Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč je Schwarzenberg nebezpečný člověk? Ignoruje historické souvislosti

17. 3. 2013

Je neuvěřitelné, jak Karel Schwarzenberg dělá z dějin karikaturu, když řekl: »Já jsem vždy říkal…, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, se octli v Haagu,« řekl v České televizi Schwarzenberg. Z historického hlediska je Schwarzenbergův názor doslova školáckou chybou, typickou ukázkou absence historických souvislostí. Takové chyby by se Schwarzenberg jako ministr zahraničí dopouštět neměl. Srovnávat rok 1945 se současností nelze.

Podívejme se na otázku kolektivní viny a kolektivní odpovědnosti, ale ne z knížecího omezeného pohledu. Ačkoliv válečné zákony zakazují vojenské akce vůči civilnímu obyvatelstvu, žádná ze stran konfliktu to nerespektovala. Násilí se během války stupňovalo. Na konci války obě strany měly za sebou plošná bombardování měst bez ohledu na civilní obyvatelstvo a různé formy krutosti. Všechny strany konfliktu přijaly v praxi princip kolektivní viny. Eskalace násilí připomíná Clausewitzova slova, že »stav duše nejvíce ovlivňuje válečné síly.«

Pokud se týká kolektivní viny českých Němců, nutno říci: Dekrety prezidenta republiky ve vztahu k občanům republiky německé národnosti v této linii kolektivní viny pokračovaly. Vytyčovaly hranice zodpovědnosti nejen na základě příslušnosti k nacistickým organizacím, ale i na základě toho, zda se lidé přihlásili po okupaci Čech a Moravy k české nebo německé národnosti.

Kdo zůstal i nadále Čechem, odolal tlaku germanizace, jeho češství bylo poválečnou vstupenkou mezi příslušníky obnoveného československého státu. Takový člověk – Čech byl součástí české kolektivní odpovědnosti. Také odpovědným v pozitivním smyslu byl Němec–antifašista. Hodnocení člověka žijícího na území Československa během druhé světové války na základě kolektivní odpovědnosti není totéž jako uplatnění zcela slepé kolektivní viny při plošném bombardování měst nebo při odsunu Němců ze střední Evropy.

Na mezinárodní úrovni bylo dohodnuto, že Němci budou odsunuti z Polska a Československa. Ano, Němci tím byli zahrnuti do kolektivní viny, ale vyděleni z nich byli ti, kteří prokazatelně našli v sobě kolektivní zodpovědnost k soudnosti a odvaze říci ne nacismu. Nebyla to kolektivní vina ve stylu britského plošného bombardování.


Proč si Češi přáli odsun Němců a měli by jít za to do Haagu? Po osvobození, ve dnech od 7. do 9. května 1945, se u českého obyvatelstva odpor k německému poselství v Evropě, známému jako druhá světová válka, začal paradoxně stupňovat ještě více než v průběhu války, protože byly zveřejněny masakry vězňů z koncentráků při pochodech smrti a informace o továrnách smrti v koncentračních táborech.

K tomu si připomeňme jednu informaci z Ústecka, za které kandiduji jako senátor: Ve dnech 25. a 26. září 1945 byla provedena v Bohosudově exhumace hromadného hrobu obětí pochodu hladu politických a rasových vězňů z Buchenwaldu. Exhumováno bylo 311 osob, nacisty zavřených do internačního tábora v Ústí nad Labem. Šlo o osoby různých národů se stopami zastřelení, zavražděné, šlo také o úmrtí hladem.

Co si v tom okamžiku měl myslet normální člověk o německém poselství světu? Pan Schwarzenberg by to vyřešil potrestáním prezidenta Beneše? Ale humor stranou. Je tak nepochopitelné, když si Češi přáli mezinárodně schválený odsun Němců?

Jaroslav DOUBRAVA, senátor, člen klubu KSČM, SPOZ a Severočech