Jdi na obsah Jdi na menu
 


NĚKDO JE NATVRDLÝ, ALE PUTIN TO NENÍ

 

Někdo je natvrdlý, ale Putin to není

 


Jan Schneider se zamyslel nad dronovým útokem na saúdská ropná zařízení v poněkud širších souvislostech.

Před několika dny zaútočily jakési drony na saúdské rafinérie, zapálily je a způsobily velké škody. Saúdská Arábie a Spojené státy měly hned jasno, kdo to udělal, a domnělého útočníka veřejně obratem nařkly, jak je jejich zvykem.

Byl to prý Írán, Rusové měli protentokrát štěstí. Je to možná také tím, že postoj Bílého domu ke Kremlu dostává poslední dobou vlažnější podobu, kdežto napětí stoupá ve vztazích s Čínou. Ta ohlásila odběr Západem sankcionované íránské ropy, k tomu ještě vyjevila svůj záměr masivně investovat do íránského ropného a petrochemického průmyslu, a jako vrchol oznámila tyto své investice v Íránu chránit vojensky! Tím se Írán stává geograficky i geopoliticky téměř středem světa.

Nicméně ty drony útočily na saúdské rafinérie nikoliv z Jemenu, ani z Íránu, ale z jižního Iráku. Prý z míst, kde jsou proíránské milice. Napsal to izraelský zdroj debka.com, takže víc protiíránského se z toho útoku asi vyždímat nedá.

A jsme zase v situaci, kterou již známe k uzoufání důvěrně. Někdo někoho napadl, něco sestřelil, jsou pro to prý nezvratné důkazy, které ovšem nelze zveřejnit, protože jsou tajné. Je nutno jim věřit, je to něco jako církevní dogma. (Vy opravdu chcete vidět důkazy? Opravdu se chcete stavět do role nevěřících Tomášů? Vždyť víte, jak to s ním dopadlo, jeho pochybnosti byly zbytečné, jen se ztrapnil!).

A na koho ukazují ta dogmata? Na Írán. Proč? No protože ho známe! Odkud? No z těchto a z podobných dogmat, jimž je nutno věřit. A navíc je prý jasné, že se ten útok Íránu hodí, a „pasuje mu k figuře“.

Skutečně? Co by ale tímto útokem Írán získal, když se klopotným diplomatickým úsilím právě blíží k zahájení rozhovorů se Spojenými státy, které by mohly být zahájeny za podmínek pro něj nikoliv urážlivých a ponižujících. Bylo by v tomto okamžiku pro Írán výhodné zvýšit napětí? Nikoliv. Přesně naopak. Výhodu z tohoto napadení saúdských rafinérií mají pouze ti, kterým perspektiva americko-íránských rozhovorů není po chuti.

Kdo další by mohl mít prospěch z tohoto útoku, hrozícího ropným šokem? Na to by mohli odpovědět specialisté na ropnou burzu. Írán bezpochyby nebude mít prospěch ze zvýšené náhradní těžby, kvůli současným sankcím na něj uvaleným a důsledně dodržovaným, ba možná i zostřeným, kvůli prostému a nijak nedoloženému podezření z útoku (což v „demokratickém“ světě stačí k persekuci, protože trestem se to nazývat nedá, ten totiž souvisí se spravedlností).

Jediný, kdo z toho útoku nějak zjevně těží, jsou jestřábí síly ve Spojených státech, které mohou zesílit tlak na Írán (důsledky v americkém ropném byznysu odhadnout neumím). Mohou tedy být za tímto útokem? Paradoxně ano, protože by to žádný paradox nebyl, jen chladný výpočet, provedený bez emocí. Mohly by ho Spojené státy provést z jižního Iráku? Bezpochyby ano, vypouštění dronů je stále snazší.

Je to takzvaná „konspirační teorie“, jak by tuto úvahu mohli nazvat mnozí ideově pevní „bezmozci“? Nikoliv, šlo by o celkem banální konspirační (utajenou) praxi, jejíž účinnost však byla v dějinách mnohokrát prověřena.

Každopádně však ale nastala velmi delikátní situace v oblasti vojenské. Saúdská Arábie vloni vydala na zbrojení téměř 68 mld. dolarů. Podle SIPRI vynaložily více jen tyto státy: USA 649 a Čína 250; méně pak Indie 66, Francie 64, Rusko 61, Spojené království a Německo 50 (údaje v miliardách dolarů). Podle snadnosti, s jakou drony pronikly do prostoru kritické infrastruktury Saúdské Arábie, byly ty peníze vyhozeny do kanálu.

Připomíná to situaci z roku 2006 v Izraeli. Tehdy tato velmi sofistikovaně vyzbrojená země nebyla jinak schopna reagovat na obstarožní „kaťuše“, vystřelované z jihu Libanonu na Haifu, než hlídkami na nejvyšším bodě Haify (střecha univerzity Technion). Hlídky byly vybaveny dalekohledy a v okamžiku, kdy spatřily vystřelené rakety, spustily sirény a obyvatelé Haify měli (oproti Sderotu v blízkosti pásma Gazy docela luxusních) 90 vteřin na to, aby si našli úkryt.

Zpět k saúdským problémům. Ty nabídl vyřešit Vladimir Putin, dodávkou ruských protileteckých zbraní systému 400, movitým Saúdům by možná protekčně dodali jako prvým i S-500, až budou, protože není nad to, když zbraně hned projdou bojovým ohněm.

Putinova nabídka přišla zčista jasna z nebe shůry, a ačkoliv vypadala zprvu jako vtip, je to v každém případě tah brilantní, o němž se asi bude jednou vyučovat. Je to vybroušený mnohostěn, a všechny ty aspekty jsou výhodné. Politicky, geopoliticky, vojensky, ekonomicky, energeticky – domýšlejte sami. Je to velmi znamenitá lekce.