Jdi na obsah Jdi na menu
 


Audiozdravice, klterou poslal pan P. Bělobrádek v květnu 2015 na sjezd "sudetoněmeckého landsmanšaftu":

18. 12. 2016

Co řekl Horst Seehofer na sjezdu SL v květnu 2015, kam P. Bělobrádek adresoval audiozdravici?

 

Obvinil nás ze zločinů proti lidskosti !!

 

„70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost..."

 

 

 

Audiozdravice, klterou poslal pan P. Bělobrádek v květnu 2015 na sjezd "sudetoněmeckého landsmanšaftu":

 

Vážený Horste Seehofere, milý Bernde Posselte, vážení a milí krajané,
velice si vážím toho, že Vás mohu pozdravit aspoň tímto audiovizuálním způsobem na Váš sjezd právě v době Letnic - významného křesťanského svátku, právě křesťanství je to, co nás hluboce spojuje po dlouhá staletí. K zásadním křesťanským prvkům - k těm hodnotám patří i odpuštění. To nikdy není možné bez toho, aniž bychom vyznali svoje viny. Já jsem velmi rád, že i Vy jste dokázali popsat a vyznat viny, které se staly za dob Národního socialismu vůči českému národu. A právě křesťanští demokraté byli jak po válce, tak vždycky i potom těmi, kteří nezastírali to, že se staly nespravedlnosti a násilí vůči sudetským Němcům u nás v současné České republice. Když jeden z našich senátorů v Sudeto-německém domě pokládal květiny obětem z řad sudetských Němců, tak citoval „Pane odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům" ale není nic křesťanštějšího a myslím, že ani lidštějšího, než je odpuštění. Já jsem velmi rád, že ve výročí 70-ti let od konce 2. sv. války jsou vztahy mezi Čechy a Němci asi nejlepší po celou dobu historie. Jsem přesvědčen o tom, že nás nespojuje jenom historie, historické kořeny, ale i současnost a pevně věřím, že i budoucnost. Ta vždycky ale musí být postavena na tom, jak říkal Václav Havel - „že pravda osvobozuje" a žít v pravdě je bezpochyby velkou hodnotou, evropskou hodnotou, křesťanskou hodnotou, křesťansko-demokratickou hodnotou. Velmi srdečně Vás zdravím, vzhledem k tomu, že ve Zlíně probíhá náš volební sjezd křesťanských demokratů, musím Vás pozdravit pouze takto. Velmi si vážím velmi kvalitních vztahů, které máme, nedávno jsem byl v Bavorsku, byl jsem blízko za hranicemi na velmi zajímavé konferenci, byla tam Vaše paní ministryně, kterou velice srdečně zdravím a myslím si, že snad o to bylo srdečnější to, že to bylo na takovéto úrovni. Protože u nás v Čechách si často přejeme hlavně zdraví, ale já se domnívám, že to hlavní jsou kvalitní mezilidské vztahy a to platí jak v rodině, tak v širším okolí, ve státě, ale i mezi národy. Doufám, že se s Vámi budu moct zase brzy setkat, jsem velmi rád a vážím si toho, že jsem se mohl několikrát setkat s Berndem Posseltem, také jsem rád, že jsem se mohl už několikrát setkat i s panem premiérem Horstem Seehoferem a věřím, že i spolupráce jak mezi našimi stranami, tak i mezi našimi národy, tak i mezi našimi státy bude čím dál tím pevnější, protože věřím, že právě my křesťanští demokraté tím, že umíme vyznat vinu, že umíme odpouštět, pokládáme ty základní kameny proto, aby naše děti, vnoučata a pravnoučata nemuseli zažít nic z toho, co prožívali naši dědové nebo otcové."

Šrámek, předseda Československé strany lidové, po těchto slovech se snad i v hrobě obracel.

 

 

Mezi odsunem Němců z ČSR a vyhnáním 360 tisíc Čechoslováků Němci ze života je podstatný rozdíl.

Německé obyvatelstvo jsme z Československa odsunuli. To byl úkol, uložený nám spojeneckým rozhodnutím, učiněným v Postupimi. Nikdy jsme jiný úmysl s Němci neměli. Vzhledem k tomu, jak se vůči nám ve své většině silně nepřátelsky chovali před Mnichovem a v době tzv. protektorátu, sami rozhodli o svém osudu. Byli nám mnohem nebezpečnějším a zavilejším nepřítelem než říšští Němci. Znali náš jazyk, naší mentalitu, znali osobně mnoho Čechů, jejich protinacistické smýšlení. Pracovali jako agenti i úředníci gestapa, udává se, že z celkového stavu bezpečnostních složek na našem území, počet sudetů se blížil až téměř k polovině.

Byli to sudeti, kteří vyřvávali, že protektorát by měl být zrušen a urychleně nastoupena cesta vedoucí k likvidaci našeho národa. V době po smrti R. Heydricha žádali potrestání celého českého národa. Jejich vůdcové kvitovali se zadostiučiněním, že Němci likvidací obyvatel Lidic a Ležáků dokázali, že umí s Čechy zacházet, tak jak si zaslouží.

Ostatně byli to předáci tzv. sudetských Němců, kteří již před Mnichovem se zabývali otázkou likvidace českého národa. Dokladem tohoto snažení je „Memorandum Hergel“, jež mělo „sudetoněmeckou“ nálepku.
„Herglovy“ téze:
a) Velkoněmecko-české řešení stejně jako sudetoněmecko-české se musí uskutečnit „zásadně a hlavně pod vedením Říše jako ztělesnění velkoněmecké sjednocovací vůle a my, sudetští Němci, tím konec konců na život a na smrt závisíme na její síle a politice“ a konec konců „na Vůdci“. I když nelze vůli sudetských Němců opomíjet, nejsou komponentem určujícím.
b) Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“ Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“
c) Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“

Jeden ze sudetů, K. H. Frank, později postoupil Hitlerovi svůj spis, v němž uvedl, jak by likvidace českého národa měla probíhat. Pražská organizace NSDAP v době protektorátu přispěchala také se svou do mlýna. Navrhla, aby každý Čech, který odmítne dobrodiní germanizace, byl bez dalšího postaven ke zdi a zastřelen. Údajně v rámci „sudetoněmeckého landmanšaftu dodnes existuje skupina tzv. pražských Němců. Bylo by zajímavé se od nich dozvědět, co o uvedeném plánu věděli a jak se k němu stavěli. „Jistě“ by nám řekli pravdu.

Hitler, vzhledem k tomu, že potřeboval zbrojní produkci našich továren k dalšímu vedení války, rozhodl, že českému národu bude vystaven účet až po válce. Likvidace našeho národa, která již zvolně probíhala v době protektorátu, měla být rychle dokončena. Část národa měla být germanizována, další Češi vyhnáni daleko na východ a vzpurná zbytek měl být vystřílen. Vždyť již R. Hendrich brzy po svém příchodu do Prahy prohlásil, že Čech v Čechách a na Moravě nemá co dělat, že země bude osídlena svěží německou krví. Podtrhněme, že nešlo o plán několika ničemných a zvrhlých jednotlivců, ale o plán nacistického státu schválený na nejvyšších úrovní. A sudeti tomuto plánu, který se rýsoval již od prvních válečných let stále přesněji, jen tleskali. Pravda, bylo mezi nimi několik tisíc aktivních odpůrců nacismu, ale ti sami byli v ohrožení života, pokud je již dříve jejich soukmenovci nevyvraždili. Těmto lidem jsme vděčni, že s námi byli i v těžkých dobách. Mnozí z nich v republice také zůstali.

Ano, Němce jsme přesídlili. Chtěli do říše, tak jsme je tam dovezli. W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Naštěstí se toto jeho proroctví u nás nenaplnilo. Ano, i v poválečné době umírali lidé. Byli to Češi i Němci. Byl nedostatek potravin, léků, docházelo k přestřelkám v pohraničí. Odhaduje se, že až téměř 10 tisíc Němců u nás neuneslo porážku tisíciletého rajchu a dobrovolně odešlo ze života. V rodinách někteří otcové postříleli svoje děti a ženy. Příklad z nejvyšších nacistických míst zřejmě působil. Hitler podal jed E. Braunové, manželé Goebbelsovi zavraždili své děti a pak spáchali sebevraždu.

Divoké odsuny měly své oběti. Mnohde však řešily vznětlivé napětí mezi Němci a Čechy. Místy hrozilo, že nabude podoby krvavého střetu. Spojenci v Postupimi vzali divoké odsuny na vědomí a tak je dodatečně legalizovali. V žádném případě nelze uvést, že jsme měli nějaké oficiální plány na vyvraždění německého ,obyvatelstva u nás. Neexistovaly! Našim cílem bylo co nejvíce německého obyvatelstva odsunout. To se nám podařilo. Za způsob provedení odsunu jsme sklidili od představitelů Spojenecké kontrolní rady uznání a pochvalu. Doklad o tom máme v archivi Ministerstva zahraničí. Tato slova platí. Ne lživá protičeská tvrzení „sudetoněmeckého landsmanšaftu, věčně včerejšího a částečně nahnědlého.

I české matky předávaly svým dětem genovou informaci o krvavé teroristické nadvládě Němců u nás.

Dr. O. Tuleškov.

 

 

 

Odsun Němců byla věc celé Evropy

 

Petr Kosatík v seriálu článků „Sen o životě bez Němců“ dospěl k odsunu Němců. Líčí jej jako specificky československou věc.. Vymyslel ji nemravný Beneš a provedli jej nemravní Češi. Jenže to není pravda!

První byli vyhnáni Češi v r. 1938 z pohraničí. Následoval v r. 1939 odsun 75.000 Němců z jižních Tyrol, organizovaný Hitlerem. Po pádu Polska byly milionové přesuny uvnitř země a z Německa. Hitler řídil i odsun Němců z Pobaltí, Bessarabie a z Ukrajiny. V SSSR došlo k velikému stěhování Němců a Tatarů. Na konci války vystěhovával Hitler všechny Němce z území, obsazovaného Rudou armádou. Po válce bylo z 12 milionů odsunutých Němců jen 2,200 000 Němců odsunutých z Československa. Němců se zbavovali ve všech osvobozených státech Evropy.

Zajímavý byl odsun z Alsaska-Lotrinska, o které bojovaly Francie a Německo po staletí. Po přechodu fronty tam přišli De Gaulleovi Svobodní Francouzi. Zastřelili 8.000 Němců a stáhli se. Kdo chtěl, odešel.Z ostatních se dobrovolně stali Francouzi! Národnostní otázka tak byla vyřešena.

Prezident Beneš si odsun nevymyslel a neměl by sílu jej prosadit. Už v r. 1940 ustavilo britské ministerstvo zahraničí komisi , která zpracovala studii „Úvahy o transféru“. Opakovalo se to i v r. 1942. Odsun požadovala i polská emigrace a náš domácí odboj, zejména po heyndrichiádě. Americký profesor dr. George Glos, J.S.D., z univerzity v Yale napsal, že „základ k odsunu sudetských Němců (SN) položil Neville Chamerlain …vystřízlivěl z léčky, kterou mu nastražili pomocí exponentů německé menšiny Henlein a jeho druhové. Anglická konzervativní strana přijala tuto myšlenku a provedla ji. Britská vláda přesvědčila USA a SSSR.“

Německo po totální prohře totální války, vedené teroristickým stylem, zapříčinilo smrt 50 milionů lidí a vyvolalo všestrannou nenávist za hrozné válečné zločiny. V Norimberském procesu byli odsouzeni vůdci státu. V Postupimské dohodě se píše: „Německý lid začal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů … slepě poslouchal … nemůže se vyhnout odpovědnosti za to, co sám na sebe uvalil.“ Plně to platí i o SN. Odsun byl trestem za to, že i oni umožnili Hitlerovo vítězství na mnichovské konferenci, která byla začátkem druhé světové války. V odtržených Sudetech při volbách do Reichstagu dali 4.12.1938 nacistickým kandidátům 98,9 % hlasů. I tím je prokázána odpovědnost SN za zničení Československa. Odsun byl trestem ze tento politický zločin, kdy vědomě odmítli naši demokracii a dobrovolně se přiznali k hitlerovské diktatuře!

Stále znovu je třeba připomínat, že o odsunu rozhodla Postupimská konference 2.8.1945. Beneš a další státnici toto rozhodnutí pouze uvedli do právního řádu daného státu. Samotný odsun řídila mezispojenecká komise tím, že rozhodovala o umístění odsunutých Němců do jednotlivých oblastí Německa. I u nás vyvolali Němci svou brutalitou obrovskou nenávist. Vždyť i v posledních dnech války, v Praze dokonce i 8. května 1945, vraždili Němci rukojmí. V Českém národním povstání zavraždili 10.000 osob. Proč, když už byli poraženi? Je známá i poslední bitva druhé světové války v Evropě u Milína ještě 11. května 1945. Toto zarputilé vraždění i na konci války vyvolalo oprávněnou nenávist Čechů!

Slova politiků a obsah románů, s jejichž vyhledáváním si dal výše jmenovaný autor takovou práci, byla pouze vyjádřením tehdejšího smýšlení lidí, osvobozených od teroru německých násilníků. A zdá se mi přehnané tvrzení autora, že Zdeněk Nejedlý zakazoval hrát Mozarta, Beethovena a Mahlera. Na rozdíl od nacistů nebyl nekulturní.

Autorova základní chyba je, že z celkového souhrnu událostí druhé světové války vytrhl odsun Němců z Československa. Tímto manévrem způsobil, že neinformovaný čtenář si musí udělat závěr o boji zločinných Čechů proti hodňoučkým Němcům. Podstatou ideologie sudetoněmeckého landsmanšaftu je teze, že druhá světová válka byla epizodou při odsunu SN, při němž čeští zločinci vytrhávali z náruče matek kojence a pažbou pušky jim roztříštili hlavičku. Jakoby neexistovaly Lidice, Ležáky a 360.000 zavražděných Čechoslováků. Češi neplánovali fyzické zničení SN, naproti tomu Češi měli být zlikvidováni.

PhDr. P. Macháček