, tak jak se to stalo ve východním Bavorsku před vpádem německých armád do Rakouska.

V době, kdy docházela tato hlášení o pohybu německých vojenských jednotek od našich agentů-pozorovatelů, si A-54 vyžádal zvláštní schůzku v sudetském pohraničí. Uskutečnila se 12. května. A-54 nám na ni hlásil, že Němci připravují kampaň sabotáže a agitace proti Československu vymyšlenou tak, aby vyvrcholila v protičeskoslovenský puč v sudetském pohraničí těsně před sudetskými volbami, jež se měly konat za deset dní, dne 22. května. Také hlásil, že jsou tajně přes hranice přepravovány zbraně, střelivo a výbušniny. Oznámil nám místa, kde je výzbroj shromažďována, a řekl, že jako další část příprav ke vzpouře jsou na našich hranicích sudetoněmecké jednotky z Říše pod velením důstojníků SA a SS.

A-54 hlásil, že funkcionáři Henleinovy strany v Sudetech mají rozkaz čekat, až uslyší z rádia heslo „Altvater“, a pak začít sabotáže, ničení železnic, spojů a mostů a útoky na české celnice a policejní stanice. Řekl, že vzpoura je plánovaná tak, aby vyvrcholila 22. května, v den voleb, kdy sudetoněmečtí „mučedníci“ mají požádat o pomoc „své bratry v Říši“. Tato výzva že zase bude signálem pro sudetoněmeckou legii, která je právě v Německu organizována, aby vpadla do republiky za podpory určitého počtu jednotek SS. Akce bude řízena Hendrichovou organizací Sicherheitsdienst.

Z knihy „Špion, jemuž nevěřili“, jejímž autorem je generál František Moravec. Naklad. LEDA, 2014, str. 214-216
Připravil dr. O. Tuleškov