Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je tomu 79 let, co Karel Čapek kladl v těchto podzimních dnech na stránky Lidových novin své myšlenky o krizi v našem pohraničí

20. 9. 2017

Na břehu dnů

Je tomu 79 let, co Karel Čapek kladl v těchto podzimních dnech na stránky Lidových novin své myšlenky o krizi v našem pohraničí, krizi, která směřovala ke konferenci velmocí v Mnichově
(29.9.1938).
„Propaganda...velkovýroba lží, nadsázek, demagogie a hrubého ovlivňování...Nám nenáleží mlátit propagandou do jiných národů, ale zato nám náleží, aby cizí propagandy nestrkaly na náš národ psí hlavu. ..Na naší straně musí být pravda, ale také naprostá pohotovost ji bránit. ...Chcete válku nebo mír, vy Němci z Českého Krumlova nebo Karlových Varů nebo Šumperka... Válka, to nebude vůle dějin, to bude vaše vůle – nebo vaše vina, jak se to vezme, ale byla by to vůle nebo vina strašlivá a vy, vaše města a vesnice by si ji odnesly nejvíce. ...Rána dopadla. Přijali jsme ji se zaťatými zuby, ale naříkat nebudeme. Tiše a pevně složíme slib: Budeme žít a pomůžeme si navzájem žít, abychom se dožili lepšího výhledu do budoucnosti. ...Obětovali jsme hranice své země, abychom uchovali svůj opuštěný národ. ...Charakter národa se vyhraňuje nebo typizuje v národních ideálech. Ti, kteří naznačují, že se teď u nás bude notovat jiná písnička, by se měli podívat, co chtějí mít překonáno. Naše národní ideály nejsou staré jen dvacet let. Jsou stoleté. Jsou odkazem našeho probuzení. Byly vírou Palackého a Kollárovou, byly rozumným přesvědčením Havlíčkovým, byly inspirací našich básníků a trvalým programem české a slovenské politiky už ve století minulém. Můžeme jít do budoucna jinou mravní a duchovní cestou? ...Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. .. Mnoho se změnilo ...ale něco trvá ... chválabohu, už nevyhlížíš marně. Najdeš to v lidech, samozřejmé, neporušené a trpělivé. Najdeš to v lidech, písmácké a věřící jako po Bílé hoře. Najdeš to v lidech jako tiché sbírání sil. ...Ukládá se nám tradice svatováclavská. Málo, maličko víme o knížeti země české. Všechno, co víme, je, upřímně řečeno, svatý Václav Alšův, Myslbekův, Tomanův. Je to svaté a spanilé kníže posvěcené uměním....To „ nezahynutí nás ni budoucích“ dá ještě hromadu práce a víry. ...“