Jdi na obsah Jdi na menu
 


Edvard Beneš - Z dopisů bratru Vojtovi

5. 3. 2013

3. listopadu 1938

Milý Vojto,

Posílám Ti zatím jen několik slov.

 

1) Viděl jsi sám vývoj věcí doma. Ze všeho toho, co jde nyní ven, je patrno, že plán opustit nás se připravoval déle, že Francie i Anglie už déle s námi hrály, i když eventuálně nevylučovaly, že by s námi šly. Krátce: připravovaly si obě eventuality, jít s námi i opustit nás, nepůjde-li jim to do počtu. Já sice jsem se té eventuality obával, ale že to učiní tak cynicky a s takovým nechápání svých zájmů, jsem přece jen nečekal. Nezakrývejme si fakt: Demokracie to svou neschopností a neschopností svých vedoucích lidí v Evropě prozatím naprosto prohrály. A my s nimi. Je to smutné, je to tragické, chceš li, ale je to fakt. Vím že to v naší věci pořád bylo 50 - 50 a že to mohlo dopadnout také opačně. Hitler to sám znovu řekl. Ale nakonec zbabělost u demokracií vyhrála.

 

2) Vida to, postupoval jsem tak, abych zachránil pro stát a národ, co se zachránit dalo. Připravil jsem před svým odchodem vše, aby se mohli naši přizpůsobit středoevropské situaci, zachránili stát, sklonili šíje, nějakou dobu sloužili, a pak abychom se mohli zase vzchopit. Po přípravě všeho jsem odešel, bera na sebe vědomě zodpovědnost také za všechnu tu neschopnost naší demokracie a všech těch lidí, co to vedli. Já sám jsem si vědom toho, že jsem dělal vše, že jsem se pokusil o nadlidské a vypjal energii do nemožnosti - sám jsem to zachránit neměl sil, proti obtížím doma a proti čtyřem velmocím. Válka by byla bývala za těchto okolností nám přinesla také konec státu.

 

3) Odešel jsem se souhlasem všech, nové vlády, stran a jejich vůdců i vojáků, po dohodě, že tím jim usnadním situaci, poněvadž pro Německo jsem byl symbolem starého státu, svobody, demokracie, revoluce - všeho. Berlin to našim jasně dal najevo. Jsem však v cizině nikoli jako emigrant, zachovávám si možnost, kdykoli se vrátit.

Nechci svou činnosti v cizině stěžovat dnešní vládě její práci a komplikovat poměry doma. Byla by to chyba i pro stát. Proto si ukládám rezervu i ve své práci zde a ovšem i v Americe - aspoň na dohlednou dobu, nežli se situace vyjasní, poměry upraví.

 

4) Doma je ovšem obrat přirozený a nutný. Demokracie (levice) to prohrála. Francie a Anglie přispěly Hitlerovi a Mussolinimu zničit poslední demokracii ve střední Evropě. Už proto my můžeme jit světem se vztyčeným čelem, neboť my zůstali věrni. Ale nutno s tím počítat pro naše domácí poměry. Dát však pozor a nepřehánět; nepočítám, že to půjde u nás přespříliš daleko a že se má tudíž spustit boj a nějaká emigrační akce proti poměrům u nás doma. Radil jsem našim levým postupovat klidně, utvořit demokratickou frontu, být v mírné, klidné, důstojné, ale pevné a důsledné opozici morální a ideové. Prozatím spolupracovat politicky dle poměrů až do vytvořeni nových hranic a zachráněni státu. Pak uvnitř i politicky, dle poměrů si připravit svou novou politickou frontu. Jdeme do doby reakce všeobecné, zejména evropské, půjde to patrně tak dlouho, řadu let, nežli to skonči buď válkou, buď všeobecnou revoluci. Zatím je třeba, aby doma stát a národ žil, udržel se, třeba s hřbetem shrbeným. Stejně je nutno, aby řada nás ostatních ze svých pozic nepovolila, držela prapor, dále vedla svou linii a nepovolila děj se co děj v principech. při rozumné a klidné taktice a postupu.

V několika nedělích - měsících uvidíme, co dál. Řadě našich lidí jsem na tuto nutnost ukázal. Vracíme se do doby havlíčkovské a do boje ne už o pozice, nýbrž prostě o ducha a tradici našich dějin...

 

Londýn 9. 12. 1938

Milý Vojto.

řeči po Praze a v kruzích pravých jsou ovšem divoké, pusté a sprosté, ale to byly vždycky, a tak vhodná příležitost jako nyní vůbec nebyla. Tož nelze se divit. Přesto však je omyl se domnívat, že to u nás jistou míru překročí. Pokusy se děly, ale i vlivem bývalých stran, i vlivem zralé části inteligence, a zejména silně cítěným odporem v lidu to bylo zaraženo.

Moje stanovisko je vyčkat, pracovat pro stát jako celek a v každém případě aspoň ničím neublížit. Na všechny řeči doma mlčím a mlčet budu...

Antisemitismus, reakční kurz atd. - s tím je třeba počítat. Stará naše chyba: naši neznají míry. Ti praví jdou ze strachu před Německem dál, nežli je třeba, a tak snadno ztratíme ten ohromný kapitál mravní ve světě jejž jsme svými oběťmi a odporem získali. Ti leví jsou poplašeni více, nežli je třeba. Ale i to vše je vysvětlitelno - otřes byl hrozný, chování Francie a Anglie neslýchané, v historii ojedinělé. Při tom stará stranická nenávist u nás tak vypjata, že krize zlomila všecko na všech stranách. Proto hájím naše lidi a republiku, i když vidím ty hlouposti a přehnanosti.

Je však fakt, že i to, co se dostává do ciziny, je přehnané a že doma jsou poměry normálnější, nežli se v cizině říká. Normálnější v tom, že se to stabilizuje a umírňuje, horší však, nežli se slyší a píše, tím, že jednotlivci, žurnalisté, inteligence, úředníci a pod. jsou demoralizováni, dochází k odporným zjevům bezcharakternosti, nečekaným obratům, k lísání se k novým pánům, zbabělosti řady jiných atd. Zase zjev samozřejmý a přirozený. Bylo to za dob normálních, jak pak ne nyní! - Proto zase: klid, vydržet, trpělivost! Není jiné pomoci.

Začnu brzy psát Paměti a napíši stejně jako ve svých pamětech za války všecko, co jsem dělal, říkal, psal, prohlašoval. A doložím to dokumenty... Ukáže se ten nadlidský úkol, který jsem měl konat sám, sám, sám. Nebylo lidí na výši - skoro nikde, nebylo stran, které by byly bývaly s to svůj úkol zvládnout. A zrada třetích - v historii ojedinělá.

"oje vina - jediná: zůstal jsem pevný, věrný tradicím národa, věrný danému slovu. Odmítl jsem zradit, lhát, podvádět: odm1tl jsem být v ničemném a mravně zpustošeném světě ničemou...

Připravila prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz