Jdi na obsah Jdi na menu
 


Falšování dějin v regionálním tisku

5. 3. 2013

Při kratičké návštěvě Domažlicka se mi do ruky u mé maminky dostali místní regionální noviny Rozhled. Klasický plátek plný víceméně jenom reklam a inzerce. Přesto jsem jej otevřel a hned a zrak mi padl na velké titulky článku: Z Plzně si jeli husité pro porážku do Bavorska. Jak je zvykem, v tu dobu jsem zrovna „mimochodem“ psal článek o tom, jak se děti v Rakousku a Německu učí v dějepise o husitství a jak náš český katolický moralista národa kněz Halík útočí na Jana Žižku, kterého nazývá přímo v TV „usamou-bin-ladinem českých dějin.“

Článek se zaujetím čtu, neboť husitství jsem kdysi dost podrobně studoval a o této porážce husitů v Bavorsku jsem nevěděl. Věděl jsem jistě, že husité pod velením Jana Žižky nikdy neprohráli a pod vedením kněze Prokopa Holého prohráli až u Lipan, pak následovalo definitivní poražení radikálního křídla husitů – táboritů pod velením kněze Jana Buřiče u Krče (19.8. 1435). Poslední husitský odboj skončil s dobitím hradu Sion a popravou posledního radikálního husity Jana Roháče z Dubé, který byl mimochodem zřejmě i v přímém příbuzenském vztahu s Janem Žižkou z Trocnova (někdy se uvádí z Kalicha).

Poražením radikálního křídla husitů nastalo celkové uvolnění patové situace v zemi. Výsledkem husitské reformace ze zevního pohled bylo zejména to, že se české a moravské země stali první protestantskou zemí v Evropě, kde jinak vládla všemocná katolická církev, a byl uhájen český stát. Vnitřní význam byl však obrovský a ve své podstatě duchovní v pravém slova smyslu. Byl velmi významnou kolektivní zkušeností pro celou Evropu, z které je možno čerpat mnohá poučení. Husitství je významné jako národní odkaz, který byl měl být znám a připomínán. Je vodítkem k pochopení nejen vlastního národa, ale i pramenem a vřídlem velmi mocné energie v kolektivním vědomí sdíleném řekněme „nad duší“ husitů. Proto je nutný výklad a interpretace zbavená veškerých ideologických nánosů z pohledu zejména vnitřního významu a správně chápat různé útoky a dezinterpretace husitství v médiích i nejrůznějšími autory a veřejnými osobami.

 

V článku se píše, dále cituji:

..že během obléhání Plzně došlo husitskému vojsku zásoby a tak se 2000 husitů vydalo na loupeživou výpravu do Bavor. Nebyly to žádné míruplné výpravy. Dobové zápisky hovoří o krveprolití.

Hornofalcký kníže Johann z města Neunburg vom Wald postavil vojsko z místních rytířů, měšťanů, sedláků i řemeslníků a husitskou výpravu krutě rozdrtí. Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku.“ Hovoří ředitel neunburgského muzea a badatel Theo Männer.

Na místě bitvy stojí dnes vysoký obelisk ze žuly. Toto legendární vítězství se každoročně připomíná velkolepou divadelní hrou „O husitské válce“. Tento pomník byl vystaven v roce 1933 při 500. výročí bitvy, kdy bylo hráno vlastenecké drama Husitský bič. Jenom připomínám, že se tak stalo přesně v roce, kdy Hitler se dostal k moci v Německu a stal se říšským kancléřem. Bavorsko byla základnou hnutí NSDAP a město Norimberk sídlem nacistických srazů.

Dále článek zve české turisty na toto slavnost do Neunburgu. Mimochodem starosta píše: V příštím roce při příležitosti 30. výročí uvedení husitské hry a zahájení činnosti nové městské kulturní haly zazní Smetanova Má vlast v podání Pražských filharmoniků pod taktovkou významného německého dirigenta a rodáka Hanse Richtera, řekl nám starosta města Martin Birner. Tolik citace z místního tisku, který se rozdává všude.

 

Komentář:

Historická fakta jsou velmi rozdílná, od podání německého historika. V září 1433 leželo před Plzní pět husitských vojsk v síle 36 000 mužů v pěti leženích kolem města. Z obou stran se očekávalo, že půjde o rozhodující boj, jehož výsledek stanoví, zda v zemi zvítězí strana husitská nebo katolická. Kraj kolem Plzně byl vypleněn a vyrabován. Proto Prokop Veliký nařídil 16.9 1433 tzv. spížní výpravu do Bavorska pod velením nejvyššího polního hejtmana Jana Parduse z Horky a Jana Řitky z Bezdědic. Oddíl 500 jezdců a 1 400 pěších překročil hranice a začal okamžitě plenit a vypalovat usedlosti. Když se vracel oddíl husitů s kořistí ve spěchu zpět, byl u vsi Hilersried v Bavorsku napaden dne 21.9. 1433 Bavory pod velením českého hejtmana Hynce Pluha z Rabštejna. Tedy nikoliv pod vedením Hornofalckého knížete, jak uvádí německý historik. Tento český hejtman, který vlastnil rozsáhlé majetky v Bavorsku znal husitskou taktiku, a za využití momentu překvapení tak byl schopen svést vítěznou bitvu s nepřipravenými husity. To je ten zásadní faktor, který stojí za tímto vítězstvím Bavorů. Jinými slovy, jak je často v naší národní dějinné zkušenosti zvykem. Čech šel opět proti Čechu. Jeho vojsko podle mnou nalezených informací ale tvořili výhradně sedláci a dobrovolníci, což je opět v rozporu s výkladem německého historika.

Pochodující husité, kteří měli vozy naložená ukradenými zásobami byl přepadeni ze zálohy a nestačili včas uzavřít vozovou hradbu a obsadit vozy a připravit se k boji. Vozy byly naplněné až po okraj zásobami. Bavoři tak snadno vniknuli mezi vozy a husitský oddíl v krvavé řeži porazili, takže 1 170 mužů padlo na bojišti a 330 těžce raněných se ocitlo v zajetí. Hejtmani Pardous s Řitkou se sice probili z obklíčení, ale ztratili veškeré zásoby. Vrátili se sotva s 30 jezdci a stovkou pěších k Plzni. Prokop Holý s vůbec tohoto mini tažení do Bavorska nezúčastnil, ten po celou dobu zůstával v Čechách a velel při obléhání Plzně. Přesto německý historik jasně říká, že cituji „Sám Prokop Holý se zachránil v posledním okamžiku.“ Tedy opět jasná historická nepravda, tedy lež.

Toto byla skutečně první významnější porážka husitů za jejich působení od počátku revoluce v roce 1419 – 1433, tedy první po 14 letech. Je nutno říci, že se nejednalo o bitvu v pravém slova smyslu. Jednalo se o přepadení a pobití ne příliš početné výpravy husitů do Bavorska, která neměla vojenský charakter, ale měla zajistit zásoby pro husitské vojsko před Plzní. Nejednalo se o bitvu rozsahu jakými byly bitva u Domažlic, Tachova, Ústí nad Labem, Vítkově, apod., kde proti sobě stálo vojska v počtech několika desítek tisíc na každé straně.

Takových podobných malých střetů mezi husity a katolickou šlechtou – panskou jednotou bylo mnoho, jak na našem území, tak v zahraničí – v Rakousku, Bavorsku, Polsku, i na Slovensku. Například ještě před obléháním Plzně Prokopem Holým, koncem února roku 1433 vtrhnul kněz Bedřich ze Strážnice spolu s hejtmanem Janem Pardousem s táborskými vojsky do Rakouska. Vojsko v síle 8000 pěších, 700 jezdů a 300 vozů překročilo hranice a zatlačovalo před sebou nepřátelské oddíly, které v několika lokálních střetnutí porazilo. Dále vojsko působilo v Polsku, na Slovensku až v Trenčasnkém kraji a pak se opět vrátilo do Čech. Tato jednotlivá střetnutí se ani neuvádějí jako významné bitvy. Zhruba na takové úrovni bylo střetnutí u bavorské vsi Hiltersried.

Je s podivem, že profesionální německý historik a badatel Theo Männer se ve své přednášce dopustil třech nepřesností, a to například v takových zásadních otázkách, jako bylo velení obou stran. Já nejsem profesionální historik, ale stačilo mi projít 3 nezávislé zdroje věnující se husitské reformaci a nelezl jsem informace, které uvádím výše. Jako velmi zdařilý informační zdroj o husitské reformaci doporučuji nedávno vyšlou knihu: PhDr. Josef Dolejší, Leonid Křížek; Husité, Vrchol válečného umění v Čechách. Je to jenom nepřesnost tohoto historika, nebo že by se skutečně mýlili mně dostupné zdroje, a nebo jde o cílené upravování dějin?

Současně samozřejmě jak je obvyklé ve výkladu historie je tomuto jednomu z mála vítězných střetnutí Němců nad husity věnována zvýšená pozornost a je to slaveno jako velká významná událost až do dnešních dnů. Je tedy vidět, jak moc je toto mini vítězství ve skutečnosti pro Bavory významné. Navíc oslava tohoto vítězství se začala slavit a připomínat od roku 1933, jako vlastenecká událost, kdy se právě v Německu dostávala k moci Hitlerova NSDAP, jejíchž hlavní baštou v Německu bylo právě Bavorsko. Do dnešních dnů se každý rok hraje oslavná divadelní hra o husitech ve městě Neunburg worm Wald. Podobně laděná divadelní hra se hraje ve Furth in Waldu. Zde se každoročně konají slavnosti „Skolení draka“, tzv. Der Drachenstich. Ty mají symbolizovat porážku husitství v Evropě, to je onen drak, který je slavnostně během představení zabijí rytíři. Tolik oslavy vítězství nad husity u našich západních sousedů – Bavorů.

O husitech se na webu věnovaném této hře a oběma městům uvádí jenom to, že husité podnikali loupeživé výpravy do Bavorska, které byly velmi krvavé a že byly poraženi v této bitvě u Hilersriedu. O tom, co předcházelo husitským výpadům do sousedních států ani zmínka. Čtenář se tak vůbec nedozví o myšlenkách Jana Husa, jeho názorech na nutnost reformy katolické církve a obecného stavu mravů tehdejší středověké společnosti, ani o tom, proč u nás pozvedli husité zbraně na obranu svého vyznání i uhájení holé existence českého státu. Čtenář se nedozví, že to byla nejprve katolická církev společně s německým císařem a představiteli tehdejších německých feudálů, kteří jako první podnikli na pět křižáckých výprav do Čech, které nebyli ničím jiným než loupežnými vyhlazovacími intervenčními akcemi s cílem vyhubit ty kacířské Čechy. Na těchto výpravách se zejména podíleli takřka všechny německé země společně s vojsky katolických států celé Evropy. Teprve po těchto zločineckých nájezdech a porážce těchto pěti intervenčních armád, husité začali oplácet tyto drancující nájezdy do česko-moravských zemí svými výpady do tehdejšího Německa, Rakouska a Uher. Ano, je jisté, že to nebyly jen „spanilé jízdy“. Současně je ze záznamu z kronik zřejmé, že Husovu učení, které husité při těchto výprav šířili, naslouchal i prostý lid v Německu nebo Rakousku. O sto let později se k Husovu odkazu otevřeně přihlásili představitelé německé reformace a selské války Martin Luther a Tomáš Müntzer. Navíc byl velký rozdíl mezi tímto drancováním mezi křižáky a husity. Křižáci nerozlišovali, pobíjeli i ženy a děti při svých nájezdech. V případě husitů byly ženy a děti vždy uchránění života. Například Jan Žižka na toto velmi dbal a sám krutě trestal veškeré bezpráví takto provádění ve svých řadách. Tolik jednostranný zavádějící výklad historie u našich sousedů.

Naši sousedi si připomínají svou historii, třebaže ve zkresleném jednostranném světle. Do dnes hrají divadelní hry. Jaká je situace u nás? V tuto dobu na 15.8. 2011 připadá 580. výročí bitvy u Domažlic, kde husité pod vedením kněze Prokopa Holého doslova rozprášili poslední a také dosud největší křižáckou výpravu do Čech. Po této porážce papež a celá katolicko – německá klika vládnoucí v tehdejší Evropě upustila od dalších vojenských výprav do Čech, bylo jim jasné, že nelze husity zdolat vojenskou silou. Výsledkem bylo, že husité v čele s knězem Prokopem Holým přizváni jako rovnocenní partneři k jednání na církevní koncil do Basileje, kde mohli poprvé svobodně obhajovat své učení. To bylo ve skutečnosti vítězstvím a největším výdobytkem husitské reformace. České země se stali první protestantskou zemí v katolické Evropě. Pak nás následovali další. Tím byla velmi zpochybněna katolická vyvolenost ve věcech víry a spásy. Tato významná opravdu bitva, se nijak nepřipomíná, ani v regionálním tisku, přestože se blíží kulaté výročí.

Není hodná připomenutí? Je vidět velký rozdíl v přístupu ke své historii u obou národů. Češi si vůbec nemusí vytvářet umělé legendy a mýty o své historii, ani si vymýšlet své hrdiny, jak to vytvářejí v Bavorsku, přesto si svou slavnou historii ani nepřipomínají a často ji ani neznají, jak jsem se osobně přesvědčil v mnoha případech. Pak mohou vznikat takové „patlaniny“ v regionálním tisku, a nikdo si jich ani nevšimne. Nezapomeňme na to, kdo asi tak má zájem napadat českou husitskou minulost a její duchovní odkaz?

Ing. Jiří Krutina