Jdi na obsah Jdi na menu
 


Liptaňská tragédie z 22. září 1938

5. 3. 2013

Liptaň - Nejkrvavější drama v moravskoslezském pohraničí se odehrálo 22. září 1938 v Liptani (něm. Liebenthal a od r. 1943 Großliebental) na Osoblažsku v okrese Bruntál. Skupina asi osmdesáti vesměs vyzbrojených mladých Němců povzbuzena postupem jednotek freikorps k hranicím tehdy zamířila k liptaňské četnické stanici. "Vydejte zbraně," zněl povel zfanatizovaných henleinovců a čtyřem četníkům ve stanici se orosila čela. Raději se přesile vzdali - Němci jim pohrozili smrtí. Před četnickou stanicí a na návsi se utvořila skrumáž, k níž v té době přijížděl motocykl se dvěma členy české finanční stráže. Henleinovci jim zastoupili cestu, ovšem strážníkům se podařilo vběhnout do stanice, bohužel už obsazené dalšími Němci. Pak padl první výstřel, dodnes není známo, z které strany. Ve zmatečné palbě byli nejprve zraněni tři Němci. To rozběsnilo vzbouřence natolik, že Alfred Selig, jeden z hlavních organizátorů akce, vstoupil do místnosti a v té chvíli už odzbrojené četníky do jednoho palbou ze samopalu postřílel. Mezi zavražděnými byli otci dětí a třem nejmladším bylo osmadvacet let. Němci druhý den naložili mrtvoly na nákladní automobil a odvezli je za hranice, do tehdy německých Hlubčic (něm. Leobschütz, pol. Głubczyce). Tam je potupně zakopali u hřbitovní zdi. Až v roce 1945 byli tři z šesti zavražděných četníků exhumováni a pochováni v Česku. Také tři zbývající členové Stráže ochrany státu mají hrob, obec Glubčice jim poskytla důstojné místo uvnitř hřbitova. Účastníci vraždy šesti českých četníků se dostali v Opavě v roce 1947 před soud - tři z nich dostali trest smrti. Ovšem praví vrazi, bratři Seligové, trestu unikli. "Sudeťáci tady byli obzvlášť aktivní. O tom, jak byli žhaví, svědčí i to, že do zdejšího kraje zavítal sám Hitler, aby jim tak vyjádřil vděk za příkladnou práci. Nechal se vyfotografovat v Nových Heřminovech a v místech zvaných U tetřívka mezi Vrbnem a Heřmanicemi mu dokonce Němci vyložili jeden z ukořistěných bunkrů dubovým dřevem. Také existuje ještě film, jak Hitler s Göringem přijeli na bruntálské náměstí," vypráví předseda Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) v Bruntále Rostislav Tichý.

Působiště praporu SOS sahalo na Krnovsku od Zlatých Hor přes Osoblahu, Krnov až po Skrochovice.
Z dochovaných vzpomínek dnes již zesnulého Františka Pavlíčka, člena SOS na stanovišti v Linhartovech, vyplývá, že přívrženci režimu Adolfa Hitlera začali svou aktivitu zvyšovat v bruntálském okrese po protičeskoslovenském projevu nacistického vůdce 12. září 1938. "Po těchto dnech bylo téměř každý večer po setmění slyšet střelbu ve směru od Města Albrechtic, Jindřichova a Třemešné.

Osudný den Liptáňské tragédie členové Heinleinova Freikorpsu, ozbrojených jednotek, které tvořili především sudetští Němci, obsadili osoblažský výběžek a družstva SOS ustupovala. Odpoledne 22. září 1938 byli četníci z liptáňské stanice přinuceni vydat své zbraně stoupencům Hitlera. Stanici, před kterou se sešla skupina henleinovců, ale neopustili. "Podle vyšetřování, jeden z henleinovců vystřelil na přijíždějící hlídku SOS. Netrefil je však a místo nich zabil tři liptáňské nacisty. To vzbouřence tak roznítilo, že vyrazili dveře na stanici a stříleli po všem živém. Kdo byl z obránců pouze zraněn toho dobili četnickými šavlemi. Po osvobození se po pachatelích zákeřné vraždy neozbrojených příslušníků SOS marně pátralo", zakončil svou vzpomínku Pavlíček.

Oběti masakru v obci Liptaň: Vítězslav Hofírek, Inocenc Dostál, František Čech, Vilém Leher, Ludvík Svoboda, Rudolf Mokrý

 Předmnichovskou tragédii připomínají dva pomníky

Je všeobecně známo, že před 70-ti lety, 29. září 1938, byla Československá republika (ČSR) donucena podepsat mnichovskou dohodu, kterou přišla o hlavní spojence v případné válce, Anglii a Francii. Zbavila tak lidi možnosti hájit vlast proti nacistickému Německu. Méně se už ale ví, že před podepsáním této dohody padlo mnoho československých občanů. Byli to hlavně příslušníci finanční střáže a takzvaných praporů Stráže obrany státu SOS (lidově přezdívaní sosáci), zahrnující většinu příslušníků finanční stráže, četnictva, příslušníků uniformovaného bezpečnostního sboru státní bezpečnosti a vojenských posil, složených převážně ze záložníků, kteří v roce 1938 zajišťovali obranu hranic daleko vysunuti před hlavní obranné postavení armády. Díky tomu byli snadnou kořistí henleinovských bojůvek (ordnerů) a od poloviny září 1938 i polovojenských oddílů Sudetendeutsches Freikorps, speciálně cvičených pro provádění záškodnických akcí v českém pohraničí, které si na slabě vyzbrojených útvarech celníků a sosáků zvyšovaly sebevědomí. Dne 21. září se v Německu soustředily jednotky Freikorpsu v blízkosti československých státních hranic, které záhy překročily a postupovaly dále na československé území. Na Severní Moravě bylo jedním z center bojů Krnovsko, kde se hlavní boje rozhořely o den později. Ozbrojené tlupy ordnerů, povzbuzené postupem jednotek Freikorpsu, obsazovaly četnické stanice, pošty a státní úřady.

Nejtragičtější událost se stala v obci Liptaň, kde 22. září 1938 nacisté vyvraždili posádku četnické stanice. V Liptani bylo nacistické hnutí velmi silné. Organizovali je dva bratři, Alfred a Franz Seligovi, kteří přijímali instrukce přímo z Německa. Zorganizovali též přepadení četnické stanice. Podle pamětního spisu velitele odbočky SNB Krnov z 26. listopadu 1945 dali 22. září 1938 hlavní původci bratři Seligové, Karel Reichel a František Görlich povel k odzbrojení četníků. Sešli se již před osmnáctou hodinou na nádraží v Liptani, odkud pochodovali přes celou obec k četnické stanici, ležící v horní části obce. K nim se postupně přidávali další nacisté, kteří byli předem vyzváni, aby se zúčastnili slavnostního odzbrojení četnické stanice. Při příchodu na místo čítal tento dav asi sto padesát až sto osmdesát mužů. Hlavní původci vstoupili do úředních místností, kde vyzvali velitele stanice vrchního strážmistra Rudolfa Mokrého o vydání zbraní. Ten jim pod pohrůžkou vyvraždění celé posádky zbraně vydal.

V tu chvíli přijížděla k četnické stanici dvoučlenná motorizovaná hlídka dozorčích finanční stráže praporu SOS - Inocenc Dostál a Vítězslav Hofirek. Ozbrojeným nacistům se sice podařilo oba finančníky zastavit, těm se ale podařilo doběhnout k četnické stanici, kde se chtěli ukrýt. Netušili však, že je již obsazena nacisty, a byli stejně jako ostatní posádka odzbrojeni. Při jejich útěku padl z jedné strany první výstřel, po němž došlo k prudké palbě ze strany vzbouřenců. V nastalém zmatku byli ale místo sosáků zasaženi tři nacisté - Karl Metzke, Jan Křístek a Alois Müller. Tato událost vzbouřence natolik rozlítila, že požadovali jako odplatu postřílení celé osádky četnické stanice. Nato se vrátil Alfred Selig, který byl ozbrojen automatem, s několika ozbrojenci znovu do místnosti četnické stanice, kde postříleli již odzbrojené a tudíž bezbranné příslušníky posádky stanice: velitele stanice vrchního strážmistra Rudolfa Mokrého, strážmistra Viléma Lehera, vrchního respicienta finanční stráže praporu SOS Ludvíka Svobodu a dozorce finanční stráže praporu SOS Vítězslava Hofirka, Inocence Dostála a Františka Čecha.

Mrtvoly zavražděných příslušníků četnické stanice naložili nacisté 23. září 1938 na nákladní auto a odvezli do Hlubčic v tehdejším Německu, kde je zahrabali v ústraní hřbitova. Výsledek zářijových bojů v pohraničí byl vskutku hrozivý. I když se po Mnichovu situace poněkud uklidnila, mohly ještě 7. října 1938 Lidové noviny konstatovat, že jenom na Moravě a ve Slezsku je osmdesát šest četníků a sto deset finančních strážníků nezvěstných. Kromě desítek padlých a zraněných bylo též mnoho z nich odvlečeno do Německa, odkud se již nikdy nevrátili. Vyšetřování liptaňského zločinu po osvobození Československa vedlo k verdiktu Lidového soudu v Opavě, který odsoudil tři účastníky vraždy k trestu smrti. Hlavní viníci, bratři Seligové, však trestu unikli. Těla Františka Čecha, Inocence Dostála a Vítězslava Hofirka byla exhumována a převezena do Československa. V roce 1947 byl obětem liptaňské tragédie odhalen pomník. Druhou vzpomínkou je pomník z roku 1988, který je v blízkosti obecního úřadu v Liptáni a konají se u něj každoročně vzpomínková shromáždění.

http://www.bruntal.net/2004091001-liptanska-tragedie