Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chtěli je vyhubit, ale čeští Němci přežijí i rok 2100

17. 4. 2014

Chtěli je vyhubit, ale čeští Němci přežijí i rok 2100

To je název článku, který si můžete přečíst na www.Týden.cz a 7. 4. i v časopisu Týden. Nevím, kdo chtěl vyhubit tzv. sudetské Němce. Jednoznačnou odpověď na to nedává ani uvedený článek. Nechme však konstrukce a přejděme přímo k faktům.

Otázkou, jak likvidovat český národ se zabývali Němci, a to i ti tzv. sudetští, s plnou vážností v době po vzniku protektorátu. Tato problematika byla však živá v sudetoněmeckém prostředí ještě v době trvání Československé republiky. Henleinova strana vypracovala tzv. Základní plánování své následující činnosti (Grundplanung OA). Šlo o návod na rozbití československého státu, jeho vtělení do říše a germanizace českého národa.

 

Dokladem toho jsou tyto „Herglovy“ téze:

a) Velkoněmecko-české řešení stejně jako sudetoněmecko-české se musí uskutečnit „zásadně a hlavně pod vedením Říše jako ztělesnění velkoněmecké sjednocovací vůle a my, sudetští Němci, tím konec konců na život a na smrt závisíme na její síle a politice“ a konec konců „na Vůdci“. I když nelze vůli sudetských Němců opomíjet, nejsou komponentem určujícím.

b) Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“ Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“

c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“

d) Věcně důležitá je však další teze „české otázky“ tj. řešení pomocí války, a to války vyhlazovací, kterou nabízejí soudobé prostředky vojenské techniky, umožňující vést danou válku právě jako válku vyhlazovací, v níž utrpí sice obě strany, v níž však „jedinou otázkou zůstane, kdo zde rychleji a účinněji předejde druhého.“

Memorandum Hergl“ posléze vyhlašuje, že čas k řešení nazrává.

Názory v něm obsažené mohou být označeny za extrémistické a snad v SdP původně v takové pozici i byly. Podstatné však je, že se – ať už ze znalosti memoranda (které Hergl zřejmě dal SD, jejímž agentem se stal) nebo jinou cestou – do sudetoněmecké „völkisch“ politiky a jejích cílů postupně prosazovalo a prosadí právě takové řešení „české otázky“

 

První takové a nemalé prvky lze spatřovat v obsahu Henleinova memoranda Hitlerovi z 19. listopadu 1937. Shodu s „memorandem Hergl“ představuje již teze, že „srozumění mezi Němci a Čechy je v Československu prakticky nemožné“. Druhou je vývod, že řešení tohoto vztahu je možné „jen Říší“ a že proto bude politika SdP uvedena do souladu „s politikou říše a jejími faktory“. (PhDr.Václav Kural, CSc., „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce).

Zbývá dodat, že dr. Walter Hergl, narozený v r. 1899 v Liberci, ještě před anexí našeho pohraničí vstoupil do SdP, spolupracoval se SD, v SS dosáhl vysoké důstojnické hodnosti, za protektorátu blízce spolupracoval s K.H. Frankem. Po jisté době působil v ministerstvu práce a sociálních věcí v Bavorsku. V r. 1986 mu byla udělena státní medaile za zvláštní zásluhy. Takovýto zasloužilý demokrat byl pan W. Hergl. Co k tomu dodat? Všechna slova jsou slabá.

V srpnu r. 1940 vypracoval von Neurath a K.H. Frank, jeden z předáků pohraničních Němců v době první republiky, Pamětní spis, v němž řešili otázku, jak naložit s českým národem. Shodli se, zjednodušeně řečeno, v tom, že část Čechů je možné germanizovat, nejlépe někde ve staré říši, část vyhnat někam daleko a říši nepřátelské živly pak postřílet. Problém byl v tom, že česká pracovní síla byla pro Němce v době války nenahraditelná. Proto konečné řešení české otázky bylo odloženo až do vítězného skončení války.

Myšlenky obsažené v Pamětním spisu volně navazují na některé teze memoranda Hergl. Ano, uvedený spis též výslovně uvádí: „Cílem říšské politiky v Čechách na Moravě a ve Slezsku musí být úplná germanizace prostoru a lidí.“ Dále pokračuje: „Takováto germanizace předpokládá: 1. Přenárodnění rasově vhodných Čechů; 2. vysídlení rasově neúnosných Čechů a říši nepřátelské vrstva inteligence, příp. zavedení zvláštního zacházení s těmito a se všemi rozvratnými živly; 3. Nové osídlení takto uvolněného prostou svěží německou krví…

Přes systematicky prováděnou politickou neutralizaci a odpolitizování musíme dojít nejprve k politické (duchovní) a potom k národní asimilaci českého národa, aby se konečně dosáhlo přenárodnění.“ Ještě na vysvětlenou. Pod pojmem „zvláštní zacházení“ Němci rozuměli fyzickou likvidaci bez soudu.

Byli to někteří sudetští Němci, kdo naléhali na zrušení protektorátu a urychlenou germanizaci lidí i česko-moravského prostoru. Prosazovala se tak v praxi postupná dílčí likvidace našeho národa. Na podzim 1941 R. Heydrich, již jako zastupující říšský protektor, prohlásil, že Čech v česko-moravském prostoru nemá co dělat, že prostor i lidé v něm musí být germanizováni. Vedení NSDAP v Praze 11.3.1942 v tom smyslu též požadovalo: „Rasově schopní Češi, kteří se nebudou chtít stát Němci, musí k tomu být přinuceni nebo zastřeleni.“ Tak svobodně se Češi mohli rozhodovat o svém přenárodnění. Kdo dobrodiní být Němcem odmítne, měl být zastřelen.

Ovšem likvidace našeho národa probíhala prakticky již od vzniku protektorátu. Hned v první den okupace bylo v akci Gitter zavřeno téměř 5.000 antifašistů. O něco později nám Němci vzali vysoké školy. Omezovali též i střední školství. Statisíce mladých českých chlapců a dívek posílali na nucené práce do Německa. Tisíce našich lidí bylo popraveno nebo umíraly v koncentračních táborech. Čs. občané židovské víry byli masově vyvražďováni. Před zplynováním v Osvětimi jedna skupina z nich zpívala československou hymnu. Takový byl vztah našich Židů k československému státu. Desítky tisíc našich vojáků bojovalo na západní i východní frontě a také i ve vnitřním odboji proti Němcům. Věděli jsme, že pokud válku vyhrají Němci, pak český národ přestane existovat.

Na všech německých zločinech proti našemu národu se do posledního dne podíleli též sudetští Němci. Byli ve zločineckých organizacích, jak v NSDAP, tak i v gestapu, SS, SD a dokonce byli i v ostraze koncentračních táborů. Bojovali za německý panský národ, který měl vládnout na celém světě. Více než 200 000 jich padlo v boji za nacistické pořádky.

Ano, byli i Němci, bývalí naši spoluobčané, kteří odporovali nacismu. Byli to především sociální demokraté a komunisté. Řada z nich byla v koncentračních táborech. Mnozí byli popraveni, či podlehli věznění. Němečtí antifašisté si zaslouží naši plnou úctu.

Po válce soužití Čechů s Němci z výše uvedených důvodů bylo vyloučené. Sudetští Němci dokonce již za první republiky soudili, že srozumění mezi Němci a Čechy je nemožné. Představitelé vítězných velmocí si byli vědomy i uvedených skutečností. V Postupimi proto rozhodli o transferu (odsunu) Němců z Československa a z dalších států. Zdůraznili, že k němu dochází též z toho důvodu, aby německé menšiny nemohly v budoucnosti znovu ohrozit mír v Evropě. My jsme je odsunuli tam, kam chtěli. Heim ins Reich! V boji na život a na smrt, jak o tom bez „falešné humanity“ mluví Herglovy teze, jsme zvítězili. Nemohli proto nás vyhnat či vyhubit. Zůstali jsme a Němci museli odejít.

Byli to tedy Němci, a to i ti sudetští, kteří chtěli likvidovat český národ. Své zločinné úmysly se nyní snaží podsouvat nám, a to za pomoci zaprodaných médií a novodobých kolaborantů. Časopis Týden si může psát, co chce. Může samozřejmě i lhát. Dějiny však změnit nemůže! Odsun byl definitivním řešením česko-sudetoněmeckých vztahů. S tzv. sudetskými Němci, dnešními občany Německa či Rakouska, můžeme a chceme žít v míru jako sousedé, nikoliv však spolu! Proč, se může někdo zeptat, vždyť jde o druhou nebo třetí generaci těch, které jsme odsunuli. Jsou bez viny. Skutečnost je však jiná! Co k tomu říká dr. E. Hahnová?

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Pokud budete číst např. Sudetenpost, Sudetendeutsche Zeitung či jiné tiskoviny odsunutých Němců, poslouchat jejich projevy, sami se můžete přesvědčit, že dr. E. Hahnová má pravdu. SL je nadále nahnědlý, je dědicem henleinovských idejí. Je vlkem v rouše beránčím, jak jsem přesvědčen.

Připravil Dr. O. Tuleškov

 

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz