Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, v Mnichově v tzv. Sudetoněmeckém domě položil kytici květin na památku obětí vyhnání

17. 10. 2017

Pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, v Mnichově v tzv. Sudetoněmeckém domě položil kytici květin na památku obětí vyhnání. Je opět ve společnosti pana Posselta.

Termín "vyhnání" spojuje mezinárodní právo s právem vyhnaných na náhradu škod za vyhnání a s možností vrátit se do jejich původních domovů. Tam také tento termín, jež si pro sebe vymyslelí sudeti, míří. A nyní v praxi vidíme, jak si tento termín ochotně osvojili pan Herman a i pan Bělobrádek a jak k převeliké spokojenosti sudetů nám deklamují

Skutečnost je jiná. Spojenci na konferenci v Postupimi rozhodli o odsunu německého obyvatelstva nejen z Československa, ale i z Piolska a Maďarska. Podle pokynů Spojenecké kontrolní rady jsm e odsun německého obyvatelstva uskutečnili. Spojenci nás za provedení odsunu velmi pozuotivně hodnotli, Ameriščané i SSSR. Němci od nás byli odsunuti,. nikoliv tedy vyhnáni, a proto žádný nárok na původní vlast, jak říkají, ani právo na odškodnění, nemají.

A závěrem. Ještě jednou osvětlení pana profesora M. Potočného:
Bělobrádek odpovídá na petici z 15.12.2016, IV.

 

Otázka Ing. P. Rejf:

Proč např. ministr D. Herman a další mluví o vyhnání tzv. sudetských Němců, když podle rozhodnutí Postupimi šlo o přesídlení Němců z Československa?

 

Odpověď P. Bělobrádka, místopředsedy vlády ČR:

Proč pan ministr Daniel Herman používá konkrétně tento termín, se prosím zeptejte přímo jeho.

 

Náš komentář:

Pokud pan P. Bělobrádek přijal petici, jíž mu ing. P. Rejf postoupil, bez dalšího, aniž by ji tedy postoupil dalšímu příslušnému orgánu, je povinen na vznesený dotaz plně odpovědět. A jak vidíte, neodpověděl. Příslušné ustanovení petičního zákona mu nijak nevadí.

 

Mezinárodní právo totiž spojuje s použitým termínem jako je odsun, transfer, přesídlení nebo vyhnání určité právní důsledky. A o nich by naši ústavní činitelé měli vědět. Když použije někdo z nich termín vyhnání německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce, pak vlastně říká, že Němci byli od nás vyhnáni v rozporu ustanovením mezinárodního práva, a to svévolně jednostranným aktem našeho státu, a mají proto nárok na návrat a odškodnění, ne-li rovnou na restituce.

 

My však víme, že tomu bylo jinak. Spojenci rozhodli o transferu německého obyvatelstva, o konfiskaci jejich majetku na konferenci v Postupimi. Diplomatickou cestou nás o svém rozhodnutí informovali a ČSR opět diplomatickou cestou s tímto jejich rozhodnutím vyslovilo souhlas. Spojenecká kontrolní rada připravila plán odsunu, stanovila práva odsunovaného obyvatelstva i povinnosti státu, který odsun prováděl. Na hranicích přebírali odsunované obyvatelstvo spojenečtí důstojníci od našich velitelů transportu. Předání a převzetí proběhlo vždy písemně. Pokud vznikly ojediněle závady, musely být na místě odstraněny. Za provedení odsunu nám SKR pro Německo vyslovila uznání a poděkování. Odsun (přesídlení, transfer) jsme provedli plně v souladu s mezinárodním právem a tudíž žádné nároky vůči nám německé obyvatelstvo nemůže mít. A dokonce Němcům vůči nám nevznikli žádné nároky i když šlo o tzv. divoké odsuny. Spojenci je vzali v Postupimi na vědomí a tím je legalizovali.

 

Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., blíže vysvětluje:

"Nejen právnímu a lingvistickému specialistoví, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

(Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)

 

 Můžou takoví lidé jako je pan Bělobrádek a pan Herman zastávat v ČR ústavní funkce? My jsme přesvědčeni, že nikoliv.