Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nordická lest landsmanšaftu aneb jak se vytváří historické alibi

5. 3. 2013

ČESKÝ SVAZ BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU VE VYŠKOVĚ

 

PAMĚTNÍ SPIS VÝBORU ČSBS VE VYŠKOVĚ K 10. VÝROČÍ SCHVÁLENÍ USNESENÍ O ZŘÍZENÍ PAMĚTNÍ DESKY ODSUNUTÝM NĚMCŮM Z OSTRŮVKU V ROCE 2001

 

V Y Š K O V 2011

 

 

Po dlouhé době existence Československé socialistické republiky, kdy byly otázky odsunu Němců po válce nezpochybnitelné, přivítal landsmanšaft tzv. Sametovou revoluci v listopadu 1989 a následující omluvu Václava Havla s velkými nadějemi. Předpokládalo se, že nová vláda se bude snažit vstoupit do NATO a do Evropské unie a to dávalo možnost podmínit tyto a jiné kupř. ekonomické kroky splněním požadavků sudetských Němců, kteří měli v programu právo na starou vlast, náhradu škod a hlavně zrušení tzv. Benešových dekretů .

Za těmito požadavky stál bavorská vláda.

Tyto úvahy byly chápány jako cílové a cesta k nim ještě byla dlouhá. Ale byly otevřeny hranice, uvolnil se volný pohyb mezi státy a to byl odrazový můstek, který bylo třeba využít co nejdříve. A vedení landsmanšaftu a jeho přidružené organizace na nic nečekaly a začaly navazovat styky s bývalými obcemi v prostorech, kde odsunutí Němci bydleli. Pak se již organizovaly návštěvy a hledaly osobnosti, které by jim mohly v budoucnu nějakým způsobem být užitečné.

 

Bohužel česká veřejnost již zapomněla na slova prezidenta Beneše z prosince  roku 1945 na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů, kdy varoval:

 

A konečně přijdou opět, aby od očisťování přešli k útoku. Bude to nová reakce ,která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naší svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice „.

 

 

GEMEINSCHAFT WISCHAUER SPRECHINSEL ZAHAJUJE SVOU MISI VE VYŠKOVĚ

 

A tak se stalo, že Vyškovské noviny dne 20. dubna 2001 na titulní straně těsně pod názvem uveřejnily fotografii tří mužů a vedle krátký článek s názvem“ Přijetí zástupců Sdružení obyvatel německé národnosti Vyškovska na radnici. „

Dále se psalo – Na žádost starosty Hlubočan Lubomíra Bednaříka přijal starosta města Vyškova zástupce sdružení obyvatel německé národnosti Vyškovska GEMEINSCHAFT WISCHAUER SPRACHINSEL se sídlem v Aalenu.

Německá jazyková oblast na našem okrese vznikla osídlováním Němci ve 14. století a zahrnovala tehdy 60 obcí.

V roce 1946 zbylo již jen 8 vesnic (Komořany, Hlubočany,Kučerov, Lysovice, Rostěnice, Zvonovice, Terešov, Čechyně se 3000 obyvateli ).

Po odsunu v roce 1945/1946 se nacházejí vyškovští obyvatelé jazykového ostrůvku v celém Německu, ale také v jiných zemích. V Aalenu, nedaleko Stuttgartu byla v roce 1949 založena “Pracovní společnost vyškovského jazykového ostrůvku“, německy mluvících obyvatel. Účelem je uchování a péče o majetek ve vlasti, kde mají své kořeny.

Zájmem zástupců sdružení bylo navázání přátelských vztahů s naším městem, které bylo mj. též centrem osídlení německy mluvících obyvatel. Zajímali se pak především o historii osídlení na Vyškovsku.

U fotografie je popis - Zleva zástupci sdružení obyvatel německé národnosti Vyškovska Hans Rolny, Stephan Schimmerle a Josef Legner.

 

Článek vzbudil velkou pozornost a rozporná stanoviska. V podstatě nebylo řečeno nic o jednání, tedy o čem se jednalo konkrétně a uvedené historické údaje byly nevěrohodné. Tisková komise OV KSČM v odpovědi na článek ve Vyškovských novinách následující týden poukázala na nepravdivost údajů o šedesáti bývalých německých obcích a zejména na skutečnost, že spolek má pečovat o majetek ve staré vlasti. O jaký majetek se mělo jednat, když rozhodnutím spojenecké konference byl veškerý majetek Němců zabaven na úhradu válečných škod? Jaké bylo stanovisko starosty k předneseným otázkám a jaký mělo setkání význam s hlediska budoucnosti ?

Vznikaly i jiné otázky, na příklad co má společného s celou záležitostí starosta Rostěnic Bednařík. Kdo jsou představitelé onoho spolku a jaká je jejich minulost ? Brzy se však na vše zapomnělo a nic nenasvědčovalo, že se odsunutí Němci ještě ozvou.

Do té doby nikdo z vedení vyškovské radnice a zastupitelského sboru neměl ani tušení, že nějaká podobná organizace existuje. Ta se začala formovat již v roce 1949 a zahájila postupné sjednocování všech Němců z ostrůvku .

Po provedeném odsunu Němců z Vyškovska v roce 1946 byla jejich situace v poválečném Německu, rozvráceném válkou, nelehká . Než se konečně rozhodlo, kde budou definitivně umístění, živořili v barákových utečeneckých táborech a místní obyvatelstvo se k nim často chovalo odmítavě a v mnoha případech vyslovovalo názor, že mají, co si zasloužili, protože si žili v předmnichovské republice dobře a tím, že ji rozvrátili, dali Hitlerovi záminku pro zahájení války.

Ale postupně se věci urovnaly, příslušníci ostrůvku rozmístění v širokém okruhu měst a obcí v roce 1950 vyjádřili svůj souhlas s Chartou Němců vyhnaných z vlast a založili vlastní organizaci, která pak několikrát změnila jméno a teprve v roce 2000 přijala definitivní název Gemeinschaft Wischauer Sprachinsel /Společenství vyškovského německého jazykového ostrůvku/ Patronát nad společenstvím přijalo město Aalen, kde je také sídlo vedení., které vydává vlastní časopis nazvaný Wischauer Heimatbote /Vyškovský vlastenecký posel /.

Společenství se hrdě hlásilo a hlásí k landsmanšaftu, který je organizaci hájící zájmy tzv. vyhnaných a má za cíl prosadit právní nárok na ztracenou domovinu a náhradu zkonfiskovaného majetku

. To se také uvádí ve stanovách Vyškovského společenství . Vedení také plně souhlasí se Stanoviskem sudetoněmecké rady které ve 20ti bodech formuluje požadavky odsunutých Němců. Organizace jsou v landsmanšaftu začleněny podle místa příchodu, Skupina Sprachinsel Wischau / Jazykový ostrůvek Vyškov/ patří k velmi aktivním, zúčastňuje se všech akcí landsmanšaftu, zejména sjezdů v Mnichově a vyjadřuje souhlas se všemi proklamovanými závěry a požadavky Odmítá termín odsun, ale tvrdí, že jde o vyhnání (Vertreibung/ a v poslední době hovoří dokonce o genocidě.

Po listopadu 1989 zahájilo vedení sondáže ve vyškovských obcích, ze kterých byli jejich členové odsunutí, ale vedení Vyškova o nich nevědělo a proto bylo později překvapeno. Rozhodně ale je zřejmé, že vše, co se od roku 1990 odvíjelo ve vztazích odsunutých Němců a vedením města bylo plně v režii Gemeinschaftu .

Tyto průzkumy a navázání spojení s osobami sympatizujícími s odsunutými, či s jejich příbuznými, kteří odsunuti nebyli , jím ukázaly, že Češi , lidé, kteří nyní žijí v jejich bývalých vesnicích, nemají v podstatě žádné informace, o tom, jak se vyvíjel život na ostrůvku od založení republiky v roce 1918 až do odsunu Němců v roce 1946, kdy oni teprve z různých míst na ostrůvek přišli a převzali jejich hospodářství a domy. Proto nemohou být oponenty jejich německému hodnocení uplynulé doby. A našlo se dosti takových, kteří přijali jejich názory a stanoviska a přislíbili pomoc. Jedním byl právě starosta Hlubočan Lubomír Bednařík Přitom nic nezatajovali a neporušovali české zákony. Mnoho z těchto návštěv bylo uveřejněno právě v jejich časopise Wischashaurer Heimatbote.

 

Tam ku příkladu v čísle 5 – září /říjen 2000 můžeme číst :“ Prostřednictvím osobních kontaktů při návštěvách ve staré vlasti projevil přání poznat blíže bývalé obyvatele obce mladý starosta Hlubočan Lubomír Bednařík. A tak v září 1999 pobývala na pozvání Hanse Rolny a Josef Legner / funkcionáři Gemainschaftu/ malá delegace z Hlubočan v městě Aalen při příležitosti Dne říšských obcí . /Viz zprávu v Heimbote číslo 6/99 /

K svátku Petra a Pavla, patronů kostela v Kučerově, přišla do Aalenu pozvánka na opětování návštěvy……Vytvořila se skupina 37 osob , která přes Plzeň, Prahu dorazila kolem 17. 00 hodin do Hlubočan . Před hostincem nás již očekával starosta Bednařík se svým štábem a pozval nás na přivítací přípitek. O vzájemné jazykové porozumění se staral po celou dobu tlumočník Alois Bernard .

Čtvrtek jsme začali návštěvou hlubočanské školky, kterou vybudoval Dr. Ing. Josef Schurius v roce 1941. Tato budova je ještě po 60ti letech ošetřovaná a dobře zachovalá.“

Zde přerušíme text Heimatboite, protože u tohoto jména je nutno se zastavit. Totiž Schurius byl v době okupace kovaným nacistou, pravou rukou vládního komisaře Matzala, který Vyškov, jež byl čistě českým městem s malým podílem Němců přihlásil do Svazu říšských měst, za což bylo nutno platit značnou sumu peněz. Podstatné však je, že Schurius byl velkým kritikem výstavby, která byla ve Vyškově prováděna za první republiky, protože prý porušila německý ráz a vzhled Vyškova. Proto zpracoval rozsáhlou studii i s nákresy, jak by měl německý ráz Vyškova vypadat. Důsledkem toho bylo kupř. že na budově spořitelny na náměstí bylo přistavěno třetí patro, které pak muselo být strženo, protože prý porušovalo německý ráz města. A právě hlubočanská školka byla vystavěna Schuriusem v tzv. germánském slohu. Výbor ČSBS ve Vyškově má kopii této studie k dispozici, nabízel ji vedení města, ale nebyl o ni zájem . Sám výbor nemá finanční prostředky na to, aby mohl nechat práci přeložit do češtiny a také vytisknout.

Tak zůstává důležitý dokument o vývoji města v době okupace veřejnosti a tím myslíme i veřejnost architektonickou utajen, nevyhodnocen a tvoří mezeru v historii výstavby Vyškova .

Pokračování textu Heimatbote : „Po předání malých dárků jsme odjeli do Vyškova k prvnímu rozhovoru se starostou Dr. Miloslavem Olikem. Vzájemné pozdravy a představení byly začátkem a pokračovalo se poukazem na podařenou přestavbu radnice . Pak přišly na řadu roky 1945/46 a časy před tím. Mohli jsme jej ujistit , že bývalí obyvatelé mají dobrý vztah k jejich okresnímu městu Vyškovu, k obyvatelstvu i podnikatelům, které znají z dřívějška. Někteří byli jmenováni.

Na náš dotaz, zda má starosta nějaké podklady o Němcích jazykového ostrůvku, odpověděl , že přišel z Kroměříže, v roce 1997 se stal starostou a že o dřívějším ,německém ostrůvku a vzájemných česko – německých vztazích mnoho neví. Důkaz nám podal sám, když nám daroval starý tisk zobrazující Vyškov v roce 1727, na kterém všechny důležité objekty a prostranství jsou popsány německy. Poté, co jsme dr. Olikovi představili náš Gemeinschaft a naše aktivity v našem městě - patronu Aalen, mohl se starosta na počítači chvíli podívat i na naši internetovou stránku. Výslovně pak nám poděkoval za to, že v Německu dále pečujeme o naše zvyky a obyčeje.

Pak nás pozval na oslavy 860. výročí města Vyškova od 7.- do 9. září 2001, což bohužel spadalo právě do doby oslav říšských měst v Aalen. S předáním informačních listů o našem Gemeinschaftu a knihy Obrázky z vyškovského jazykového ostrůvku, jsme se s Dr. Olikem, který dříve byl důstojníkem a je příslušníkem  sociálně demokratické strany, rozloučili. /Měli nepřesnou informaci - starosta Olík nebyl vojákem z povolání, ale vyučoval na Vysoké vojenské škole pozemního vojska /

Ihned nato nás požádal o rozhovor náměstek starosty Dr. František Adamec. Představil se jako předseda strany KDU- ČSL, jedné ze stran stojící blízko německé Křesťansko demokratické strany CDU-CSU. Velmi přivítal naše snažení o porozumění a věděl také dosti o minulosti ostrůvku. Také on se snaží o mezilidské kontakty a vidí to především v církevní oblasti. Protože je dirigentem církevního choru a varhaníkem v Dědicích, hledá zde odezvu. Ihned bylo cítit, že je nakloněn naším představám.

Večer byl vyplněn návštěvami a soukromými rozhovory. Na druhý den byly ujednány rozhovory se starosty jazykového ostrůvku. Na radnici v Hlubočanech se jich účastnila starostka Marie Slavíková z Rostěnic. Dva další starostové – z Kučerova a Lysovic se z různých důvodů nedostavili. Byli přítomni také někteří radní z Hlubočan.

Došlo k otevřenému rozhovoru. Mohli jsme zopakovat to, co dopoledne ve Vyškově, že naše návštěvy vesnic, ze kterých jsme byli vyhnáni patří naším rodným domům, kostelům a hrobům našich zemřelých příslušníků a nikoli revanšistickým zájmům. My a naše děti jsme zakořeněni v Německu a víme, že žádný návrat není možný. To chceme vaším občanům stále připomínat...Na pozvání starosty Bednaříka jsme se pak zúčastnili společného oběda, kde jsme byli hosty ředitele družstva v Rostěnicích pana Navrátila, který nás seznámil s úspěchy družstva.

V dalším pak projeli vesnice bývalého ostrůvku a pokračovali v Hlubočanech ve společných večerních  rozhovorech. Příští ráno, v sobotu se vydali na cestu zpět s naději, že přispěli ke zlepšení vztahů bývalých občanů ostrůvku s nynějšími obyvateli Vyškovska.“

 

Tato cesta byla významným úspěchem vedení Gemeindeschaftu. Nyní měli potvrzeno, že nejen vedení města Vyškova, starostové obcí, noví obyvatelé ostrůvku,ale prakticky většina občanů Vyškovska nezná historii německého jazykového ostrůvku od založení Čs. republiky v roce 1918 až do odsunu jejich obyvatel v roce 1946.

Pravdu znala jen část pamětníků a ti postupně vymírali a zatím nikdo z místních historiků se o jejich životní poznatky a zkušenosti nezajímal. Ale kdyby starosta Vyškova , který měl od vedoucího skupiny emailovou adresu Gemeinschaftu, po jejich odchodu pověřil některého úředníka sledováním těchto internetových stránek, mohl se dovědět již tehdy řadu skutečností, které by mu odkryly hru, jakou vedení Gemeinschaftu hrálo v celé záležitosti a nemuselo pak dojít k „aféře s pamětní deskou“. Bohužel si ani neprostudoval statě v Moravské vlastivědě, vztahující se k tomuto tématu, která je k dispozici v knihovně.

Podle zjištění výboru s příchodem fronty na Vyškovsko v roce 1945 bylo vydáno německými úřady nařízení zničit veškeré písemnosti vztahující se k existenci ostrůvku, vzájemných vazeb, fungování NSDAP, SA, SS, Gestapa, soudu včetně obecních kronik. Možná byly některé dokumenty odvezeny a jsou v utajení uloženy v Německu

Naštěstí však pamětníci a nově vzniklé státní, vojenské a politické orgány ČSR vypátraly, zajistily a odsoudily kolem 220 příslušníků ostrůvku, kteří se provinili proti republice, byli za své zločiny vězněni a pak odsunuti. Z vyšetřování a výslechů svědků bylo získáno mnoho materiálů a důkazů, které zůstaly k dispozici. Ale kromě brožury vydané na jaře 2002 neexistovala souvisle zpracovaná historie ostrůvku, která by všem občanům okresu objasnila, jakou úlohu hrál na vyškovském teritoriu, zejména v období okupace českých zemí.

Toho si byli představitelé Gemeinschaftu plně vědomi a po návratu bylo jednáno, jak dále využít tohoto stavu k získání důvěryhodnosti organizace a očistění obyvatel ostrůvku od obviňováni, že byli pátou kolonou henleinovského hnutí .

 

 

Po půl roce se Gemeinschaft ozval dopisem ./ Překlad /

 

Společenství vyškovského jazykového ostrůvku , Aalen

 

12.10.2001

Vážený pane starosto Dr. Olíku

Vážený pane místostarosto Dr. Adamec

 

U příležitosti naší návštěvy 14.4.2001 ve Vyškově jsme Vám představili sdružení bývalých německých jazykových ostrůvků.

Bývalí obyvatelé nyní vyslovili přání, aby v okresním městě Vyškově, ke kterému tito bývalí spoluobčané odjakživa pěstovali úzký přátelský vztah dokud zde žili, bylo možno instalovat pamětní desku, jako připomínku této náklonnosti.

 

Toto vyjádření bychom si představovali následujícím způsobem. Deska o rozměru cca 80x100cm. Na této desce by mohl být nápis v českém a německém jazyce.

Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.

Tato tabule by mohla být umístěna na radnici, u muzea nebo jiném Vámi navrženém místě.

Město Vyškov to nebude stát žádné náklady. Rádi bychom si s Vámi o této záležitosti pohovořili.

Doufáme, že od Vás obdržíme pozitivní odpověď a zůstáváme s přátelským pozdravem

 

PRVNÍ JEDNÁNÍ MĚSTSKÉHO ZASTUPITELSTVA VYŠKOVA O ZŘÍZENÍ PAMĚTNÍ DESKY ODSUNUTÝM NĚMCŮM

Bylo to pro vedení města překvapení, ale bylo nutno jednat. Po schválení v Radě města bylo rozhodnuto předat dopis k projednání v politických klubech a svolat na 21.listopadu 2001 plenární zasedání zastupitelstva.

Zápis z jednání je obsáhlý a jeho celé otištění nyní po desíti letech by asi radost tehdejším aktérům neudělalo. Krátce řečeno naprostá neznalost historických skutečností a vývoje, nekompetentnost, tvrzení, že s Němci do roku 1936 nebyl jediný problém, že s nacismem neměli nic společného, v pramenech, /které nejmenovali / prý není psáno, že se projevovali pronacisticky atd. atd. Jediným návrhem na změnu bylo doporučení neuvádět na desce termín 1945–46. Zástupce KSČ navrhl se neukvapovat a požádat, aby se k žádosti vyjádřily i ostatní společenské organizace, např. Svaz protifašistických bojovníků a jiné organizace. Po jejich vyjádření návrh znovu projednat v Radě a nakonec v zastupitelstvu. O jeho návrhu se hlasovalo, ale nebyl přijat. Zatím však nebylo rozhodnuto, kde a kdy bude deska umístěna

Pro zřízení desky bez uvedení data hlasovalo pro 18 zastupitelů ze 27.

Závěr: Zastupitelstvo města Vyškova schválilo zřízení pamětní desky podle návrhu Společenství vyškovského jazykového ostrůvku z Aalenu ve znění : „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnicve, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí žili s českým obyvatelstvem v poklidném sousedství .

 

Bohužel, zastupitelé, kteří hlasovali pro toto usnesení se ani na okamžik nepozastavili nad tím, jakou drzost a neomalenost projevilo vedení Gemeinschaftu, když si samo sobě navrhlo zřízení pamětní desky .

Nevzali v úvahu, že v té době město Vyškov nemělo zřízen pomník svých padlých v  první světové válce ani ve druhé válce, přičemž bývalé obce, nyní městské části Dědice, Nouzka, Křečkovice, Brňany je mají odedávna.

Zapomněli, že 184 občanů Vyškovska bylo Němci ve věznicích a koncentračních táborech umučeno a popraveno, mezi nimi starosta Jan Hon a celé vedení Sokola,

-že 232 příslušníků židovských rodin z Vyškovska bylo zahubeno v plynových komorách likvidačních koncentračních táborů,

-že 18558 naších občanů bylo Němci násilně vystěhováno z oblastí Vyškovska, Blanenska a Prostějovska z důvodu rozšíření cvičiště pro Wehrmacht. Přišli prakticky o celý majetek a po osvobození se vraceli do rozbitých a zpustlých domovů. Ti jejichž příbytky byly úplně zničeny, dostali pak náhradu právě na německém ostrůvku. Přitom nelze opomenout, že Němci si v roce 1941 vymohli zákaz umístění vystěhovaných na ostrůvek., když si tito po celé Moravě hledali místo k usídlení.

-zastupitelé - učitelé zřejmě přehlédli, že v té době pokračovala úspěšně likvidace českého školství i na Vyškovsku.Tak kupř. české gymnázium mělo v roce 1939 533 žáků v patnácti třídách a končilo v roce 1945 s pouhou třicítkou žáků ve dvou třídách.

A nakonec by Češi zde nebyli vůbec – podle vyjádření Heydricha – že zde nemají konec konců co pohledávat.

Je nepochybné, že jediným odpovídajícím demokratickým způsobem řešení by bylo rozhodnutí o návrhu na zřízení desky nejednat, požádat o stanovisko společenské organizace, zejména Svaz protifašistických bojovníků a další organizace a vyžádat si i stanovisko obecních rad.a historiků Jsme si jisti, že návrh by zněl zřízení desky neschválit a informovat vedení Gemeinschaftu s patřičným zdvořilým, ale jednoznačně odmítavým stanoviskem .

 

ODEZVA VYŠKOVSKÉ VEŘEJNOSTI NA SCHVÁLENÍ USNESENÍ O ZŘÍZENÍ DESKY ODSUNUTÝM NĚMCŮM

Vedení radnice a vyškovským zastupitelům, kteří usnesení schválili se dostalo velmi brzy po zveřejnění jejich svérázného „hodnocení dějin „ rázné odpovědi od široké veřejnosti, kterou zřejmě nečekali. Proti schválení usnesení o zřízení předmětné pamětní desky vystoupila ve Vyškovských novinách řada jednotlivců, skupin a organizace, zejména Svaz protifašistických bojovníků, svaz rehabilitovaných, OV KSČ. Protestní dopisy dostával i osobně starosta a mnoho zastupitelů bylo telefonicky dotazováno, jak mohli připustit přijetí tak uspěchaného rozhodnutí, bez odpovídajícího odborného posouzení historiky. Všichni požadovali svolat nové zasedání zastupitelstva a usnesení zrušit .

Zvláště výstižný a historicky odborně přesvědčivý článek Mgr.plk.v.v. Jiřího Šidlíka, který byl otištěn ve Vyškovských novinách 7. prosince 2001 by stál i dnes po desíti letech za zveřejnění.

Naproti tomu vyjádření starosty RNDr. Miloše Olíka a místostarosty MUDr Františka Adamce ve stejném čísle Vyškovských novin, ve kterém se distancují od výroků, které jim byly údajně přisouzeny v článku Jaromíra Vanderky , je velmi nepřesvědčivé. V podstatě obhajují schválení usnesení, jen zdůrazňují, že náklady na zhotovení desky platí Gemeinschaft a že není rozhodnutu, kde deska bude umístěna .

Jediným článkem, který ve stejném čísle VN obhajoval usnesení, byl zastupitel Mikulka, který bohužel srovnával nesrovnatelné . Dále jeho vyjádření , že: „Pan Šidlík nemůže myslet vážně, že považuje Němce z ostrůvku za sudetské Němce, jednalo se o vnitrozemské Němce, což byl z historického hlediska dost podstatný rozdíl „., je jistě z geografického hlediska správné, ale politická praxe Gemeinschaftu je od jeho založení jiná.

Jak je uvedeno shora, již v 90.letech se hlásili Němci z ostrůvku k landsmanšaftu jako sudetští Němci a bylo jím určeno organizační začlenění V Heimbote z té doby až do dneška najde jasnou odpověď

Nepodařený je příklad, kdy odpovídá na tvrzení Mgr. Šidlíka, že Němci z ostrůvku chrabře bojovali na frontě v řadách Wehrmachtu . Tvrdí, že znal Němce, kteří se této službě vyhýbali. Jedním byl uzenář Kříž, který si prostřelil koleno, aby nemusel na frontu. Neupřesnil, kolik takových bylo. Ale již nedodal, že na druhé straně prvním nositelem Rytířského kříže, v obvodu brněnského oberlandrátu byl od 21. ledna 1944 oberfeldwebel Martin Hrustak z Čechyně, který mu osobně udělil Adolf Hitler a krátce nato 20. dubna 1944 mu znovu jako 473. vojákovi německé branné moci udělil i Dubovou ratolest k Rytířskému kříži Železného kříže, což bylo jedno z nejvyšších nacistických vyznamenání. Gemeinschaft se doposud nepochlubil, kolik Němců z ostrůvku bylo na frontě vyznamenáno, zvláště, když byli tak výborně vycvičení v československé armádě.

Zbytečně pak udával, že jeho babička byla Němka. To mu nikdo nikdy nepřipomínal a smíšených manželství na ostrůvku bylo více .Pokud sami neprojevili přání odjet, nemuseli být odsunuti. Vždyť podle seznamu občanů bylo z přemístění vyňato celkem 184 osob žijících ve smíšených manželstvích, nepodléhajících odsunu. Stejně tak jej nikdo nepodezříval, že je s  Němci smluven a je od nich podplacen jidášskou markou, jak nadneseně uváděl dále, což korunoval podpisem PhDr. Radek Mikulka, hanebný odrodilec a člen Městského zastupitelstva ve Vyškově, desátník v záloze. Nelze však přehlédnout, že svým článkem i vystoupením na zasedání zastupitelstva projevil stejnou neinformovanost a neznalost problematiky ostrůvku, jako většina ostatních zastupitelů.

V diskusi k desce se objevilo také mnoho .zajímavých a historicky zdůvodněných názorů, které charakterizuji podstatu problému a doplňují rejstřík argumentů proti schválení desky. Z těchto důvodů se výbor rozhodl je k této stati připojit ,aby nezapadly v zapomenutí. a to bez uvádění jména autora.

Z názorů jednotlivců, skupin i organizací :

  • Je absurdní a nestoudné, že Němci si tuto desku navrhují sami

  • Pojem staletého mírového soužití, kterým se zde argumentuje je v naprostém rozporu s historickými fakty a zkušenostmi českých obyvatel a nejde jen o šest posledních válečných let

  • Pokus s tzv. deskou je jen jednou z mnoha akcí organizovaných landsmanšaftem v Německu a Rakousku. Např. požadavek česko-německého označení obcí, výkup půdy a majetku přes třetí osoby, zrušení Benešových dekretů apod. Instalování desky sleduje zpochybnění oprávněnosti odsunu Němců, právní akty vlády a prezidenta ČSR, jakož i rozhodnutí spojeneckých mocností

  • Odsun nelze označovat jako kolektivní trest. Od prvopočátku až do konce se rozlišovalo a demokraticky smýšlející Němci nebyli do odsunu zařazeni. Je ovšem pravdou, že bylo i dosti těch, kteří se rozhodli dobrovolně odejít a v Německu pomáhat v budování demokratického státu

  • Vytvářet si iluze, že obyvatelé ostrůvku nejsou sudetskými Němci, je v rozporu s jejich právním postavením jako občanů SRN a sudetoněmecké občanství se dědí až do třetího kolena

  • O tom, kam patří a ke komu se hlásí, svědčí jejich každoroční účast na mnichovských a jiných srazech Landsmanšaftu, kde pochodují pod praporem s vyškovským městským znakem a manifestačně schvalují přednášené požadavky.

  • Zdůvodnění, že chtějí desku umístit ve Vyškově, který podle nich byl střediskem německého osídlení, silně připomíná nacistické fráze z období okupace, kdy takto němečtí představitelé zdůvodňovali tvrzení, že Vyškov byl a bude německý.

  • Rozhořčení pisatele se odrazilo v ironickém vyjádření – „Nebylo by vhodnější tuto náklonnost vyjádřit umístěním pamětní desky třeba v hlavním vchodu radnice, kde je bysta starosty Jana Hona umučeného v Osvětimi, nebo ve vstupní hale v Sokolském domě, vedle desek se jmény sokolských funkcionářů zavražděných v době německé okupace ? Možná by se také hodilo desku umísit na blízkém židovském hřbitově ?

Takové množství protestů a žádosti o přehodnocení – tj. zrušení přijatého rozhodnutí o zřízení pamětní desky nemohlo vedení radnice ignorovat. Bylo rozhodnuto projednat celou věc znovu.na dalším zasedání městského zastupitelstva.

 

DRUHÉ ZASEDÁNÍ VYŠKOVSKÉHO MĚSTSKÉHO ZASTUPITELSTVA

Konalo se 13. prosince 2001 a od počátku bylo zřejmé, že veřejná kritická diskuse podstatně ovlivnila jednání a vystupování zastupitelů. Již při zahájení starosta Olík uvedl, že se v tisku objevily zprávy, které zkreslily závěry městského zastupitelstva a proto se obrací na zastupitelstvo, aby na dnešním zasedání bylo předchozí usnesení zrušeno a sdružení německých občanů bylo doporučeno, aby se obrátili na příslušné obce. Dal návrh, aby bylo usnesení revokováno.

K jeho návrhu se vyjadřovali i další zastupitelé a buď doporučovali ještě další jednání s obcemi, nebo přímo souhlasili se zrušením minule přijatého usnesení. Obhájcem a hlavním navrhovatelem , aby se usnesení ponechalo v původním znění byl PhDr. Drmola, který široce zdůvodňoval, proč je třeba trvat na přijatém stanovisku a řekl, že se zastupitelstvo města k ničemu nezavázalo.

Podpořil jej MUDr. Adamec, který doporučil, aby se vyjádření k věci zastupitelstva odložilo , dále nerozvádělo a následně byl německý spolek v Aalenu dopisem o situaci informován. Na podporu jeho stanoviska vystoupili další zastupitelé. Bylo hovořeno i o nutnosti vyžádat si odborný posudek od historiků. Žádná nová fakta pak již nebyla přednesena a diskuse byla ukončena. Bylo přikročeno k hlasování.

Závěr : Hlasování o návrhu RNDr. Olíka o revokaci závěru z jednání 13.zasedání zastupitelstva konaného dne 22.11. 2001 : Návrh neprošel - pro hlasovalo jen 11 zastupitelů.

Bylo zřejmé, že návrh starosty Olíka na revokaci usnesení o zřízení desky byl jediným možným východiskem z dané situace a vytvářel podmínky, aby se v dalším období mohlo zabezpečit odborné historické posouzení, o které by se pak mohlo vedení města opřít. Bohužel, část zastupitelů nepochopila, že hodnotit historii není v jejich kompetenci .

 

LÉTA PLYNULA ALE PŘES MLČENÍ RADNICE LIDÉ NEZAPOMNĚLI !

Rozhodnutí zastupitelstva, ponechat usnesení o zřízení desky v platnosti zklamalo a rozhořčilo mnoho občanů i organizace, které v předešlém období protestovaly, mezi nimi i výbor ČSBS . Za jediný klad bylo považováno sdělení, že sice usnesení zůstalo v platnosti, ale nebylo určeno zda a kdy dojde k realizaci. Bylo rozhodnuto zatím vyčkat, zda si vedení města vyžádá posouzení celé věci odborníky – historiky.

Jak na rozhodnutí zastupitelstva reagovalo vedení Gemeinschaftu nám nebylo známo, ale bylo jasné, že jejich důvěrníci v obcích jim vše ihned hlásili.

V následujícím roce 2002 byla vydána samizdatem brožura Ing. Josefa Mikše – Soud dějin – historie vyškovského německého jazykového ostrůvku. Bylo to ale v malém nákladu, takže fakta tam uvedená se nedostala k široké veřejnosti. Tehdy jsme však nevěděli, že odmítnutí zrušit původní usnesení inspirovalo PhDr. Václava Šůstka k  rozhodnutí prostudovat podrobně problematiku česko -německých vztahů a zvláštní pozornost věnovat problému německého jazykového ostrůvku.

Výbor se pokoušel získat informace o činnosti Gemeinschaftu různými způsoby. Podařilo se nám získávat některá čísla Heimbote, ale od roku 2005 naším hlavním zdrojem se stal jejich internetový portál Wischauer Sprachinsel, který má nespočet stránek a záznamů, které jsme postupně rozkrývali a zajímavé překládali. V tomto sledování i nadále pokračujeme a. získali jsme mnoho cenných poznatků a závěrů..

Hlavní a zásadní spočívá v tom, že „ národnostní skupina vyškovského jazykového ostrůvku“, jak se také označují , nemá žádnou vlastní písemnou historii, nebo lépe řečeno historii období od založení Československé republiky v roce 1918 do skončení druhé světové války v roce 1945.

Marně jsme hledali údaje o životě na ostrůvku v době první republiky, ale nenašli jsme ani údaje z doby protektorátu, kdy se stali občany Velkoněmecké říše. Nedopátrali jsme se kupř. kolik občanů ostrůvku bylo v roce 1939 vyznamenáno medaili za Osvobození Sudet, jak pracovala na ostrůvku NSDAP, kolik měla členů, kdo byli vedoucí, kolik bylo členů SA, SS, kdo pracoval u gestapa, kolik mužů bylo odvedeno do armády, kolik jich padlo, kolik bylo nezvěstných, nebo se nevrátilo, kolik bylo civilních obětí atd. Žádný popis zvláštních událostí, které na ostrůvku v průběhu let probíhaly. Nikde ani fotografie z událostí tohoto období i když jich bylo tehdy každý týden uveřejňováno několik. K dispozici jsou jen snímky charakteristických budov, krojů, vystoupení národopisných skupin a záběry z různých akcí.

Podle údajů z článků, vzpomínek a publikací prostě žili, pracovali většinou jako zemědělci, a také hodovali, slavili. Byli hrdí na svoje zvláštní německé nářečí, zachovávali své zvyky a obyčeje, nosili kroje a vše bylo v pořádku. A že by dokonce se někdo postavil proti nacistům, byl zatčen gestapem, vězněn, či dokonce popraven? Jak vycházeli se svými českými spoluobčany, není ani zmínka. Podle všeho tam žádní nebyli.

Nepochlubili se ani tím, že jedinou výjimkou z německých občanů v jazykovém ostrůvku byl Franz Kutscherauer, krejčí ze Zvonovic č.48 , příslušník československé vojenské zahraniční jednotky ve Francii. Po porážce Francie byl zajat a vězněn v koncentračním táboře Dachau. Později byl pod dohledem nasazen v roce 1944 na práce ve Vídni. Po návratu byl společně s celou rodinou vyňat z nařízení o Němcích.

Příčiny jsou jasné .Nemohli napsat pravdu, protože by museli odhalit i svou nacistickou minulost i se jmény tehdy ještě žijících pachatelů. Proto mlčeli a mlčí dodnes. Jak sami uvedli v článku o jednání se starostou Vyškova, měli to v plánu již v roce 1991, ale uvědomili si, že věc je ještě příliš čerstvá a tak 10 roků počkali. To již většina hlavních viníků nežila a mnoho se zapomnělo. Ale všeteční novináři by se mohli ptát na různé jim nepříjemné věci

Výbor se ku příkladu zamýšlel nad skutečností, že podle statistických údajů, bylo v roce 1946 na ostrůvku k odsunu určeno 361 německých mužů /žen 984/ - ostatní byli na frontě a z těchto mužů bylo celkem kolem 220 zatčeno, internováno ve sběrném táboře a značná část odsouzena k těžkému žaláři, mezi nimi kupř. Johann Drábek, starosta Kučerova, M. Bernard , R. Legner, J. Wittek. Vybíráme tato jména proto, že by bylo zajímavé zjistit v jakém poměru / příbuzenském ?/ jsou pánové Bernard a R. Legner ze skupiny, která jednala se starostou Olíkem, s těmito jmenovci odsouzených..

 

Podle získaných záznamů historie obyvatel jazykového ostrůvku začíná přiblížením se fronty koncem dubna 1945, příchodem Rudé armády , obsazením ostrůvku nově vytvořenými českými orgány a nakonec jejich odsunem do Německa v roce 1946..

O tom najdete mnoho osobních svědectví, publikací, knih i fotografických sborníků. Popisují křivdy, které se jim staly , v jakých těžkých podmínkách v té době žili. Skutečnost, že to vše bylo i následkem jejich existence, činnosti jejich vedoucích činitelů a jejich přinejmenším schvalováním všeho, co jim bylo předkládáno, neberou vůbec v  úvahu..

Čas plynul, konaly se nové volby, zastupitelstvo se zčásti obměnilo a výbor stále čekal, že bude vyrozuměn, o výsledku práce historiků . Nakonec jsme se dověděli , že  vedení města žádný požadavek historikům nepostoupilo .Takže celá záležitost byla „uložena k ledu“.

V průběhu roku 2004 jsme byli informováni, že PhDr. Václav Šůstek, který od začátku roku 2002 zaměřil svoji činnost jediným směrem – objasnit historii česko-německého soužití s důrazem na vyškovský jazykový ostrůvek, svou práci ukončil a vydal rozsáhlou publikaci. Při jejím studiu jsme dospěli k názoru, že je to práce vysoce odborná, chronologicky popisující vývoj v této oblasti a každé tvrzení a jméno je doloženo zápisy z kronik , doklady, soudními spisy, výpověďmi pamětníků a jinými důvěryhodnými dokumenty,. které nelze zpochybnit..

Je to jedinečný a jediný dokumentární materiál , který je podle našeho názoru vhodný stát se oficielním pramenem města Vyškova při posuzování a vysvětlování problematiky spojené s existencí německého jazykového ostrůvku.

Výbor proto pověřil historicko-dokumentační komisi, aby připravila návrh, jak tuto práci využít k prosazení historické pravdy, což je jeden z hlavních úkolů Českého svazu bojovníků za svobodu. V tomto případě historické pravdy o německém jazykovém ostrůvku. Příprava vzhledem k naším omezeným možnostem, trvala poměrně dlouho.

Protože výbor zajímala především situace ostrůvku, dohodli jsme se s autorem na zkrácené verzi s tímto obsahem. Získaná fakta z tohoto materiálu podstatně měnila dosud přednášené výhrady  řad obhájců usnesení o desce a proto se výbor rozhodl k samostatné akci.

Podal dne 3.května 2008 Městskému zastupitelstvu cestou starosty žádost o zrušení usnesení o zřízení desky a jako zdůvodnění oprávněnosti žádosti uvedl hlavní a nevyvratitelné důkazy z tohoto materiálu, svědčícího proti Gemeinschaftu. Očekávali jsme, že se zastupitelé s těmito novými fakty seznámí a ostudné usnesení z roku 2001 bude konečně zrušeno.

 

TŘETÍ ZASEDÁNÍ MĚSTSKÉHO ZASTUPITELSTVA KE KAUZE ZŘÍZENÍ DESKY ODSUNUTÝM NĚMCŮM

Konala se dne 23. června 2008 a jedním z projednávaných bodů programu byla i žádost našeho výboru o zrušení usnesení o desce. Podle zápisu starosta RNDr. Hájek uvedl , že materiál je předložen na základě podnětu, který tvoří přílohu materiálu. Velmi nás však překvapilo jeho prohlášení, že Rada nedoporučuje zastupitelstvu zrušit své usnesení z 22.11.2001 o zřízení pamětní desky, aniž by vysvětlil důvody odmítnutí.

Z průběhu diskuse bylo zřejmé, že zastupitelé si podklady z materiálu PhDr. Šůstka neprostudovali a tak jedině Dr. Ing. Procházka podrobně rozebral již proběhlá jednání i nová fakta ze zdůvodnění žádosti výboru ČSBS. Proto s apelem na naší národní hrdost při vzpomínce na ty, kteří za naší svobodu položili své životy, navrhl zrušit usnesení, jak požaduje v žádosti Český svaz bojovníků za svobodu.

Ing. Nepeřená uvedla, že si dovoluje mít opačný názor, že si vážíme těch, kteří s námi žili v poklidu, myslí, že ti bývalí přesídlenci pořád sem jezdí, mají tady vztahy. Samozřejmě pomáhají také s s opravami kostelů a neví, jestli zrovna památka na bývalé křivdy, by nebyla křivdami náprav v těchto vztazích. Už by neotevírala tu „ pandořinu skříňku“, i když není historik. Myslí, že to není tak strašně aktuální, abychom rušili své rozhodnutí. Její vystoupení potvrdilo, že také ona se s důkazním materiálem uvedeným v žádosti ČSBS neseznámila a jen opakovala výhrady z dřívějška.

Takže usnesení do třetice stejné jako při prvním hlasování :

Zastupitelstvo města Vyškova po projednání neschvaluje zrušit své usnesení /stanovisko/ kterým bylo na 13. zasedání MZ dne 22.11.2001 schváleno zřízení pamětní desky podle návrhu bývalých občanů německého jazykového ostrůvku, kteří nyní žijí v Aalenu /SRN/

Hlasování o schválení usnesení : pro 12 proti 3 -zdrželo se 6

 

STANOVISKO VÝBORU K  ROZHODNUTÍ ZASTUPITELSTVA

Výbor se o rozhodnutí zastupitelstva dověděl , ale oficielní písemnou odpověď na oficielní písemnou žádost neobdržel dodnes, ani nebyl jinak představitelem městského úřadu uvědomen.

Největším zklamáním pro výbor však byla skutečnost, že Rada města nedoporučila zrušit usnesení, ač v minulosti při rozhovorech byly náznaky, že právě vedení města chce, aby tento problém byl konečně vyřešen. To bylo ještě znásobeno faktem že zdůvodnění návrhu Rady na neschválení žádosti výboru nebylo vůbec předneseno a nemohlo se němu diskutovat.

K otázce, že bývalí přesídlenci pomáhají finančními dary při opravách kostelů, hrobů či jiných veřejných budov se názory výboru utvářely při sledování diskuse a výměny zkušeností z návštěv přesídlenců „ve staré vlasti“i na internetu. Ukázalo se, že tento problém má dva aspekty.

Na jedné straně jde o vnitřní, citovou stránku , dojmy a vzpomínky jednotlivců a rodin na dobu, kdy zde žili a na druhé straně požadavek daný stanovami Gemeinschaftu uchování a péče o majetek ve vlasti, kde mají své kořeny „/ viz Vyškovské noviny 20.4.2001 ./ Takže zjednodušeně řečeno, podle našeho názoru svými dary naplňují jak stanovy své organizace , tak i uspokojují své citové vztahy.

Výbor nemá naprosto žádné námitky vůči návštěvám bývalých občanů ostrůvku, mají naprostou volnost pohybu, jednání a projevu, pokud neporušují naše zákony. Ale přitom nesmíme zapomínat, že ve stanovách Gemeinschaftu se hovoří i o vrácení majetku a náhradě škod. A tyto požadavky zůstávají stále v oblasti zájmů odsunutých.

Vzpomeňme na leden 1972, kdy se uzavíralo Česko-německé prohlášení a v jeho textu byla klausule, že Německo se navždy vzdává všech majetkových nároků vůči České republice. Tehdy těsně před podpisem si kancléř Kohl vynutil vypuštění této formulace, protože by prý mohla znemožnit německým občanům vést s Českou republikou individuelní majetkové spory . O těchto otázkách se mezi odsunutými nepřestalo nikdy hovořit.

V diskusích mladí potomci odsunutých sice odmítají možnost zpětného přestěhování, ale kdyby byly požadavky na vrácení majetku realizovány, pak by jej , jak se na internetu vyjádřili, buď prodali nebo jej pronajímali, tedy chovali by se tržně v souladu se současným trendem .

Ostatně je zřejmé, že do zveřejňování a spisování svých zážitků z odsunu se zapojují i „mladí“ – tedy synové a dcery těch, kteří byli hlavními aktéry tehdejších událostí. Tak ku příkladu v soudních spisech se uvádí, že v Kučerově a Hlubočanech byli za zločinné úklady proti republice odsouzeni M. Bernard na 25 let těžkého žaláře, stejně jako R.Legner a J. Wittek na 20 let.

A právě syn Witteka Matthäus, který měl v době odsunu v roce 1946 13 let, napsal publikaci s názvem „Z Kučerova do Westhausenu „, kde popisuje zážitky z konce války, odsunu až po zakotvení v západním Německu. Uvádí, jak byl otec zatčen, uvězněn v zajišťovacím táboře, ve Vyškově, odkud internovaní chodili na práce i jak mu nosil jídlo a stýkal se s ním. Nakonec byl otec odsouzen, ale aby byla splněna podmínka odsunu celé rodiny, byl propuštěn a s rodinou byl odsunut./ Kniha je k dispozici v češtině v Knihovně K. Dvořáčka /.

Výbor vzal na vědomí zamítnutí svého návrhu na zrušení usnesení o desce , ale rozhodl , že se nevzdá a návrh předá znovu. K tomu však chtěl vytvořit příznivější podmínky. Došel k závěru, že významným krokem by bylo vydat zkrácenou verzi publikace PhDr Šůstka v dostatečném nákladu cca 1000 kusů, aby se dostala k široké veřejnosti, do škol a institucí i organizací.Tím by se zvýšila informovanost i přesvědčení o nutnosti zrušení dokumentu, který pro neústupnost některých zastupitelů poškozuje dobré jméno města i regionu.

Dne 25. listopadu 2009 se konala výroční členská chůze naší organizace, které se jako hosté zúčastnili i představitelé vedení města. Mimo svazových otázek jsme projednali i návrh vydání publikace o ostrůvku. Protože výbor neměl prostředky na vytištění publikace, rozhodl se obrátit se na obce a sponzory se žádostí o pomoc. Podle množství získaných peněz se pak mělo rozhodnout, v kolika výtiscích bude publikace zhotovena Všichni delegáti souhlasili s návrhem výboru, aby byl poslán všem starostům obcí dopis s prosbou o sponzorský dar, aby mohla být publikace vydána k 70. výročí vzniku Československé republiky k 28.říjnu 2010. V diskusi vystoupili i hosté z vedení města a přislíbili svoji pomoc při zabezpečení finančního zajištění jejího. vytištění.

Začátkem roku 2010 byly žádosti rozeslány a v tiskárně Kusák - Vyškov byly dojednány podmínky pro zhotovení publikace. Čekalo se jen na konečnou částku. V polovině roku, kdy se blížil čas odevzdání práce k tisku, nás však čekalo nepříjemné překvapení. Na našem účtu bylo cca 5000.-Kč od několika dárců. Někteří se omluvili, jiní se ani neozvali.

Největším zklamáním, ne-li šokem bylo pro nás sdělení Městského úřadu Vyškov, že na vytištění navrhované publikace finančně nepřispěje. Dodnes nechápeme, co vedlo vedení města k tak zásadní změně názoru oproti slíbům na výroční schůzi.

Byli jsme smíření se skutečností, že publikace vydána nebude. Ale našla se osobnost, která, když se dověděla o našich problémech, nám nabídla pomoc. Po konzultaci v tiskárně, že by vytištění 300 kusů publikace přišlo na 23000.- Kč, nám věnovala sponzorský dar 18.000.- Kč . Takže i když výtisků bylo méně než jsme si přáli, publikace byla na světě .

Vzhledem k charakteru práce a jejího poslání rozhodl výbor předat publikaci darem všem knihovnám ve městě i regionu, školám , všem členům i sympatizujícím. Jsme přesvědčeni, že přispěje k pochopení problematiky nejen bývalého německého ostrůvku, ale i česko-německých vztahů vůbec.

Pak, když došlo k novým volbám a bylo zvoleno nové vedení města i zastupitelstvo, rozhodli jsme se ponechat jim určitou časovou lhůtu k orientaci a seznámení se  s touto problematikou a novou žádost o zrušení usnesení o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům podat až v roce 2011, který je symbolický dvěma termíny - za prvé je to již desáté výročí, kdy bylo usnesení přijato a za druhé je to listopad 1946 – 65. výročí, .kdy Vyškov opustil poslední transport odsunutých Němců .

 

A jak toto výročí „oslavil “Landsmanšaft i s naším Gemeinschaftem se můžeme dovědět z materiálů 62. sjezdu Němců odsunutých z Československa, který se konal 11. a 12. června 2011 v Augsburku, které najdete i na internetu.

Ve vystoupeních všech představitelů se opakovaly nehorázné útoky na naší státní suverenitu, znevažování prezidenta Klause ale především napadání a kriminalizování bývalého prezidenta Beneše a prováděných poválečných opatření proti Němcům, zpochybňování legitimity tehdy vydaných zákonů a zejména tzv. dekretů, nerespektování závěrů Postupimské konference včetně neuznání nulity mnichovské dohody ze září 1938.

O tom, co s jejich strany předcházelo odsunu ani slovo, tento termín neuznávají, všichni řečníci neustále mluvili o vyhnání /Vertreibung/ a dožadovali se naplnění „20 bodů landsmanšaftu“ ze 7.5.1964“. Odvolávali se na vyjádření vedení Witikobundu v září 2010, že klíč k ochraně lidských práv pro německé vyhnance spočívá v článku 3,1 stanov landsmanšaftu a v ustanoveních o lidských právech. Vyhánění je genocida, k usmíření patří návrat . Evropa nesmí být odpadem pro podvody. Reálně existující evropské zásady jsou na míle vzdálené od Charty vyhnaných.. Prostě proud lži a demagogie , stejné jako na každém srazu či sjezdu jejich organizací.

 

CELKOVÝ ZÁVĚR

 

Po tomto zhodnocení desítiletého období boje za zrušení usnesení o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům z vyškovského jazykového ostrůvku může výbor konstatovat., že vedení města přistoupilo k řešení tohoto problému od samého začátku velmi neprofesionálně, možno říci diletantsky. Místo, aby rozhodně odmítlo příjímání usnesení způsobem „střelby od boku“ či jako výsledek bezzubé diskuse zastupitelů, z nichž naprostá většina neměla a jsme přesvědčeni, že ani dosud nemá dostatečné znalosti této problematiky a rezolutně si vyžádalo odborné posouzení historiků, nechalo se vmanipulovat do hry, dirigované Gemeinschaftem.

Neprohlédlo, komu má zřízení pamětní desky sloužit. Českým občanům ostrůvku a městu Vyškov? Ti takové uznání nepotřebovali a ani nepotřebují. Naopak, mělo se jim právě od těchto Němců dostat omluvy za všechna příkoří, strádání, násilně vystěhované, umučené a popravené ve vězeních a koncentračních táborech a jinak postižené. To měla být první podmínka pro další jednání s jejich zástupci. A této omluvy jsme se dodnes nedočkali.

Výbor považoval a nadále považuje žádost vedení spolku odsunutých Němců za aroganci, naprosté nepochopení historických souvislostí a za pokus o falšování historie s cílem vytvořit si do budoucna pro další pokolení historické alibi. Až nebude pamětníků, budou moci dále prosazovat své požadavky s poukazem na skutečnost, že pamětní tabule potvrzuje soužití jejich předků s Čechy v poklidném sousedství.

Jak jinak než arogancí je možno nazvat požadavek, aby pamětní deska byla umístěna na radnici, jejíž představitel v té době, starosta Jan Hon, byl nacisty umučen v Osvětimi a s ním celá řada sokolských funkcionářů i dalších občanů. Ve Vyškově samém to bylo 17 občanů a na celém Vyškovsku pak 580 obětí nacistické zvůle, na které se Němci na ostrůvku podíleli, byť někteří jen mlčenlivým souhlasem, a nyní se tváří, jako by o ničem nevěděli.

Jak mohli zastupitelé schválit zřízení pamětní desky, když nezvratná fakta, se kterými se bohužel neobtěžovali ani seznámit, naprosto jednoznačně potvrzují, že převážná většina německých obyvatel vyškovského jazykového ostrůvku se od vzniku republiky v roce 1918 postavila proti českému státu a všemožně usilovala o jeho zánik, což se nakonec po nástupu Hitlera k moci za několik let podařilo.

Stali se pátou kolonou nacistického Německa a spolupodíleli se na uskutečňování zločinných plánů okupantů.

Potvrzením kontroverzního usnesení tito zastupitelé vyjádřili nesouhlas s usnesením spojeneckých mocností o odsunu Němců z území Československé republiky a postavili se na stanovisko sudetoněmeckého landsmanšaftu, že se jednalo o vyhnání, protože podle nich se Němci z ostrůvku ničím neprovinili – vždyť žili s českým obyvatelstvem v „ poklidném sousedství“.

Svým hlasováním rovněž zpochybnili rozsudky a závěry Národního soudu, který osoby z ostrůvku provinivši se proti republice odsoudil k vysokým trestům a kteří by svou protistátní činnost nemohli vykonávat bez široké podpory obyvatel ostrůvku.

Neuvědomují si, že kdyby Hitlerova třetí říše zvítězila , pak by žádné „ poklidné sousedství“ neexistovalo a neexistovali by ani oni, protože by následovalo tzv. „ konečné řešení“ české otázky – tedy likvidace českého národa jako celku.

 

.Proto byli tito Němci právem odsunuti z republiky. A zřízení pamětní desky by bylo výsměchem všem, kteří za svobodu Československé republiky bojovali, položili své životy nebo dodnes nesou následky nacistického násilí.

Zastupitele schválili zřízení pamětní desky Němcům z ostrůvku v době /2001/, kdy město Vyškov nemělo památník ani pamětní desku obětem nacistického režimu a druhé světové války. Ta byla z iniciativy Svazu bojovníků za svobodu zřízena teprve k 60.výročí osvobození Vyškova.

Pamětní deska občanům Vyškovska, kteří byli za okupace násilně po tisících vysídleni ze svých domovů a kterým na žádost Němců z ostrůvku bylo zakázáno usazovat se v jejich obcích, není zřízena dodnes.

Tito zastupitelé si osvojili právo rozhodovat o hodnocení historie vyškovského regionu, což jim nepřísluší - nebyli k tomu nikým pověřeni. Jejich „ zásluhou“ se město Vyškov může „chlubit“, že je jediným městem v republice, které má třikrát usnesením potvrzené usnesení o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům

Tento pamětní spis vydává výbor ČSBS ve Vyškově, s cílem připomenout chronologicky a souhrnně, jak se vyvíjela v režii vedení Gemeinschaftu jednání o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům a jak skupina zastupitelů svým neprofesionálním a sebestředným přístupem dlouhou dobu znemožnila zajistit přijetí jednoznačných závěrů k problematice německého jazykového ostrůvku..

Vedení města projevilo při řešení tohoto problému malou rozhodnost a iniciativu, netrvalo na odborně historickém řešení a tak donedávna v historii Vyškovska chybělo jednoznačné, historicky zdůvodněné a dokumentárně potvrzené dílo, objasňující nevyvratitelně vznik, vývoj a zánik německého jazykového ostrůvku na vyškovském teritoriu. Dnes však již existuje - je to publikace PhDr. Šůstka a výbor ji předkládá k žádosti jako hlavní dokument k vyvrácení lži o klidném soužití.

Bez seznámení se s jeho obsahem nelze o historii německého jazykového ostrůvku vynášet jakékoliv soudy a rozhodnutí.

Proto výbor ČSBS znovu předkládá Městskému zastupitelstvu žádost o zrušení usnesení o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům a věří, že po desíti letech se dočká vítězství historické pravdy.

 

Za výbor ČSBS Vyškov

 

Jana Slaninová – předsedkyně Ing. Josef Mikš místopředseda

Doslov

 

V době, kdy výbor podal další žádost o zrušení usnesení ke zřízení pamětní desky odsunutým Němcům i se zdůvodněním obsaženém v shora uvedeném pamětním listu, došlo na Městském úřadě k významné změně a sice k volbě nového starosty města Vyškova.

Bylo nutno nějakou dobu vyčkat, aby se mohl seznámit se situaci a s problémy, které je třeba řešit. Pak došlo ke schůzce s vedením výboru a projednání další spolupráce. V prvé řadě nám šlo o dořešení naší žádosti. S uspokojením jsme konstatovali, že pan starosta s naším názorem souhlasí a přislíbil, že naše žádost bude projednána na dubnovém zasedání městského zastupitelstva v roce 2012.

Netušili jsme, že zpráva o tom, že bude projednáváno zrušení usnesení z roku 2001, která se nějakým způsobem dostala sdělovacím prostředkům, vzbudí takový ohlas. Český rozhlas a veřejnoprávní televize vyslaly své zpravodaje do Vyškova a sondovaly názory zastupitelů i občanů, které byly pak komentovány ve zprávách. Tím se s touto problematikou seznámila i široká veřejnost.

K rozhodnutí došlo 14.dubna 2012, kdy se konalo plenární zasedání městského zastupitelstva. Diskuse ukázala, že část zastupitelů dále trvá na stanovisku usnesení nerušit, ale většina rozhodla o jeho zrušení. Naše desítileté úsilí o prosazení historické pravdy bylo korunováno úspěchem. Pokus představitelů odsunutých Němců o získání historického alibi byl navždy zmařen.

Výbor ČSBS ve Vyškově

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

 

E-mail: vydavatel@seznam.cz