Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odbojáři a dezinformace tisku o restitucích

5. 3. 2013

V poslední době se rozmáhá v našem oficiálním denním tisku kampaň ve prospěch tzv. protektorátních restituentů - vpravdě většinou kolaborantů s III.říší. Jejich odpůrci stále početně narůstají. Oficiální tisk toto ovšem vůbec nereflektuje - ba on to z valné míry zamlčuje. O veřejnoprávní televizi ani nemluvě. Tam již dávno náš dojem, že toto médium slouží jiným pánům, jenom ne Čechům, se změnil v téměř stoprocentní jistotu. Hovořme však nyní o našem tisku. Všechny velké restituční kauzy němčící protektorátní šlechty jsou tímto tiskem vydávány za případy obětí nacistů a nevinných příslušníků společenské vrstvy - chcete-li třídy (ten pojem není marxistický, užívají jej i v konstitučně monarchistické Británii, kterou můžeme považovat za velmi seriózní společnost ), jejich odpůrce pak tisk vydává za ojedinělé extremisty, motivované patologickými projevy - nenávistí vůči šlechtě, třídní nenávistí marxistické povahy, majetkovou závistí atd.

Ovšem toto právě je goebbelsovská lež. Stačí uvést případy restitucí Colloredo-Mansfeldů, Kinskyho ( neplést s k ČSR loyálním Kinským ze Žďáru !) Thun-Hohensteinů, Walderode nebo Salm-Reifferscheidtů-Schoellerů. V těchto případech se nikdy nejednalo o ojedinělé odpůrce, nýbrž o celá zastupitelstva, občanská sdružení a z nich o dvě nejvýznamnější - o Čs.obec legionářskou a o Český svaz bojovníků za svobodu. Je nutné veřejnosti jednou provždy uvést, že tzv. nacirestituce nejsou v souladu nejen s dekrety, ale rovněž se stanovisky těch, kteří pokládali daň nejvyšší za osvobození demokratické republiky ze spárů nacismu a fašismu - tj. své životy. Například v kauze Thun-Hohensteinů se proti tzv. restituentům postavilo celé městečko Choltice a patnáct let bojovalo o svůj zámek, právem zabavený rodině nacisty Thun-Hohensteina, což potvrdil i Ústavní soud. A přesto se právníci pana Hohensteina chovají vůči Cholticům jako loupeživí Normani, okrádající porobené Anglosasy po bitve u Hastingsu, nebo chcete li po staročesku - jako Braniboři v Čechách! Mají tu drzost vyzývat občany a obec k navrácení "dekrety ukradeného" (!!) majetku a apelovat na "jejich svědomí" .Přitom je to právě to nejdůležitější - svědomí nejen občanů, ale především legionářů a odbojářů, kteří bojovali za tuto zem a nikdy ji neokrádali, jako dnešní lupiči všech typů, aby se postavili proti těmto novodobým pobělohorským loupežím - které navíc dokonce někdy páchají potomci těch starých bělohorských lupičů naší vlasti ! Nejnověji se toto projevuje právě v kauze Salm-Reifferscheidta, prokázaného kolaboranta, jehož potomci před nedávnem v Praze prohráli s Ministerstvem vnitra soud o přihlášku k říši. Restituentky - z nichž druhá starší je tiskem a televizí pečlivě utajovaná manželka válečníka wehrmachtu, ometálovaného vysokými fašistickými vyznamenáními, von Schoellera z račického panství, zabaveného po r.1945, dnes lžou jako když tiskne.

Poslední příklad najdeme v Právu z 30.7.2011 na str.5. Tam starosta Rájce obhajuje svůj úřad lží, že jeden člověk podal žádost o vydání archiválií po 50 letech. Z tvrzení není ani zbla pravdy - nebyl to jeden člověk, nýbrž celá organizace boskovického Českého svazu bojovníku za svobodu (!) a to hned od roku 2003. Za celou tu dobu město nebylo schopno hnout prstem a vysvětlit, kam zmizely státní archiválie za 340.000 korun,které mělo celou dobu ve správě, v kovovém tresoru (!!), a které se neztratily před 50 lety - nýbrž až za restituce, jak správně podotýká Ministerstvo vnitra. Pan starosta, vážený Ing.Perout, se podobá školáku, který rozbil okno školní jídelny a tvrdí ředitelství, že on chlebíčky nesnědl. Šlo by o frašku, kdyby to nebyla tragedie předáka křesťanské strany, který si má lež protivit jako jeden z hlavních hříchů! Kdežto pan starosta si ze lži udělal profesi a u rájecké úřední zlodějny poukazuje na pracovníky zemského archivu, když už nijak nemůže tuto krádež zastřít, když doslova říká " v devadesátých letech si vybrali,co se jim hodilo" !!!??? Lež na lež pane starosto. Touto lží ovšem se restituce nezachrání. Další pyramidální lež připojila paní advokátka Salmů tvrzením - ona prý sama všechny protokoly Rájce úředně ověřila v březnu 2009. Já sám jsem v březnu 2009 po skončení mého soudu úředně ověřoval první protokolní knihu nezákonně šest let zadržovanou před Ministerstvem vnitra a před soudy, a druhá kniha za 150.000 nebyla vůbec k nalezení, neboť dle šetření Policie ČR byla ukradena - paní advokátko ! - z pancéřové skříně úřadu, v pozdějším podání z plechového trezoru ( tak co páni úředníci v Rájci - plech nebo pancéř ???). A toto profesní žvanění má občan odbojář a legionář brát za bernou minci.

 

Veřejní činitelé a advokáti by měli znát hranice možného lhaní - a když jsou usvědčeni, nežvanit veřejně lži a neoblbovati ctěnou veřejnost svými ubohými výmysly, jež mají zachránit restituci profláknutých kolaborantů. Osobně se domnívám, že dozrát čas, kdy pan starosta by měl roztrhnout žíněné roucho a bosý se jít kát do Canossy na Ministerstvo vnitra. Za dokonanou zlodějnu na svém úřadě, kterou kryje nejapnými lžemi. A pak by měl svůj úřad nabídnout kvalifikovanějšímu nástupci, který by alespoň znal vlastní vydané Dějiny města Rájce z roku 1981, kde jsou ukradené protokolní knihy citovány (!!)

 

Leč zpět od zvláštního k obecnému. Tisk zkrátka a dobře vydává akce odpůrců proti tzv. nacirestitucím za individuální výstřelky, za akce jednotlivců, xenofobů či extremistů. To je lež jako babylónská věž. V kauze Colloredů se proti postavil celý památkový ústav, v kauze Bucquoy zase celé město, v kauze Choltice celá obec. Vzniklo dokonce sdružení Linie práva a pravdy, jehož jednotliví členové si navzájem sdělují poznatky z kauz a organizují se proti atakům se všech stran. O všeobecném odporu ČSOL a ČSBS k těmto restitucím ani nemluvě.

Není to tak dávno co náš Ústřední výbor ČSBS na toto téma vydal několik rezolucí a intervenoval v některých kauzách na orgánech. Tisk nemůže nadále držet pod pokličkou odpor společenských organizací jako jsou Čs. obec legionářská nebo Český svaz bojovníků za svobodu proti antidekretálním restitucím. Může tak činit jen do doby, nežli ztratí poslední špetku serióznosti a získá takovou remitendu, o které se "ani socialistům nezdálo", jak pravil občan Josef Švejk. A restituenti by se pro záchranu majetků neměli prošvejkovávat dějinami. Působí potom tragikomicky - třeba jako pan kníže ministr.