Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odsun a ukončení odsunu Němců z Československa. JAK ROZPLÁNOVALA ODSUN KONTROLNÍ RADA

30. 7. 2017

Odsun a ukončení odsunu Němců z Československa.
JAK ROZPLÁNOVALA ODSUN KONTROLNÍ RADA

Po skončení války s Německem převzaly svrchovanou moc nad touto zemí čtyři velmoci - USA,Velká Britá­nie, Francie a Sovětský svaz, které pro potřeby okupační správy ustavily Kontrolní radu. Dne 20. listopadu 1945 přijaly vítězné velmoci v souladu s dohodou z Postupimi

Plán Kontrolní rady pro odsun německého obyvatelstva z Rakouska, Československa, Maďarska a Polska do čtyř okupačních pásem Německa.

V dokumentu se praví:
„1. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunu­to z Polska (3 500.000 osob), bude přijato v sovětském a britském okupačním pásmu v Německu.

2. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (3 150 000 osob), bude přijato v americkém, francouzském a sovět­ském okupačním pásmu v Německu.

( Ve skutečnosti došlo na sklonku války a po válce k přesídleni dvojná­sobného počtu příslušníků německých menšin do Německa. Mnoho miliónů Němců bylo evakuováno do Německa z Polska a východního Pruska z příkazu německého velení. P. Škorpil uvádí v Lidové demo­kracii 2. 3. 1990: "Své domovy opustilo nejméně dvanáct miliónů z bývalých "východních území", která po druhé světové válce připa­dla Polsku a SSSR, a ze zemí střední a jihovýchodní Evropy včetně Československa").

3. Prozatímní (předběžné) rozmístění obyvatelstva do pásem:

a) do sovětského pásma – 2,000 000 osob z Polska, 750 000 osob z Československa;

b) do britského pásma – 1,500.000 osob z Polska;

c) do amerického pásma – 1, 750 000 osob z Československa; 500 000 osob z Maďarska;

d) do francouzského pásma – 150 000 osob z Rakouska.

4. S přijímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:

V prosinci 1945 deset procent celkového počtu.

V lednu a únoru 1946 pět procent celkového počtu.

V březnu 1946 patnáct procent celkového počtu.

V dubnu 1946 patnáct procent celkového počtu.

V květnu 1946 dvacet procent celkového počtu.

V červnu 1946 dvacet procent celkového počtu.

V červenci 1946 deset procent celkového počtu.

Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informaci o počtu odsunovaného obyvatelstva."

(Německá otázka 1945-1963)

ROZHODUJÍCÍ FÁZE ODSUNU

V souladu s rozhodnutím Kontrolní rady vydává čs. vláda 14. prosince 1945 směrnice pro "soustavný odsun Němců z území Československa".

Podle směrnic ustanovilo ministerstvo vnitra orgány odpovědné za řízení odsunu, vládním zmocněncem pro provádění odsunu byl jmenován vrchní rada politické správy ministerstva vnitra dr. Antonín Kučera.

Pro přípravu transportů k odsunu bylo zřízeno v Čechách 75 sběrných táboru, na Moravě 29, na Slovensku 3.

První transport kontrolovaný vládou a spojenci přijel 25. ledna 1946 do stanice Furth im Wald v Bavorsku. Byl vypraven z Českých Budějovic. Sem, do americké okupační zóny, přijelo od počátku roku 1946 do října 1946 více než 1 100 transportů. V říjnu 1946 byl ukončen i odsun do sovětské zóny.

Přesídlování německého obyvatelstva ještě pokračovalo v roce 1947, šlo však už o nevelké množství vysídlenců.

Němečtí antifašisté, kterým bylo zachováno čs. občanství, mohli podle vlastní volby zůstat v ČSR, případně se vším movitým majetkem se také vystěhovat. Podle knihy Český antifašismus a odboj k vystěhování se přihlásilo 88 614 německých antifašistů.

Vypráví Werner Baier,československý občan německé národnosti, který se vrátil do ČSR v řadách Svobodovy armády: „Na Vánoce ve 45. roku jsem jel na dovolenou domů a tam mně rodina říkala: "My nevíme, jestli tady zůstaneme, poněvadž antifašisti se chystají dobrovolně vystěhovat do Německa." Z různých důvodů. Rodina, jak jsem ze začátku řekl, byla rozdělená a velká část už byla pryč, ta musela pryč. A na druhý straně byla nějaká dohoda mezi KSČ a SED nebo dřív KPD, .aby antifašisté v Německu pomáhali při vybudování demokratického státu. No co? Já jsem byl vojákem, tak jsem se zase vrátil. A v lednu jsem dostal dopis, že se přihlásili k odjezdu do Německa. Kdybych tenkrát měl holku, tak bych tam zůstal. Ale byl jsem svobodný, tak raději půjdu s rodinou. Prezenční službu jsem měl za sebou, tak jsem mohl jít domů… A začátkem května jsem zorganizoval ještě ten trutnovský transport, výjezd do Německa. Každý z těch antifašistů měl půl vagónu a ty lidi byli v osobních vozech, a ne že tam stáli v těch nákladních vozech. Aspoň u nás to tak nebylo. Dostali jsme se přes Děčín a Drážďany do Braniborska. Tam byl nejdřív takový, jak se říká, karanténní tábor Neu Petershein.

Přišli lidi z různých úřadů a dělali nábor do zaměstnání. No a ty staří byli horníci, ti chtěli zase někam do nějakého dolu. Ale tam bylo jenom hnědé uhlí, ale všechno venku, a ne dole. Ale stejně, co já pamatuji, všichni dostali dobrou práci nebo funkci.“

Z knihy „Československu věrni zůstali“, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha, 2008, str.171-172