Jdi na obsah Jdi na menu
 


Glorifikace Sobotkovy vlády pokračuje

31. 12. 2017

Glorifikace Sobotkovy vlády pokračuje

 

Nechceme se zabývat celkovým vládnutím sobotkovského kabinetu. Voliči již ČSSD a KDU udělili známku. Dostaly dostatečnou. Prošly sice do parlamentu, ale jako strany téměř zanedbatelné. Ve srovnání s minulými volbami hodně ztratily. Tak voliči vyjádřili nespokojenost s vládou B. Sobotky. Kdo píše opak, potlačuje pravdu.

 

Zaměříme svou pozornost pouze na vztahy česko-„sudeto“-německé, a to ještě jen na jejich malou část.

 

I.

Připomeňme si nejdříve  okřídlené tvrzení pana premiéra. První zní: Sudetské Němce nemůžeme považovat za pohrobky nacistů. Tedy tvrzení bez jakýchkoliv důkazů, bez argumentů. Podívejme se na toto jeho tvrzení blíže. Tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) má své stanovy a svůj program. Jim předcházely některé základní dokumenty, z jejichž zásad SL dosud vychází či se jich dokonce dovolává.

 

Podívejme se především na signatáře Eichstättská adventní deklarace, prvního programového dokumentu SL z r. 1949:

Signatáři deklarace:

Dr. Walter Becher (někdejší přívrženec Kameradschaftsbundu, člen NSDAP)

Dr. Walter Brand (spiritus rector henleinovského hnutí)

Ing. Friedrich Brehm (SS Sturmbannführer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP)

Dr. Emil Franzel (původně soc. demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky dislokované v Praze, historik)

Dr. Hermann Götz (MdB) (bývalý spolupracovník nacistické tajné služby, člen NSDAP)

Dr. Walter Hergl (SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP)

Hermann Hönig (člen NSDAP, nacistický novinář)

Wenzel Jaksch (sociální demokrat)

Dr. Eugen Lemberg (nacista a v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu)

Dr. Gottfried Preissler (bývalý nacista)

Richard Reitzner (MdB) (sociální demokrat)

Reinhold Riedel

Dr. Rudolf Schreiber (bývalý nacista)

Hans Schütz (MdB), člen SdP

P. Dr. Paulus Sladek OSAug., duchovní

Dr. Wilhelm Turnwald (člen NSDAP, spolupracovník SD)

Dr. Walter Zawadil (MdB) (vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajné služby)

(Vznik Sudetoněmeckého landsmannschaftu a jeho nacistické kořeny, Lukáš Petřík, 10.5.2004,vyšlo v Portálu 2/2004, informace čerpány z publikace: Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2002)

 

Další programový dokument SL se nazývá Detmoldské prohlášení. Jeho signatáři jsou:

Benno Tins, svého ča­su jeden z nejbližších přátel a spolupracovníků Henleina a šéf NSDAP v Aši, po válce marně stíhaný jako nacistický zločinec; Ru­dolf Staffen, bývalý člen župního vedení NSDAP v tzv. Sudetech; Rudolf Wollner, veterán zbraní SS, nositel nejvyšších nacistických vyznamenání; Ernst Leibl, funkcionář NSDAP; Herbert Schmidt, dříve člen župního vedení NSDAP; Karl Schneider, Siegwart Benatzky, Anton Diewock a další bývalí členové NSDAP.

 

A konečně třetím základním dokumentem SL je Charta německých vyhnanců.  Signatáři Charty:

Linus Kather, Ústřední svaz vyhnaných Němců, (dále ZvD),

Josef Walter, Zemský svaz vyhnanců v Hesensku (dále LV), bývalý člen Sudetoněmecké strany

Hellmut Gossing, Zemský svaz Dolní Sasko při Ústř. svazu vyhnaných Němců

Karl Mocker, Zemský svaz Württembersko (dále LvD), funkcionář Sudetoněmecké strany

Alexander Eschenbach, (LvD, Stuttgart),

Wilhelm Zeisberger, Svaz nových obyvatel (Neubürgerbund) Bavorsko),

Alfred Gille, LvD Schleswig-Holsteinsko, bývalý člen NSDAP, Hejtman na Říšském komisariátu Ukrajina

Bernhard Geisler, (LV východních vyhnanců Severní Porýní-Vestfálsko),

Erwin Engelbrecht, LvD Bavorsko,

Anton Deichmann, LvD Poryní Fálsko,

Roman Herlinger, Hlavní výbor uprchlíků a vyhnanců v Bavorsko ( Hauptausschuß der Flüchtlinge und Ausgewiesenen in Bayern),

Rudolf Lodgman von Auen, Sudetskoněmecký Landsmannschaft, (dále LM ), spoluzakladatel Německé národní lidové strany (Deutsche Nationale Volkspartei)

Erwin Tittes, Sedmihradští Sasi,

Rudolf Wagner, LM vysídlenců z Bukowiny, bývalý SS-Obersturmbannführer

Alfred Rojek, LV vyhnanců v Berlině,

Walter von Keudell, LM Berlin-Brandenburgsko, politik (DNVP, CNBLP, NSDAP a CDU),

Konrad Winkler, Zájmové společenství vyhnanců v Jižním Badensku (Interessengemeinschaft der Heimatvertriebenen in Süd-Baden),

Axel de Vries, LM baltských Němců (Deutsch-Baltische LM),

Franz Hamm, LM Němců z Jugoslávie, Volksgruppenführer dunajských Švábů

Erich Luft, LvD Bavorsko

Karl Bartunek, LvD Severní Bádensko

Ottomar Schreiber, LM Východní Prusko (Ostpreußen),

Erik von Witzleben, LM Západní Prusko (Westpreußen), bývavý SS-Obersturmbannführer

Walter Rinke, LM Slezsko,

Anton Birkner, LM Karpatskýcjh Němců na Slovensku,

Herbert von Bismarck, LM Pomořany (Pommern),

Waldemar Kraft, LM Weichsel-Warthe, bývalý čestný Hauptsturmführer der allgemeinen SS, člen NSDAP,

Gottlieb Leibbrandt, Pracovní sdružení východních osídlenců - ruští Němci, prostředník pro ilegální NSDAP ve Vídni 1934

Fritz Kimme, LvD Bremen,

Alfred Kautzor, Svaz vyhnanců Württembersko, Hohenzollern a Lindau.

(Politická příslušnost a funkční označení uvedeno podle dostupných internetových materiálů)

 

Právě na tuto Chartu se představitelé SL a dokonce i tzv. Svazu vyhnanců dodnes odvolávají. Mluvila o ní nedávno dokonce i půaní A. Merkelová, kancléřka SRN.

 

„Lze konstatovat, že nebýt aktivity bývalých nacistů, nezřídka vysokých funkcionářů, příslušníků SS a spolupracovníků nacistických tajných služeb, nebylo by ani Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Bývalí nacisté stáli u jeho zrodu, dlouhá léta - vlastně až do konce 20. století, vzpomeneme-li třeba na Siegfrieda Zoglmanna, Rudolfa Wollnera, Ernsta Kliera či Dietra Maxe - jej řídili a jeho ideologii a politice vtiskli své představy a zásady. Jiné názorové směry (křesťané, sociální demokraté) jim pouze asistovaly a byly využívány k propagování landsmanšaftu jako mírumilovné a tolerantní organizace.

 

Pro Sudetoněmecký landsmanšaft je příznačné, že nacistická minulost v něm nikdy nebyla překážkou pro výkon jakékoli funkce, ba právě naopak. Za celou dobu existence Sudetoněmeckého landsmanšaftu nedošlo nikdy k tomu, že by komukoli z jeho funkcionářů byla členskou základnou vytýkána jeho předchozí angažovanost v NSDAP, SS či v jiných nacistických organizacích... Naopak, na bývalé nacisty se vzpomínáno  jako na významné a ve skrze pozitivní osobnosti (viz například nekrology a jubilejní  články v listu Sudetendeutsche Zeitung!).“

(Hruška Emil, Sudetoněmecké kapitoly, str. 217, nakladatelství BMSS-START, Praha 2008)

 

Spiegel uvedl, že Spolková zpravodajská služba využívala po dohodě s vedením SL Sudetoněmeckou tiskovou službu a od roku 1955 i Sudetoněmecký archiv jako krycí organizace.  I někteří funkcionáři SL byli činní jako spolupracovníci či důvěrníci tajných služeb.(BND a CIA verbovaly mezi odsunutými, Právo, 27.12.2012, KOV)

 

Alespoň nyní se veřejnost dozvídá odpudivé a hrůzné skutečnosti o dlouhodobém místopředsedovi BdV, Rudolfu Wollnerovi, který byl v SS. Po válce byl odsunut z ČSR. Bývalý kulturní referent BdV Jochen Brennecke v 60. letech prozradil, jak se Wollner mezi kamarády chlubil, že jeho tanková jednotka SS likvidovala sovětské válečné zajatce pod pásy svých obrněnců. Když tato informace pronikla na veřejnost, prezidium BdV pod Wollnerovým vedením odvolalo Brenneckeho z funkce za „nepřesnosti v práci“. Wollner ve funkci zůstal až do r. 2000, kdy odešel jako nositel Spolkového záslužného kříže I. třídy, jejž mu předal prezident Richard Weizsäcker.

 

Podobný nacistický profil měli i mnozí další členové BdV. Někteří funkcionáři BdV i jako poslanci usilovali o urychlené ukončení denacifikace a návrat bývalých nacistů do státní služby. O tom všem a dalším napsal německý týdeník Der Spiegel. (Použity informace z článku Němečtí historici: Organizace odsunutých léta řídili bývalí nacisté, Právo, 3.12.2012). –red.

 

Co k henleinovskému dědictví v současnosti říká dr. Eva Hahnová, která celá léta pracovala v tzv. sudetoněmeckých institucích?

 

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

 

Co k charakteru SL říká Lorenz Knorr, známý německý antifašista?

Ke zlepšení by nepochybně přispěla eliminace činnosti Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Z jeho strany je neustále sypána sůl do ran, neustále zní požadavky na odstranění takzvaných Benešových dekretů, což jsou, málo platné, zásadní historické dokumenty. A takové dokumenty prostě nelze odstranit, zrušit, vyjmout je z historie. Článek XIII závěrů Postupimské konference výslovně nařídil odsun Němců z Polska, Československa a dalších zemí. Důvodem byla snaha vítězů druhé světové války zajistit mír a evropskou bezpečnost. Byla to snaha odstranit zdroje neklidu před válkou, a těmi byly bohužel německé menšiny. Tuto skutečnost a hlavně pak rozhodnutí postupimské konference dnes mnozí rádi přehlížejí. Já osobně třeba považuji za možné i jiné řešení, než bylo vysídlení skoro všech Němců z ČSR, ale byla zde nezvratitelná vůle Spojenců, aby bylo co nejvíce Němců soustředěno do Spojenci kontrolovaného prostoru. Tak to svého času prosazoval hlavně Churchill, nikoli Stalin

i-noviny

 

Závěr:

Domníváme se, na základě výše uvedeného, že pan B. Sobotka nemluvil pravdu či dokonce lhal.

(Pokračování)

 

Glorifikace Sobotkovy vlády pokračuje II

 

Pan premiér B. Sobotka nás obšťastnil dalším tvrzením. Mimo jiné prohlásil, že na německé straně musíme hledat co nejvíce spojenců, jelikož žijeme ve složité době, a našimi spojenci mohou být i sudetští Němci. Myslím si, že v jednom má pravdu. Měli bychom si hledat v každém národu, tedy i v německém, spojence.  Jeho další tvrzení, že našimi spojenci by mohli být i tzv. sudetští Němci, považuji za omyl.  Spojence musí přece něco základního spojovat. Co nás spojuje se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL)? Velmi těžko bychom něco zásadního nalezli. Pokud budeme hledat, dostaneme se spíše ke skutečnostem, které nás dokonce staví i proti sobě.

 

I.

Tož, hledejme!  Každý společenský subjekt, tedy i SL má své základní dokumenty, stanovy a program.

Co říkají platné stanovy v ­§ 3:

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

c) prosazovat právní nárok na vlast, její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení;

d) hájit právo na navrácení resp. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění za zkonfiskovaný majetek sudetských Němců;

e) pečovat o krajany hospodářsky a sociálně;

f) pečovat o kulturní a myšlenkové dědictví vlasti jako součást německé a evropské kultury, toto podporovat a dále rozvíjet;

g) přispívat k porozumění mezi národy v Evropě na základě pravdy a práva, zejména k nastolení partnerských vztahů mezi Němci a Čechy".

( Text podle nám dostupných materiálů)

 

SL požaduje, jak vyplývá ze stanov,  právo na vlast, právo na majetkové restituce nebo odškodnění za majetek.

 

Program 20 bodu obsahuje též požadavky, které bychom neměli opomíjet.

 15.    Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na narušené usazeni ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - také mezi Spolkovou republikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

16.     Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

 

Uvedené body ve stanovách i v programu jsou v hrubém rozporu s našimi státními a n rodními zájmy. O území obydleném tzv. sudetskými Němci můžeme podle uvedeného rozhodovat jen s jejich souhlasem. Nadto „sudetoněmecká národnostní skupina“, v rozporu s mezinárodním právem, má nabýt  práva na sebeurčení. V případě jeho uplatnění by mohla i se „svým územím“ odtrhnout od ČR a případně se připojit k SRN. Pokud bychom se podívali na mapu, tak by nové hranice ČR se zásadně kryly s hranicemi, které nám vytýčila Mnichovská dohoda. Spojenci by nás tak mohli přivést k novému Mnichovu. A to je nepřijatelné! Se skupinou, jež má takové cíle nemůžeme navázat spojenectví. Její zájmy a naše jsou protikladné, konfliktní. Se stanoviskem premiéra B. Sobotky proto nemůžeme souhlasit.

 

II.

K základním dokumentům SL můžeme přičlenit i tzv. Juristické dobrozdání k sudetoněmeckým otázkám. Na žádost bavorské vlády jej vypracoval prof. Dr. Felix Ermacora.

 

Několik citátů z uvedeného:

„…vyhnání sudetských Němců je navíc genocidou a zločinem proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné… právo na sebeurčení …nezaniká.

Vyhnáním a jeho důsledky způsobená majetková ztráta sudetoněmeckého jmění je zřejmě vyčíslitelná více než 100 miliardami DM…Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit.

 

III.

Pan premiér Sobotka již někdy v září roku 2015 mluvil o tom, že Němci tzv. sudetští udělali vůči nám vstřícný krok, vzdali se práva na vlast a práva na odškodnění. Mluvil o tom jako o hotové věci. Napsali jsme mu, že se mýlí, že novelizace stanov dosud nebyla registrována. Odpověděl nám, že se tak stane do konce listopadu 2015. Nestalo se tak ani v roce 2016, ani v roce 2017. Platí stanovy v původním znění.

 

Přesto se některá média dále tváří, jako by příslušný německý rejstříkový soud novelizaci stanov registroval, ač to není pravda. Nechce se jim pravdu přiznat.

 

IV.

V Srbsku, které je následnickým státem Jugoslávie, jež byla signatárním státem Pařížské reparační dohody, byly přijaty zákony, které za určitých podmínek umožňují, jak restituci majetku bývalých jugoslávských Němců, tak také i odškodnění. Tyto procesy v Srbsku probíhají. Srbsko zřejmě žádné reparace od Německa neobdrželo, ač bylo v druhé světové válce silně zničeno. Nevíme, jaký důvod nezaplacení reparací Srbsku německá strana uvádí. Ale to není podstatné. Němci nechtějí platit reparace ani Řekům, ani  Polákům, kteří požadují asi 1 bilion dolarů. V ČR neexistuje zatím příslušný ústavní činitel, ani nikdo jiný, kdo by Německo o reparace opětovně požádal.

 

I v Maďarsku odsunutí Němci získali právo na odškodnění, i když určitým způsobem omezené.

 

Je přáním značné části landsmanů, zvláště rakouských, aby obdobné právní normy byly přijaty i u nás.

J. Skalský

 

 

 

České národní listy

www.ceskenarodnilisty.cz