Předchůdcem Frýdku byla tržní osada Jamnice, první zmínka o ní pochází z roku 1305. Tato oblast tvořila součást těšínského knížectví. Roku 1327 se těšínský kníže Kazimír I. stal leníkem českého krále Jana Lucemburského,[3] čímž vzrostl význam obchodní stezky mezi Příborem a Těšínem. Na ochranu této stezky byl poblíž Jamnice postaven hrad a kolem něj záhy vzniklo město (v písemných pramenech poprvé doloženo roku 1339).[4] Město zpočátku chránil pouze strmý svah, val a hluboký příkop, hradby se dvěma branami vznikly zřejmě o něco později v polovině 14. století. Přibližně ze stejné doby pochází také nejstarší části kostela svatého Jana Křtitele.[5]

Význam Frýdku stoupl, když těšínský kníže roku 1402 koupil místecký lenní statek a když se Frýdek stal centrem frýdecko-místeckého panství.[6] Roku 1423 získal Frýdek od těšínského knížete Boleslava I. některé městské výsady, další privilegia pak město obdrželo roku 1463 od krále Jiřího z Poděbrad. Své finanční problémy ovšem těšínská knížata řešila zastavováním Frýdku, a tak město v letech 1434–1492 vystřídalo několik zástavních držitelů.[7] Roku 1545 kníže Václav III. Adam Frýdek opět zastavil, tentokrát Janu z Pernštejna. Roku 1554 sice Václav III. Adam město od Pernštejnů sice vyplatil, přílišné finanční výdaje těšínského dvora ovšem těšínského knížete donutily roku 1572 vytvořit frýdecké panství jako status minor.[8]

Toto panství pak následujícího roku koupili Jiří a Matyáš z Lohova, již roku 1581 se stal vlastníkem panství olomoucký biskup Stanislav Pavlovský a roku 1584 jej vzápětí prodal Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna. Tento nový vlastník podporoval rekatolizaci, jeho nástupce Jan Bruntálský z Vrbna nemálo lidí vyhnal svým tvrdým vymáháním dávek, až byl nakonec roku 1621 zavražděn. Roku 1626 vtrhlo do Frýdku dánské vojsko pod velením Petra Arnošta II. Mansfelda a vydrancovalo celé frýdecké panství, což vedlo k hospodářské krizi. Do potíží se dostali také Bruntálští, které nakonec vyřešili prodejem frýdeckého panství Jiřímu III. z Oppersdorfu roku 1636.[9]

Roku 1699 zdědila panství Ludovika Marie z Oppersdorfu, jež se provdala za Karla Štěpána Josefa Pražmu z Bílkova. Přičiněním Pražmů byl například postaven chrám Navštívení Panny Marie, díky čemuž se Frýdek stal významným poutním místem a byl někdy nazýván „Slezské Lurdy“.[10] Pražmové také povolili usazení prvních Židů ve městě. Frýdecké panství vlastnili až do roku 1797, kdy jej Jan Nepomuk Pražma prodal těšínské kněžně Marii Kristině Habsbursko-Lotrinské a jejímu manželovi Albertu Sasko-Těšínskému. Frýdecké panství se tak stalo opět součástí Těšínské komory, jež patřila Habsburkům až do roku 1918, kdy byl jejich majetek zestátněn.[11]

 
Procesí poutníků procházející Hlubokou ulicí do frýdeckého chrámu

Počátkem 19. století měl Frýdek 2 268 obyvatel, s prudkým rozvojem textilního průmyslu v 19. století stoupal také počet obyvatel, takže roku 1869 žilo ve městě již 5 170 lidí. Na rozvoji textilnictví se podíleli zejména židovští podnikatelé Josef MunkAdolf Landsberger a bratři Neumannové. K rozvoji města přispělo také napojení na železniční síť roku 1871.[12]

Se vznikem obecní samosprávy po revoluci roku 1848 se Frýdek stal centrem soudního okresu Frýdek, jenž spolu se soudními okresy Bohumín a Fryštát patřil do politického okresu Fryštát. Roku 1901 došlo k reorganizaci a Frýdek se stal centrem politického okresu Frýdek. V letech 1869–1928 byl Frýdek také statutárním městem[13] O spojení Frýdku se sousedním městem Místkem se uvažovalo již od roku 1919, k jejich spojení v jedno město ovšem došlo až 1. ledna 1943.[14]

---------------------------------------------------------------------------------------

 

Přírodní rezervace Novodvorský močál

Novodvorský močál se rozkládá v jihovýchodní části Panských Nových Dvorů. Vznikl samovolným vývojem na místě dřívějšího rybníka, jehož pozůstatky včetně provalené hráze lze na místě ještě pozorovat. Močál je napájen potokem Vlček pramenícím poblíž ve Frýdeckém lese. Na několika místech potoka jsou znatelné vířící prameny.

Močál se skládá ze dvou částí, lesní a volné. Lesní část je tvořena jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a olší lepkavou (Alnus glutinosa), které doprovází dub letní (Quercus robur) a bříza bělokorá (Betula pendula), vzácně i jilm horský (Ulmus glabra). Keřové patro tvoří zejména krušina olšová (Frangula alnus). Volná část bez lesního porostu je tvořena přesličkou lesní (Equisetum sylvaticum), ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides), papratkou samičí (Athyrium filix-femina), kyčelnicí žláznatou (Dentaria glandulosa), řeřišnicí hořkou (Cardamine amara), třtinou šedavou (Calamagrostis canescens) a ostružiníkem (Rubus).[3]

V přírodní rezervaci roste ohrožený ďáblík bahenní (Calla palustris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata).

Žije zde čolek horský (Triturus alpestris) a několikrát tu byla pozorována i vydra říční (Lutra lutra).[3] V období s dostatkem vody se zde vyskytuje střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a poblíž tůní můžeme spatřit skokana hnědého (Rana temporaria).

Mokřady[editovat | editovat zdroj]

Území mezi Frýdkem-Místkem a Dobrou je protkáno loukami a močály. Jeden z nejvýznamnějších močálů je v oblasti Panských Nových Dvorů. Na severu jej ohraničuje železnice směrem na Český Těšín a sahá k silnici propojující Panské Nové Dvory a Kamenec. Z východu jej napájí potoky Vlček a Černý potok. Podél potoka Vlček stojí tůň s několika desítkami centimetrů vody. Při dešti zadrží mokřad a nasycená půda ohromné množství vody, která pak v období sucha pomalu odtéká a pomáhá tak udržet množství vody v krajině.

V mokřadu roste kosatec žlutý (Iris pseudacorus), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), pcháč bahenní (Cirsium palustre), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum). Z trav zde rostou zejména ostřice (Carex). Břehy mokřadu jsou tvořeny převážně letitými duby (Quercus).[4]

Studánka Zbujnička[editovat | editovat zdroj]

Pojmenovaná podle zbojníků - zbujů, kteří se v blízkém frýdeckém lese podle pověsti ukrývali. Nedaleko ní se nachází několik bludných balvanů ze švédské žuly, které sem přivalil pevninský ledovec.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Loriš (1808-1900), kněz a zakladatel kostela sv. Josefa v Janovicích vysvěceného v roce 1891, vystudoval filozofii a bohosloví v Olomouci, na kněze byl vysvěcen v roce 1835, působil v Bruzovicích, Hnojníku a Frýdku, za své zásluhy byl v roce 1884 jmenován čestným radou generálního vikariátu.
  • PhDr. Eduard Míček (1891-1962), působil jako pedagog v Nošovicích a ve Skalici, později vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (pedagogika a moderní filologie) a pedagogiku na univerzitě v Londýně, od roku 1924 působil v USA v Chicagu a Texasu, podporoval český boj proti německému nacismu, založil katedru slovanských jazyků na University of Texas v Austinu, působil jako profesor slovanské filologie.[5]
  • Ignác Tkáč (1839-1910), publicista, překladatel a učitel, vystudoval filologii na univerzitě ve Vídni, působil jako středoškolský profesor německého gymnázia v Uherském Hradišti, přispěl do Ottova slovníku naučného.
  • Josef Bezruč, léčitel a lidový lékař, léčbu založil na zkoumání lidské moči.