Jdi na obsah Jdi na menu
 


Autentický dopis na rozloučenou jednoho příslušníka SOS (Stráže obrany státu) ze severní Moravy.

5. 3. 2013

 

Přísaha příslušníků Stráže obrany státu (1938)

 

Přísaháme,
že budeme druh druha milovati,
k sobě věrně státi,
v nebezpečí se neopouštěti,
ale do konce se brániti,
jak nám káže mužná čest
a vědomí povinností občanských.

Tak přísaháme!

Dne 18. září 1938 ve 3 hodiny odpoledne

Drahá maminko, táto, Milice!

Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest snad horší, než Vám píši. Situace je zde taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Česko­slovensku, utekli do Německa den před narukováním.

Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 10.000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout. Spíme proto vsedě, vstoje. Hlídkování máme tolik, že na spaní jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita je strašná, snad z toho někteří zblázníme.

Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě.

Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní na pospas těm, kteří nás chtějí napadnout.

Těší však nás pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života.

Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás pomyšlením, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi to mou poslední chvíli.

Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal.

Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj.

Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo.

Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.

Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a budete-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá.

Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.

Váš Slávek

Ve čtvrtek 22. září 1938 byl dozorce finanční stráže Vítězslav Hofírek v budově četnické stanice Liptaň v krnovském okrese henleinovskými fanatiky zavražděn… Spolu s ním zde byli asi stopadesátičlennou sudeťáckou tlupou pod vedením tiskaře Karla Reichla a handlíře a řezníka Goerlicha zavražděni vrchní respicient finanční stráže Ludvík Svoboda, dozorci téhož sboru Inocenc Dostál, František Čech a příslušníci četnictva vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a strážmistr Vilém Leher.

Čest jejich památce!