Lze pochopit, že člověk na úrovni politika, potažmo ministra je svým způsobem něco víc, než řadový občan, byť z jejich řad vzešel. Jsou však lidé (žel, není jich mnoho), kteří tuto realitu umí potlačit tak, že se o nich jen říká, že je sice „pan někdo“, ale jejich jednání, vystupování je lidské, skromné, slu&scar on;n&eac ute; a upřímné. Nebo naopak jsou i takoví (u politiků povícero), kteří své postavení dávají drze, sebevědomě, často provokativně najevo. Představitelem toho druhého, negativního příkladu je dnes už (zaplať pánbůh) jen bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU – ČSL).