Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo komu, co dluží - Ne my Německu, ale Německo nám! K článku „Získat zemi zpět“

3. 11. 2017

Kdo komu, co dluží - Ne my Německu, ale Německo nám!
K článku „Získat zemi zpět“

Konečně už by si měli sudeti uvědomit, že mají jen jednu vlast, a tou je Německo. Žít v představě, že jim někdo ukradl jejich původní vlast, že jim někdo ukradl jejich zem, jejich majetek, je mimo jakoukoliv realitu.

Německé obyvatelstvo bylo z Československa, stejně tak jako z Polska a Maďarska,
přesídleno, na základě rozhodnutí vítězných spojenců v Postupimi. Spojenci již na Krymu, později též v Postupimi a v Paříži se zabývali reparacemi, které Německo jako agresor mělo zaplatit spojeneckým státům. Součástí jejich rozhodnutí bylo i uskutečnění konfiskace německého majetku. Tu jsme jako signatární stát Pařížské reparační úmluvy provedli i v Československé republice. Podle příslušných ustanovení uvedené úmluvy jsme hodnotu takto konfiskovaného majetku nemuseli odepisovat ze svého reparačního účtu. To jen tak pro oživění paměti věčně zpozdilých, nepoučitelných smiřovačů a jejich českých poskoků.

Z uvedeného vyplývá, že německé obyvatelstvo bylo po právu z ČSR přesídleno, že jeho majetek po právu byl konfiskován. Tudíž nepřichází vůbec v úvahu jeho návrat do republiky a navracení jakéhokoliv majetku. Pokud přesto profesionální „vyhnanci“ neustále mluví o tzv. vyhnání, i o tom, že jsme německému obyvatelstvu ještě před „vyhnáním“ ukradli jeho majetek, musí si být vědomi, pokud si prostudují dokumenty jako je např. Postupimská dohoda a Pařížská reparační úmluva, že nemluví pravdu.

Ani lež neustále omílaná se nestane pravdou. Tzv. práva a nároky, které si sudeti sami nadělili, jsou v rozporu s mezinárodním právem. Jeden z jeho principů říká, že agresor, který způsobil své oběti škody, je povinen tyto škody oběti nahradit. My jsme byli obětí Německa, ono bylo agresorem, takže situace je zcela obrácená, než sudetomani tvrdí.. ČR má nárok na válečné reparace ve výši cca přes 3 biliony korun, které jí SRN dosud nezaplatila.

Ale nejde jen o tyto a další naše nároky, které máme vůči Německu. V současnosti prožíváme velmi těžké období, viděno z hlediska našich státních a národních zájmů, v jehož průběhu přecházejí kompetence a pravomoci z České republiky na nevolené orgány Evropské unie. Bude-li tento proces pokračovat, staneme se opět zemí, jíž jsme byli před 100 lety. O nás, bez nás, proti našim zájmům budou rozhodovat ve stále větší míře bruselští „demokraté“. Ekonomický propad půjde ruku v ruce s našim pozemšťováním, a proto, aby k tomu nedošlo, bojují skutečně čeští politici, včetně Klause juniora, za to, abychom svou státnost udrželi, aby české zájmy byly respektovány i v EU.

Jsme pro to, aby Evropa se stala společenstvím rovnoprávných, svrchovaných národních států, které sami budou rozhodovat o tom, bez bruselských či německých byrokratů, v jaké oblasti a do jaké míry budou spolupracovat.

Nechceme se rozplynout ve federální EU, ani v německé střední Evropě. Sté výročí vzniku republiky oslavíme jako samostatný stát, který vytvořily a nám odkázaly předcházející generace našich předků.

J. Kovář

 

Německá problematika | Českénárodnílisty.cz

www.ceskenarodnilisty.cz