Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jádro pudla landsmanšaftu

19. 5. 2014

PhDr. Pavel Macháček

 

Jádro pudla landsmanšaftu

 

Adolf Hitler stál při zakládání sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) u kořenů zasazovaného stromku, symbolicky představujícího tuto organizaci. Jeho dnešní košatá koruna nezapře svého kmotra. Ideovou náplň mu dali důstojníci SS, sdružení v jedné z jeho organizací – Witikobundu. Takovou tvář českých Němců vídáme už přes šest desetiletí.

Čeští Němci byli nástrojem Habsburků při potlačování Čechů celá staletí. Po vzniku Československa v roce 1918 se snažili svoji moc udržet, přestože se v té době zásadně změnily mezinárodní vztahy porážkou Německa a Rakouska-Uherska a vznikem SSSR. Představitelé českých Němců odmítli nabídku českých politiků, aby společně stanovili cestu obnoveného státu. Ten dostal do vínku občanský princip velkých svobod pro všechny obyvatele, přestože naši Němci chtěli obnovit etnický princip, který jim staletí umožňoval Čechy ovládat. Jenže to už ve změněném světě nebylo možné

 

Cesta k nové válce

Snaha po germanizaci Čechů se táhla mnohými staletími. Palacký to vyjádřil lakonicky: jde o staletí stýkání a potýkání Němců a Čechů. Jenže při tom převažovala po celou tu dobu snaha Němců o likvidaci českého národa. Čeští Němci, kterým dal ve 30. letech Hitler společný název „sudetští“, tehdy postavili tuto starou ideu na první místo a jejich ideologové ji dodnes neopustili, i když je dnešní realita naprosto jiná.

Začátek druhé světové války jim šel na ruku. Teroristické zahájení a vedení války přineslo 50 milionů lidských obětí. A nebýt Rudé armády, která porazila na východní frontě téměř šestimilionou německou armádu, Hitlerem skoro celá v r. 1941 obsazená E4vropa by dnes již desetiletí byla nacistická. Tím by se splnil i jeden z Hitlerových dílčích cílů: poválečná likvidace českého národa!

Sudetští Němci (SN) Hitlerovi vydatně pomáhali. Jenže vítězní Spojenci vyhlásili řadu opatření, která měla Němcům znemožnit zahájení třetí světové války. Jednou z nich byl i odsun Němců.

Přes totální porážku se Německo brzy snažilo politicky zahladit ideovou i vojenskou pohromu a útočilo na všech frontách. Za neplatné Němci prohlašují usnesení Postupimské konference, prý proto, že nebyli jejími účastníky. Cudně zakrývají, že to byla konference vítězů o budoucnosti Německa, proto diktovala podmínky.

- Bombardování civilních cílů, tj. obyvatel, označují za genocidu, přestože to byli oni, co začali bombardovat města ve Francii a ve Velké Británii

- Odsun Němců prý byl také genocidou, přestože jeho cílem nebyla smrt, jak ji organizovali Němci u Židů, Rómů a jiných nepohodlných osob.

- Rovněž zneužili myšlenku utrpení obyvatelstva: prý bylo na obou stranách stejně nehumánní. Jenže Němci toto utrpení záměrně vyvolávali jako projev své rasové nadřazenosti.

Výrazné změkčení rozhodnutí západních Spojenců o poraženém Německu lze přičíst na vrub studené válce. V té době potřebovali použít Německa v oblasti ekonomiky, armády i území jako bojového prostoru proti SSSR a jeho spojencům. Do té doby patří i spolkový zákon o vyhnancích (EVFG) z 19.5.1953. Podle § 1 „vyhnanec je ten, kdo jako německý státní příslušník … měl svoje bydliště k 31.12.1937 v německých východních oblastech, které jsou v současné době pod cizí správou.“ Tím zřejmě myslí na české pohraničí a polovinu Polska! Vyhnancům byly poskytnuty všemožné výhody – a v rámci snah očištění od odpovědnosti za druhou světovou válku je dogma o protiprávnosti vysídlení jedním ze základních principů německé zahraniční politiky.

 

Shoda vlád o neexistujícím stavu vztahů

České i německé vlády už dlouhá léta prohlašují vzájemné vztahy za nejlepší v celé historii našich národů a států! Je to pro ně velmi pohodlné tvrzení – vždyť tím „zametou pod koberec“ ostře protičeskou politiku SL!

Přestože v r. 1990 vypracovali úředníci našeho ministerstva zahraničních věcí všechny potřebné podklady pro účast Československa na konferenci 4+2 o sjednocení Německa, náš prezident ani vláda o účast nepožádali. Tehdy se mohl do mezinárodních dokumentů, kromě dalšího, prosadit zákaz ostře protičeské propagandy SL. Poláci svou účast na konferenci prosadili a polsko-německá hranice na Odře a Nise byla prohlášena za neměnnou.

Toto tehdejší selhání české politiky ve vztahu k Německu se projevilo i při jednání o textu česko-německé deklarace v r. 1997, kdy prosadili němečtí představitelé řadu neoprávněných formulací v plánovitém úsilí o zlehčení viny Německa na druhé světové válce. Např. v článku 3. se píše, že „česká strana lituje, že poválečným vyháněním jakož i nuceným vysídlováním SN z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem… a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115/1946 Sb. z 28.5. 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a následkem toho nebyly tyto činy potrestány!“ Taková obviňování porušují platnost usnesení Postupimské a Pařížské konference!

To vše zřetelně dokazuje základní snahu Německa zakrýt jeho vlastní odpovědnost za teroristickou válku.

Proto dostával a dostává SL od vlády spolkové i od vlád zemských miliony na prolhanou revanšistickou protičeskou kampaň. Za Schröderovy poměrně vstřícné vlády německá strana odmítla podpořit hospodářské požadavky SN – kdežto kancléř Kohl neomaleně prohlásil, že podpisem deklarace nejsou ohroženy jejich majetkové požadavky. Současná vláda A. Merkelové štvaní SL nezastavila a finanční podpory trvají.

SL tedy nemá důvod změnit své stanovy a program „20 bodů“ nebo zrušit svoji pražskou protiprávně a hulvátsky jednající kancelář v Praze! Vždyť se to vše děje na základě jednoho z principů německé zahraniční politiky SRN! Navíc se v ní bohužel projevuje staletá agresivní idea o domnělé nadřazenosti Němců nad Čechy.

 

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

E-mail: vydavatel@seznam.cz