Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dějiny neměníme, ani nezapomínáme, 15. březen 1939

19. 3. 2013

Dějiny ani neměníme, ale ani nezapomínáme. Okupací Československa(ČSR) 15. března 1939, byly dovršeny snahy hitlerovského Německa o likvidaci posledního zbytku demokracie v srdci Evropy. Okupací ČSR byla otevřena cesta pro expanzi na východ. Hlavním cílem německé okupace bylo vedle ustavení Protektorátu Čechy a Morava i likvidace naší národní existence. Významnou roli v rozbití ČSR, sehráli sudetští Němci. Jejich volbou bylo nacistické Německou. Chtěli návrat do Říše. To je nutné zdůrazňovat a stále novým tvůrcům dějin připomínat.

 

Březnové tragické událostí před 74 lety, měly svůj počátek v mnichovském porcování Československa, za souhlasu Anglie a Francie. Mnichovská zrada zásadním způsobem negativně ovlivnila i poválečný vývoj, jak v naší vlasti, tak i v celé Evropě. Mnichovem 1938 začalo i poválečné rozdělení Evropy.

Někteří evropští politici dnes spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Předkládají za pomoci mnohých medií i nové výklady evropských dějin. Jsme svědky cílených útoků na prezidenta dr. Edvarda Beneše, zejména v souvislosti s výsledky druhé světové války. Právě ty totiž měly dopad na viníky mnichovské tragedie, tedy i na tzv. sudetské Němce. Jejich poválečný transfer do Německa byl proveden v souladu s Postupimskou dohodou (1945).

 

V současné době probíhá v některých politických kruzích, zejména v Rakousku a Německu, mediální kampaň za odsouzení či zpochybnění Dekretů prezidenta republiky. Je pro nás proto zcela nepřijatelné, aby se na této účelové kampani proti České republice podíleli i někteří čeští politici, příkladem je ministr zahraničích věcí Karel Schwarzenberg. Také nemusíme jezdit s „prosíkem o odpuštění“ do Mnichova, jako letos v únoru premiér Petr Nečas. Jeho vystoupení před poslanci bavorského zemského sněmu bylo směrováno zcela nezakrytě k sudetským Němcům. Z jeho úst nepadlo ani slovo, o jejich vině za rozbití Československa.

 

Osvobození od německého nacismu nám nevybojovali ani Bavoři, ani rakouská knížata. O svoji opětnou svobodu jsme museli tvrdě bojovat. Československo se stalo součástí vítězné koalice zásluhou našeho zahraničního a domácího odboje. Naši vojáci bojovali na všech frontách druhé světové války. Umírali nad Anglií, ve Francii, v SSSR, v Africe…. Letos 8.března jsme si připomněli 70. výročí bitvy u Sokolova, nedaleko ukrajinského Charkova. Tam naši vojáci začali svou vítěznou cestu z východu do své vlasti. Tisíce našich hrdinů zaplatilo životem naší svobodu na těchto bojištích. Za německým řáděním v Československu zůstaly statisíce mrtvých, zůstaly vypálené Lidice, Ležáky, Ploština….

Přemysl Votava, (NS - LEV 21)

 

 

Osmý pěší pluk Slezský se jako jediný postavil fašistům

 

Některé významné milníky naší novodobé historie je nutné si připomínat i po desetiletích. Uvědomil jsem si to, když v médiích proběhly informace o vystoupení našich vojenských jednotek v různých časových obdobích, ale se stejným cílem – bojem za samostatné a svobodné Československo.

Právě v těchto dnech jsme si připomněli výročí bitvy u Bachmače v první světové válce a 70. výročí prvního vystoupení československé vojenské jednotky pod velením plukovníka Ludvíka Svobody po boku Rudé armády ve druhé světové válce v památné bitvě u Sokolova. Obě se odehrály mimo území československého státu.

 

Připomínáme si rovněž 74. výročí tragických událostí spojených s mnichovskou zradou a vznik tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Přijetí mnichovského diktátu z 30. září 1938, po zradě našich západních spojenců, znamenalo pro Československou republiku rozvrácení její obrany.

 

Odstoupením tzv. Sudet byla naše obrana téměř likvidována a stát vydán na milost a nemilost nacistickým vetřelcům. Velkou část Těšínska a Javorinu zabralo Beckovské Polsko, jižní části Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny pak fašistické Maďarsko. Statisíce českých uprchlíků směřovaly z odtržených oblastí do vnitrozemí.

 

Po půlroce následoval 14. březen 1939. V poledne schválil slovenský sněm vytvoření samostatného slovenského státu a v nočních hodinách v Berlíně na základě podepsaného dokumentu dr. Hácha »vložil osud Čech a Moravy s plnou důvěrou do führerových rukou«. Politicky bylo rozhodnuto dříve a vojenská obrana českých zemí už nepřicházela v úvahu.

 

Ne všichni složili zbraně

 

Navečer 14. března, kdy už první německé jednotky vjely na Ostravsko, se přesto odhodlali k obraně vojáci v Místku. Osmý pěší pluk Slezský se v Místku v bývalých Čajánkových kasárnách jako jediný v naší vlasti postavil na odpor německým vojenským okupantům a zbraně nesložil. Vraťme se na okamžik k osudným událostem v Místku prostřednictvím vzpomínek přímých účastníků.

 

První německé jednotky dorazily od Příbora do Místku kolem 18. hodiny, kdy obsadily budovu okresního úřadu a policejní stanici. Další německé jednotky projely městem a blížily se k Čajánkovým kasárnám.

 

Poté, co se fašisté přiblížili s napřaženými zbraněmi ke kasárnám a zazněla jejich výzva, aby se stráž kasáren vzdala, se vzápětí ozval první výstřel. Začal boj o kasárna.

 

Řízení obrany se ujal velitel kulometné roty kapitán Pavlík se svým zástupcem poručíkem Martínkem. Naši vojáci mohli střílet pouze z pušek a lehkých kulometů, postrádali granáty a těžké kulomety. Také zásoba střeliva rychle docházela. Mezitím nepřátelská střelba stále sílila a dělový granát zasáhl i kancelář velitele praporu podplukovníka Štěpiny. Byl to právě on, kdo z velitelství pluku obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. To se také stalo.

 

Prameny uvádějí, že zatímco českoslovenští vojáci byli beze ztrát, na německé straně se pamětníci shodují na několika padlých, jejichž bližší počet zůstává neznámý a odhaduje se na šest až osmnáct vojáků.

 

Do půlnoci obsadili nacisté město a všechny okolní vesnice, až po československo-polské hranice. Přibližně jako Místek a Frýdek byla nacistickým vojskem obsazována Ostrava. V brzkých ranních hodinách 15. března vstoupily německé vojenské jednotky i mimo Ostravsko a zahájily obsazování zbývajícího území Čech, Moravy a Slezska.

 

Morální posila pro národ

 

Příklad místeckých vojáků a jejich statečný odpor proti okupantům znamenal ve své době velkou morální posilu pro celý národ, protože zpráva o událostech v Místku se šířila také v dalších krajích Čech a Moravy. Nyní událost připomíná pietní místo s památníkem odporu 8. pěšího pluku Slezského v Místku na Hlavní třídě v místech, kde stávala Čajánkova kasárna.

 

Historie jednoznačně potvrdila slova podplukovníka Štěpiny, který po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky. Proto plným právem byli 18. července 1946 velitelé a několik příslušníků hrdinného odporu vyznamenáni v Místku prezidentem Československé republiky Edvardem Benešem.

 

Řada tehdejších obránců se však nedožila konce válečného běsnění. K nim patřil velitel obrany Čajánkových kasáren kapitán Karel Pavlík. Za účast v ilegální organizaci Za vlast a další odbojovou činnost byl 26. ledna 1943 popraven v koncentračním táboře Mauthausen.

 

Nelze proto zapomenout odkaz bojovníků za svobodu z Místku, Sokolova, Jasla, Dukly, Tobruku, Anglie, Prahy, partyzánů z českých a moravských hor, Slovenského národního povstání a všech těch, kteří na frontách světových válek se zasloužili o naši svobodu a samostatnost, neboť je stále živý a jako takový dlouhodobě patří mezi priority politiky KSČM.

 

Je také závazkem, že ani poválečné generace komunistů nezapomínají na jejich odkaz a vysokou cenu, kterou jsme museli za naši znovunabytou svobodu zaplatit.

 

Svatomír RECMAN, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a zastupitel města Frýdku-Místku (KSČM), Haló noviny, 14.3.2013

 



Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz