Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč Hans-Gert Poettering mluví o právu na vlast

5. 3. 2013

Když byl na počátku roku zvolen do funkce předsedy Evropského parlamentu německý křesťanský demokrat Hans-Gert Poettering, stali se poslanci Evropského parlamentu svědky zajímavé gratulace. Tu přednesl předseda socialistické frakce německý sociální demokrat Martin Schulz. Popřál novému předsedovi hodně úspěchů a řekl, že je mu znám těžký osud nového předsedy, který se narodil jako pohrobek, krátce po II. světové válce, poté, co jeho otec padl na frontě. A dodal, že Hans-Gert zasvětil svůj život budování Evropy, což činil zvláště tím, že od roku 1979 dodnes zasedá v Evropském parlamentu. Závěr Schulzova projevu byl ovšem nejzajímavější. Řekl: »Váš otec, pane předsedo, by na vás byl hrdý.« Těm, kdo tomu nevěří, ať si to ověří na oficiálním webu Evropského parlamentu.

Proč to zde uvádím? Je tomu tak z toho důvodu, že dědictví II. světové války je v dnešní Evropě stále silně přítomné a ovlivňuje evropskou politiku více, než si myslíme. Nedávná účast předsedy Evropského parlamentu na setkání svazu německých vyhnanců to ostatně potvrzuje. S politováním musím říci, že se tohoto setkání předseda EP nejen zúčastnil, ale také tam přednesl projev, ve kterém se přihlásil ke známému požadavku »práva na vlast«. Je opravdu s podivem, že něco takového může předseda Evropského parlamentu udělat. Základní myšlenkou evropské integrace totiž vždy bylo překonání sporů a nevraživosti mezi evropskými národy. Oživování starých sporů této myšlence rozhodně neprospívá. Spíše je tomu naopak. Potom je nutné položit si otázku, proč tak Hans-Gert Poettering a další němečtí politikové činí.

Podle mého soudu jsme již řadu let svědky soustředěné německé snahy o eliminaci všech pro Německo negativních následků II. světové války. Němečtí politikové soustavně rozehrávají požadavky vůči svým východním sousedům a zvláště vůči Polsku a České republice. Neustále zpochybňují a dezinterpretují odsun německého obyvatelstva z těchto států a vytváří dojem, že to byl krok, který je v rozporu s »evropskými hodnotami«. Součástí této politické snahy je i soustavná diskreditace prezidenta Beneše, ke které se žel připojují i mnozí čeští publicisté. Tomuto tlaku nemůže ani česká, ani polská politika ustupovat. Historie se udála jinak, než to traktují němečtí politikové. Kdyby nebylo Hitlera a jeho agrese, tak by se evropské dějiny odehrály úplně jinak. Ten, kdo začne válku, musí počítat s tím, že ji může prohrát a že to bude mít nedozírné následky mimo jiné i pro jeho vlastní nevinné lidi.

Odvolávat se dnes na »evropské hodnoty« v souvislosti s odsunem není možné. Věc je vyřešena, a to dokonce i několika renomovanými právními posudky, které vypracovali němečtí a rakouští právníci. O věci rovněž rozhodl evropský soud, a to tak, že nároky vyhnanců odmítl.

»Právo na vlast« v německém pojetí zkrátka neexistuje. Na druhé straně je ale třeba říci, že současná Evropská unie je založena na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a Němci včetně vyhnanců a jejich potomků se mohou volně usazovat i v České republice stejně jako Češi v Německu. Existuje rovněž česko-německá deklarace, která česko-německé problémy související s II. světovou válkou ukončila odborným dialogem historiků a velkorysým fondem pro nápravu křivd. Česká politika rovněž vůči Německu nevznáší žádné požadavky související s mnichovskou dohodou a s celkovým odškodněním za okupaci. To všechno by měl předseda Evropského parlamentu vědět. S politováním musím konstatovat, že to asi neví.