Jdi na obsah Jdi na menu
 


O tzv. sudetských Němcích

21. 6. 2018

Dr. Eva Hahnová:
"Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška SL drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány strikně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!"

Paní Alena Wagnerová, publicistka, spisovatelka, která žije i v Německu, nedávno napsala, že tolik individuálních práv, co měli Němci v ČSR, nemají Alsasané ve Francii dosud. Wagnerové dosud chybí jasné slovo sudetoněmeckého landsmanšaftu, že Němci v ČSR v třicátých letech politicky selhali. Nepoznali, že Československo je poslední demokratickou zemí v Evropě. K tomu dosud nedospěli. Na Češích chtějí, aby se omlouvali. A tato její slova dokonce 26.3.2013 na str. 6 publikoval LandesZeitung, tiskový orgán německé menšiny v ČR, který nejednou funguje, jak mnozí z nás jsou přesvědčeni, jako hlásná trouba sudetoněmeckého landsmanšaftu.

 


Stanou se Poběžovice poutním místem sudetů?

 

Na letošním 66. sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Augsburku sdělil B. Posselt přátelům sudetoněmecké věci, městu a světu:

„Nedávno jsem byl v místě na Chebsku, v místě, kde se narodila evropská myšlenka, a to zásluhou svého zakladatele hraběte Richarda Coudenhove-Kalergi, který tam vyrostl. Narodil se v Tokiu, ale vyrůstal v Ronspergu (Poběžovicích) - a přestavěl, jak víte, místní zámek, kde se objevila panevropská myšlenka, idea evropského sjednocení. Otto von Habsburg jednou řekl, "Bohemia má prvorozenství Evropanství" a zvláštní význam má toto malé místo Ronsperg.

Hrad je, jak víte, zcela zničen, místy je velmi silně sesutý, a už je iniciativa, kterou podporuje i bavorská vláda, obnovit dům tohoto otce evropské myšlenky nacházející se na české straně v bavorsko-české příhraniční oblasti. Obyvatelé Ronspergu (Poběžovic) vidí v této snaze jen pokus o opětovnou germanizaci. Lidé zde mají velmi silné obavy. Ale v posledních komunálních volbách v České republice se etablovala pod vedením mladé ženy, Jany Podskalské, mladé matky, občanská iniciativa, byla zvolena do městské rady, vedení města nemohlo být vytvořeno bez těchto koaličních partnerů, bez této občanské iniciativy mládeže. A co udělali s programem? Řekli: Na rozdíl od našich rodičů a prarodičů, my jsme se narodili v tomto místě, a chceme, aby se německé kořeny v místě, ve kterém žijeme, a které je náš domov, objevovaly, uznávaly a oživily spolu s vysídlenými osobami a jejich potomky.

Tito mladí lidé řekli: "Vaše kořeny jsou nyní také naše kořeny, a chceme se podílet na vybudovat nových prosperujících Čech, Moravy, Sudetského Slezska na tomto kořenovém systému, nové prosperující střední Evropy, nové prosperující Evropy.“ To, moji drazí krajané, je oživení vlasti, další rozvoj našeho kulturního dědictví, a to i v česko-moravsko-slezské vlasti. Samozřejmě je to jeden z mnoha našich klíčových bodů boje proti bezpráví, které bylo způsobeno naši etnické skupině vyhnáním.“

Takže jsme se od pana B. Posselta dozvěděli, že existuje nějaká iniciativa, která si dala za úkol obnovit dům Richarda Coudenhove-Kalergi, který v něm vyrostl. Poběžovičtí mají však sice silné strachy z germanizace, doznal Poselt, ale ty, jakoby švihnutím kouzelného proudku více či méně pominuly. Paní Jana Podskalská, mladá matka, stojící v čele občanské iniciativy, jež byla zvolena do městské rady, prohlásila se svými mládežníky, že chtějí, aby v jejich domově německé kořeny ožily a byly uznávané. Co ještě lepšího mohlo potkat SL?

Našeho líčení však není konec. V části Poběžovic je prastarý kostel sv. Mikuláše, který, snad stejně jako dům mládí otce evropské myšlenky, celá desetiletí chátral a ztrácel se před očima. Ale všeho dočasu. I řadě místních občanů se zželelo kostelíku a dne 22.5.2015, tedy přímo řízením Božím jeden den před konáním 66. sjezdu SL, založila skupina občanů v obci Šitboř, dnes součást města Poběžovice, Spolek Mikuláš. Předsedou spolku byl zvolen pan Václav Kohout, zastupitel za obec Šitboř. Jméno spolku nebylo vybráno náhodně. Celá staletí tvořil kostel sv. Mikuláše historickou dominantu obce.

Nová iniciativa se rozhodla zachránit kostel, obnovit společenský život v obci a zdokumentovat historie obce od jejího vzniku po současnost. Má být na co hrdá. Narodil se zde Jan ze Žatce a Šitboře, nejvýznamnější středověký německy píšící spisovatel v českých zemích. A právě tomu místní chtějí věnovat zvláštní expozici a v jejích prostorách pořádat osvětové, kulturní, společenské a spolkové akce. „Proto nás velmi potěšil předběžný zájem spolku Ackermann – Gemeinde (AG) o umístění pamětní desky Jana ze Šitboře.“

Takže nikoliv SL nebo pouze jen mnichovská Ackermann-Gemeinde projevily primární zájem o rodiště Jana ze Žatce, ale místní se jako první ujali památky tohoto „svatého“ Ackermann-Gemeinde. Teprve poté, jak je výše uvedeno, projevila AG předběžný zájem o umístění pamětní desky svého snad nejpřednějšího favorita.

K věření je nám tedy předkládáno, že řízením Božím se objevila před sjezdem SL nejdříve iniciativa na záchranu domu otce evropské myšlenky a pak „evropsky uvědomělí“ čeští mládežníci den před 66. sjezdem dávají Evropě naléhavě vědět, že budou usilovat o to, aby v místě jejich bydliště ožily a dále se uplatňovaly německé kořeny a současně sami od sebe(?) zvěstují, že Janu ze Žatce, místnímu rodákovi, hodlají věnovat zvláštní expozici, kde by v budoucnosti pořádali nejrůznější akce. A teprve poté, jak máme uvěřit, přišla se svou do mlýna mnichovská AG, která v místě, jak se předběžně vyjádřila, instaluje pamětní desku.

Na dvojnásobný zázrak nadto učiněný v krátké době těžko můžeme uvěřit. Myslíme si, že to mohlo být jinak. Že SL je v nástupu, nikdo nepochybuje. Pomocné ruce sudetomilů a germanofilů je kde kde silně podporují. Stejně tak i některé skupiny politiků v KDU-ČSL, TOP 09, ANO a nesmíme zapomenout ani na proněmeckou frakci v ČSSD, ani však na církev svatou. Ale ani toho ještě není dost. Za SL pevně stojí Bavorsko a některé další části Německa. To by nám mělo za pět minut dvanáct signalizovat, že naše státní a národní zájmy jsou ohroženy. Jen si připomeňme na nedávné nesentimentální vzpomínky sudetů na wiesbadenskou dohodu, na stále jejich snění o „sudetoněmeckém národě“, jenž je jedním, jak zdůrazňují, ze dvou národů v českých zemí, o právu na sebeurčení, o německo-české federaci, německých Čechách atd. Znamení doby jsou silná a přehlédnout je může jen ten, kdo je nechce vidět.

Jsme přesvědčeni, že sudeti v obou zmíněných směrech, za podmínek výše uvedených, vyvinuli dlouhodobější iniciativu se slibnými nabídkami. Když iniciativu za obnovu domu mládí zakladatele evropského hnutí podpoří i bavorská vláda, lze usuzovat, že porodní bábou této aktivity jsou nejen sudeti, ale i Bavoři z prvních 3 kmenů. Obdobně tomu muselo být i v případě Jana ze Žatce. Jestliže iniciativa se zrodila 22. května 2015 a již v jejím písemném prohlášení se mluvilo o předběžném zájmu AG o umístění pamětní desky tohoto německého spisovatele v Šitboři, musela jednání proběhnout zcela jistě o nějaký ten čas dříve. Přání, které je otcem myšlenky, vzniklo v obou případech zřejmě v hlavách sudetů, případně i jejich německých i neněmeckých stoupenců, kteří jej společně, trpělivě a delikátně i delší dobu podporovali.

 

Potřebné kontakty probíhají zpravidla ve skrytu. Jedná se s určitými, předem vytypovanými lidmi. Sudeti nedělají hned druhý krok. Čas vyjednávači neznásilňují, ale nechají jej vyzrát.. Pak teprve potom se objeví nějaká persona silnějšího kalibru nebo dokonce sám B. Posselt. Před letošními květnovými akcemi byl v Brně. Jednal dokonce i s primátorem. Důsledky jsou známé. Před 66. sjezdem byl na Chebsku. I zde byl celkem úspěšný, jak výsledky naznačují.

 

Poběžovice mají zřejmě potřebné předpoklady, a zatím i z „české strany“, aby se staly poutním místem příznivců Panevropy a Ackermann-Gemeinde. Uvidíme, co s touto možností lidé, z té či oné strany, a čas ještě udělají. Dočkáme se snad i toho, že česká katolická církev bude do Poběžovic, samozřejmě ve spolupráci se Sdružením AG nebo i s mnichovskou AG, pořádat procesí, budou zde i poutě smíření? Nebo zde dokonce vzniknou nějaké další církevní instituce? I SL může zde časem nechat zasedat i svou radu, rovněž tak Panevropa zde odbývat své sešlosti. Možností je nepřeberné množství. Patří k nim však i zmoudření českých mládežníků v čele s paní Janou Podskalskou, nebo alespoň některých z nich, což by mohlo přivodit změny nejen v poběžovické komunální politice. Ale je to ještě vůbec možné? Doufejme v to!

 

Nejde zdaleka jen o výsledky nějakého i když důležitého jednání tam či onde, ale především o program sudetů. Ten původní o 20 bodech z 60. let minulého století, pokud jsme dobře informovaní, se v ničem nezměnil. SL v nedávné době zdůrazňuje jen, že ze svých stanov vypustil dva body. Údajně se zříká odškodnění a práva na vlast. Ale i s tímto tzv. vstřícným krokem je to více než problematické.

 

Položme si otázku, na základě jakého ustanovení mezinárodního práva získali sudeti právo na odškodnění? Není nám známé, takové ustanovení neexistuje. Toto právo si prostě zapsali do programu někdy již v 50. letech nebo později a neustále o něm mluví. Tak „konstituovali své nároky na odškodnění“. De facto ani de iure neexistují. Nemohou se vzdát práva, jež nemají. Jiné by bylo, kdybychom je v rozporu s mezinárodním právem vyhnali. To by měli právo na náhradu škod vzniklých vyhnáním a příp. i právo na návrat. Jak došlo tedy k odsunu Němců? Byli na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností v Postupimi odsunuti. Jednali jsme v souladu i s pokyny Spojenecké kontrolní rady (SKR), které upravovaly odsun. Za provedení odsunu jsme od amerických a sovětských zástupců ve SKR sklidili uznání a pochvalu. Tzv. divoké odsuny postupimská konference vzala na vědomí a tím je i legalizovala. Po porážce třetí říše jednaly jménem Německa vítězné velmoci. Tím, kdo má nárok vůči Německu, jsme my. Němci ve své „skromnosti“ jaksi zapomněli, že jsou povinni nám zaplatit reparace.

 

A jak je to s právem sudetů na vlast? Svou dřívější vlast svým nasazením proti ČSR a účastí v bojích za světovládu panského národa, podílem na zločinech nacismu ztratili. Byli i jako možná hrozba pro mír v budoucnosti odsunuti. Jejich vlastí je Německo. Jak se tedy mohou vzdát práva na vlast, které z mezinárodně-právního hlediska neměli a ani nyní nemají?

 

Podle listu Sudetenpost, který je tiskovým orgánem SL v Rakousku, mnichovský soud dokonce odmítl změnu stanov s tím, že jde o novelizaci změnu účelu asociace a ta vyžaduje tří čtvrtinovou většinu. Ve Spolkovém shromáždění SL však pro novelizaci se vyslovilo pouze 71 % hlasujících. ( SP, 2.7.2015, str.1, volný a krácený překlad P. Rejf)

 

Mnichovský soud se na celou novelizaci stanov SL divá jen z vnitřního německého hlediska a posuzuje, zda novela je v souladu s příslušnými německými zákony. Soud si zřejmě nepoložil otázku, zda práva, jichž se vzdává SL, nabyl v souladu s mezinárodním právem. Tuto otázku soudu však nikdo nepoložil a pokud by tak učinil tak dalším problémem by byla jeho věcná příslušnost.

 

Dr. O. Tuleškov

 

Loučíme se s nimi v dobrém a nepřejeme jim nic zlého."

 

Kolem 22. hodiny, od některých policejních stanic i dřív, odcházely první útvary vysídlenců mimo Brno, na úsvitu 31. května odešly poslední. Dodatečně NBS zadržela ojedinělé německé občany, kteří neuposlechli výzvy a na shromaždiště nepřišli. V pátek 1. června přinesly všechny brněnské noviny zprávy o průběhu a výsledku odsunu, převzaté z úřední zprávy Národní bezpečnosti. Celkový počet vystěhovaných dosáhl čísla 17 014 osob. V tom nebylo zahrnuto asi 2 000 - 2 500 osob ze 13. policejního revíru a kolem 50 z Líšně, odkud konečné výsledky nedošly včas před uzávěrkou. Prověřovací komise uznaly 575 osob za nezpůsobilé pochodu ze zdravotních důvodů. Do barákového tábora v Brně - Maloměřicích převedly 853 práceschopných mužů a 1 226 osob po ověření jejich žádostí o vynětí z opatření o Němcích vrátily domů. Podle této statistiky, s výjimkou dvou čísel uvedených odhadem, bylo prověřeno přibližně 22 218 občanů německé národnosti, z toho jich opustilo Brno asi 19 564, ovšem i v tomto případě s výhradou k odhadovaným údajům. Je to vůbec první poválečné vyjádření tohoto druhu, v závěru statě na ně ještě navážeme. Všechny noviny hodnotily dočasné vyřešení německé otázky v Brně pozitivně. Sociálně demokratický ČIN na adresu Němců dodal: ”Loučíme se s nimi v dobrém a nepřejeme jim nic zlého."

Z knihy "Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích 1.6. - 7.7. 1945, prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.¨

 

 


Na podzim se Němci začali shromažďovat a provokovat. Chodili kolem nádraží, hlavně mladí, heilovali a hrozili

 


Můj otec byl v roce 1938 přednostou stanice Ronšperk, dnešní Poběžovice, na trati Domažlice - Bělá nad Radbuzou, celá naše rodina, rodiče, sestra a já, jsme bydleli v nádražní budově. Já jsem v té době chodil do školy, bylo mi 16 let. Poběžovice byly převážně německé a na podzim se Němci začali shromažďovat a provokovat. Chodili kolem nádraží, hlavně mladí, heilovali a hrozili. Začali jsme se bát, otec byl však rozhodný, nebál se. Jednoho večera, kdy jíž všude Němci provokativně útočili, zaútočili také na nádraží s kameny a holemi. Začali vytloukat okna, utekli jsme tehdy na půdu. Otec, ač bezprostředně ohrožován kameny, ještě stačil zavolat do Horšovského Týna o posilu vojska na obranu nádraží. Posila vojáků přijela, tuším na koních, a Němce rozehnala. Druhý den jsme se, zatím bez otce, stěhovali do Domažlic. Co se potom v Poběžovicích dělo, nevím.
Antonín Bělenský, tehdy Poběžovice.