Jdi na obsah Jdi na menu
 


Restituce s erbem? Nikoli - restituce s hakenkrajcem

22. 9. 2013

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice - ČSOL Brno


Článek Michala Komárka v Literárních novinách (8.srpna 2013, č.32) znovu prokazuje trvající zatemnění celé problematiky tzv. "šlechtických restitucí" - a nejen těchto. Shodně s Poirotem bychom na margo této věci mohli prohlásit - " O restituce s erbem vůbec nešlo - šlo přece v první řadě o obrovské majetky". A u těch je původ vlastníků nebo titul zhola nepodstatný. Pravdou je, že k vytvoření tohoto zmatku jako vždy u nás přispěl i pan stát. Když policie poprvé hromadně zkoumala tyto kauzy, vytvořila pracovní tým nejdříve nazvaný nešťastně "Šlechta" - a až po olbřímí - i když naprosto nepodstatné - kritice, doslova po řevu médií a potrefených - tým přezvala na "Majetek". Pod hesly se jako vždy ztratila podstata. Za toto ovšem současně mohla média jako trubadúři ospravedlňování historické, zejména nedomácí šlechty u nás, a jejího vypírání od nacismu a kolaborace.

Mainstreamová média, která po desetiletí úporně vytvářela obraz odpůrců těchto restitucí jakožto "obraz veřejného nepřítele", ve skutečnosti - jak to velmi správně nazval redaktor Jiří Plocek z Kulturních novin - vytvářela "mediální paobraz", a někdy dokonce "mediální protiobraz", řečeno slovy praporečníka sudetů Bernda Posselta.


Hned první uváděný případ v Komárkově obsáhlé studii - kauza Waderode - předvádí malou znalost skutečného stavu věci. Ano, Walderode byl konfiskován dle dekretů roku 1945, ano, Walderode dostal zpět občanství roku 1947. Tzv. velký tisk však nikdy neuvedl,že občanství bylo uděleno netrestaným podvodem magistrátního úředníka. Velký tisk také nikdy neupozornil na Fragebogen (přihlášku k říši) pana dr. Des Fours-Walderode, kde je uvedeno i členství v Henleinově partaji, což již samo vylučovalo nabytí občanství a majetku (a prokazovalo následný podvod uděleného občanství). Velký tisk též nikdy neuvedl problém jeho služby ve wehrmachtu ani problém jeho tlumočnictví v pražské ( a dalších ??) centrále abwehru. Celý cirkus prověřování pana dr. Walderode sledovala řada znalců a badatelů, naposledy právě panem Komárkem správně citovaný docent Benda ve své obří několikasetstránkové monografii o tzv. velkých šlechtických restitucích u nás po r.1989 ( I.vydání Praha 2010). Je s podivem, že pan Komárek necitoval i předchozí práce badatelů,které by ho vyvedly z jeho bludů. Především práci dr. Stehlíka Skandální pozadí velkých restitučních kauz šlechty (Brno 2003) a pak práci red. Nečasové a kolektivu, CUI BONO RESTITUCE I, II (2.vydání Praha 2007). O vlastních pracích ani nehovořím...

Již badatel, dr.Stehlík, kterému patří primát v rozkrývání těchto kauz, odhalil pana dr. Waderode jako nacistického kolaboranta, mimo jiné i údajně brance wehrmachtu a tlumočníka abwehru...Že toto ignorovaly jisté orgány a soudy, to je otázka,nad kterou by se měl zamyslet nejen pan Komárek, ale především orgánové. Právě tady bylo něco shnilého ve státě českém. Místo toho pan Komárek cituje poloblud pana dr. Pitharta o "německém utrpení po válce", přičemž židovské, české, slovenské,romské atd. utrpení jako by neexistovalo.

Stejně tak se to má i s dalšími případy, citovanými jako tzv. otevřené, neuzavřené a tak podobně. Pan Komárek uvádí jako příklady kauzy Colloredo-Mansfeldů, U.F.Kinského a Salmů. Všechny tyto případy jen potvrzují pravdivost jím citovaného výroku zesnulého ministra kultury pana Dostála o "slepeckých soudech, které neumějí ani číst slepecké písmo". Ovšem ku cti naší rozporně se chovající judikatury v těchto kauzách je nutné uvést podstatnou okolnost, která ušla nejen panu autorovi studie v Literárkách.

Totiž téměř ve všech těchto kauzách neblaze působilo rozkrádání a rozchvácení nacistické a protektorátní dokumentace o těchto kauzách - což je hrubá a zásadní vina pana státu !

Tento neblahý proces například v kauzách Salm a Walderode nastal hned po osvobození roku 1945 - a dokonale přispěl ke zmatkům a zatemnění celé problematiky. Proto také soudy v řadě případů rozhodovaly tak, jak rozhodovaly. Vina za zmatečná nebo za fatálně chybná rozhodnutí v kauzách Walderode a Salm tedy nespadá jen na justici samu, nýbrž v první řadě na státní orgány, mající chránit, opatrovat a poskytovat protektorátní dokumentaci. Zde tkví jádro zakopaného mediálního paobrazu těchto kauz - a nejen paobrazu, ale především úředních rozhodnutí !

A nerozkrádalo se jen v těchto, ale i v dalších kauzách, třeba v případu pana Buquoye...

A to již dávno, za socialismu.Proto například v kauze Salm trvalo celé dvacetiletí,než byla rozkryta - a než předchozí chybná rozhodnutí napravilo i poslední rozhodnutí Ústavního soudu v této věci.


Pro Augiášův chlév pana státu pak je typické, že za chybná rozhodnutí předchozích soudů, ale i za prokázané krádeže dokumentace například na městském úřadu v Rájci nebyl nikdo nikdy trestán.


Legendární Poirot by opět pravil : "Bože,jak je snadné býti úředním zlodějem!" Toto vše ovšem panu Komárkovi uniklo - a proto mohl opakovat větu "Byl Salm Němec? A kolaboroval?" s nepatřičnými otazníky. Dnes za ty věty patří tečka nebo spíše vykřičník. Salm byl Němec! A kolaboroval!

To samé platí o panu dr. des Fours-Walderode. Přihlásil se k rajchu, k Henleinově partaji. (Obhájcové dokonce vymysleli idiotismus,že "členství v partaji předstíral" !!! To by prokázal větší genialitu nežli mytický klasik Jára Cimrman a patřil by zapsat do Guinessa) Dle badatelů a archivních dokladů sloužil ve wehrmachtu atd. Pro tyto kauzy platí - buďto zjištěné indicie, důkazy a nálezy Ústavního soudu platí - anebo je zahodíme a přistoupíme na Háchův model, že reich byl pro nás dobrodiním...

Kauzu U.F.Kinského s otcem SA mannem,(neplést s ČSR loyálními Kinskými ze Žďáru, jimž restituce právem náleží!),Colloredo-Mansfeldů s jejich Fragebogeny a dopisy s koncovým Heil Hitler!, či Dietrichsteinové s NSDAP snad ani není třeba dále rozebírat. O Colloredech jest si přečísti například knihu CUI BONO RESTITUCE. O Walderodem též. A v Bendově knize je pak velké shrnutí těchto kauz.Proč to pan Komárek neučinil, nevíme.


Uváděné příklady - a mohlo by jich býti daleko více - jen dokládají, jak tzv. velký tisk a TV léta pracovaly s tendenčními čtvrtinformacemi (madam Salmová pro to měla krásný termín - "ze čtvrtiny polopravdy" - , je to otrocký překlad německého výrazu "Halbviertelwahrheit"...) - a jak se jim nakonec po dvaceti letech jejich "mediální paobraz" nevyvedl. V některých ohledech doslova podělal...


Kladem Komárkovy studie sice je otevření velkého společenského vředu polistopadové pospolitosti - avšak řadu jeho takzvaných otazníků již čas vyřešil převážně v neprospěch tzv. protektorátních restituentů. Především nelze směšovat restituce oprávněné s neoprávněnými. Žádná jednotná svatá rodina erbovních restituentů totiž neexistuje.

Pan Komárek sice může poukázat na fakt, že ve své studii se zabýval obecnou situací těchto restitucí a nehleděl na detaily. Ovšem tyto "detaily" velmi podstatně mění celkový obraz této věci. U pana Komárka s jeho manifestní snahou o jakousi vnější "objektivitu" ovšem jednoho maně napadá věta z mytického seriálu Hvězdné války : "Dobře sloužíš pánovi! Jistě budeš odměněn." Z jeho článku totiž tato snaha čouhá jako sláma z bot. Dalo by se to též nazvat "Pithartův syndrom"...


Především je nutno zdůraznit,že jak socialistický stát,tak i stát polistopadový nepostupovaly ve svém řešení vztahu k nacistické kolaboraci důsledně, natož pak systematicky! Socialistický stát, - který ostatně řadu bývalých nacistických kolaborantů zapojil do nové kolaborace - si myslel, že navracení majetků těmto kolaborantům je záležitostí odbytou "na věčné časy a nikdy jinak". Šeredně se mýlil, jak ukázal čas. Polistopadový stát se zase domníval, že nyní provede generální restituce všeho a všech, včetně nacistických (zesnulý exprezident nacismus zasklil, hovoříval pouze o "šlechtě s nedostatky"!) a vypere veškerou kolaboraci - a opět se šeredně mýlil, jak znovu ukázal čas. Konečný rezultát zní - ani restituce s erbem,ani český morální kýč !

Postupim a Pařížská reparační dohoda vyvolaly poválečné dekrety, odsun i konfiskace protektorátních kolaborantů. Erby s tím principiálně neměly co dělat. ČSR loajální erby restituce dostaly. Kolaborantské erby by měly být z restitucí vyloučeny. Tak, jako jsou vyloučeni kolaborantští továrníci, statkáři bez erbů nebo nacističtí poskoci.

Poznámka nakonec. Ani zahraniční kníže - u nás občan - navíc emeritní státní činitel - by si neměl dovolovat hanět dekrety, podle nichž se stále soudí a jež jsou platnou součástí našeho platného právního řádu. Pan stát svými kompetenty by mu za toto měl udělit přinejmenším pokárání, když ne rovnou políček anobrž sankci...Pokud ovšem je to ještě stát, který chce hájit sebe sama a nesloužit jen v novém otroctví Bruselu či Berlínu.


 

 

(Redakce Hlasu legionářů Boskovice:

 

 

Autor je potomkem staré české větve Dačických z Heslova, potomkem legionáře a příbuzným odbojářů zahynulých v Osvětimi. Je předsedou OV ČSBS Boskovice. Protektorátním restitucím věnoval řadu článků v Národním Osvobození a v Českých národních listech. Další studie o nacismu publikoval v knize Heslář nacistů Blanenska a ve Sbornících Muzea Blansko. Ve studii Salm - Omyly a nepravdy vyšlé ve sborníku ŽIvé hodnoty Masarykova Československa rozmetal na prach konstrukce o údajné nevině kolaboranta knížete Salm-Reifferscheidta.)




 


Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz