Jdi na obsah Jdi na menu
 


Máma má Emu, táta má EU

18. 8. 2020

 

Máma má Emu, táta má EU. My máme problém  

18.08.2020  Deník N - EVA MOŠPANOVÁ
strana: 10  rubrika: Svět, 40%

Klíčová slova: KSČM

Evropská směrnice k nám přinesla diskusi o otcích na rodičovské. Začala nešťastně a v následném chaosu zapadá to, o čem bychom měli mluvit.

Nastala podivná situace. Povinná rodičovská pro otce se nechystá, přesto se proti ní bojuje, jako by měla už už vstoupit do českých rodin. Pirátská poslankyně Olga Richterová v DVTV ujišťuje, že nic povinné nebude, poslanci a příznivci SPD hřímají na sítích a kdekdo si tamtéž povzdechne, že svět/Brusel/ Západ se už opravdu zbláznil.
Zdrojem celého sporu je směrnice Evropské unie o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů. Ta říká, že Česko má do dvou let do svých zákonů včlenit opatření, která by pomohla vyrovnat nároky, jež klade rodičovství na ženy a na muže.
Jádrem pudla je konkrétně pasáž, která říká, že každý rodič má mít právo čerpat alespoň čtyři měsíce rodičovskou dovolenou (to v Česku už dávno platí) a z toho dva měsíce by měly být nepřenosné.
Jak přesně to mají státy udělat, už směrnice nespecifikuje. Mluví ale o tom, že otce motivují poměrně vysoké náhrady ušlé mzdy, a dobrá je také možnost čerpat "rodičák" jinak než na plný úvazek (několik dnů v týdnu, na střídačku s partnerkou a podobně). Některé země, jako například Německo, odměňují rodiny měsíci rodičovské dovolené navíc, pokud se rozhodnou vystřídat oba rodiče.
O povinnosti pro otce nastoupit na rodičák ve směrnici není ani věta. Přesto informace o dokumentu vyšla na webu Českého rozhlasu s titulkem "Rodičovská bude pro otce povinná. EU tak chce ulehčit ženám návrat do práce". Titulek nebyl správný. Chyby se stávají a za tu svou se rozhlas férově omluvil. Jenže mezitím začal titulek žít svým vlastním životem.
Parlamentní listy, jeden z nejčtenějších portálů u nás, se jej chopily a předělaly ho způsobem sobě vlastním. "Táta doma, máma do práce, nařídila EU. A už dost, zní z Česka. Je to vážné," zněl titulek textu s odkazem na rozhlas. V dalším, nazvaném ",A teď muži začnou kojit!‘ ODS, KSČM, Okamura… Dusno kolem nařízení EU o rodičích a dětech" si poslanec Jaroslav Foldyna už stěžoval na "vzteklé hrošice, ambiciózní idiotky a nedomrlé mindráky" v Bruselu, protože tohle je způsob, kterým se v některých kruzích v Česku vede debata o rodinné politice.
Zkrátka, v zemi pověstné svým euroskepticismem padla zvěst o Bruselu, který si dovoluje mluvit do posvátné oblasti rozdělení rolí v rodině, na úrodnou půdu.

NALINKOVANÉ ŽIVOTY

Celá tahle diskuse přitom pomíjí vcelku zásadní skutečnost. Přinutit někoho jít na rodičovskou dovolenou prakticky nejde. Ani ženu.
Ačkoliv se to bere jako automatická možnost, rodičovská dovolená pro matky povinná není. Pokud dokážete zabezpečit svému dítěti péči jinak, je státu docela jedno, zda tuto možnost (ne povinnost) využijete.
Vyměnit s otcem se můžete dokonce i během půl roku mateřské dovolené – volnem vyhrazeným pro ženy je kvůli čistě fyzickým důvodům pouze šest týdnů po porodu. V Česku si rodičovskou dovolenou mohou také klidně oba rodiče vzít souběžně, jeden je pouze příspěvek. A Evropská unie na tom nic měnit nehodlá.
V celém tomhle chaosu se zároveň ztrácí debata o tom podstatném – o zdejších otcích a jejich reálných možnostech.
Při obvyklé české rodičovské dovolené o délce tři roky a více vám dva měsíce, o kterých se ve směrnici mluví, jako ženě kariéru nezachrání. Pokud by si je muži nezačali vybírat houfně a ve větších délkách, nezmění se nejspíš mnoho ani na platových rozdílech mezi muži a ženami. (Jiné to je v zemích, kde je rodičovská dovolená tradičně krátká.)
Co mohou ale ty dva měsíce změnit výrazně, jsou samotné životy mužů. Ty jsou nalinkovány, na rozdíl od životů žen, přímočaře: dokončit školu – dekády pracovat – jít do důchodu. Žádné odbočky. Děti se musejí vejít do večerů po práci a víkendů. A ne všichni to tak chtějí.
"Od tátů někdy slyšíme, že jim chybí, že nemohli trávit tolik času se svými dětmi. Začínáme to vnímat jako důležitou společenskou hodnotu. Nejen slyšet, že naše dítě udělalo první krůček, ale být u toho," řekl Radiožurnálu Lukáš Talpa, garant tématu aktivního otcovství Ligy otevřených mužů. V textu pro Heroine tentýž respondent sdělil, že "přesto, že 48 procent otců v našem průzkumu Táta na plný úvazek deklarovalo, že mají zájem na rodičovskou nastoupit, v reálu tak nakonec učiní necelá dvě procenta".
Důvody, proč se tak děje, jsou v zásadě dva – tradice a pragmatismus. Na "rodičák" chodí v drtivé většině případů ženy a velmi často dává rodině ekonomický smysl, aby tak činily.
Ženy často vydělávají méně. A ve světě, kde je "ženská práce" oceňována méně, nedává velký ekonomický smysl nechat pracovat ženu. Toto uspořádání pak pevně betonují ještě daňové úlevy na nepracujícího manžela nebo manželku. Zaměstnavatelé jsou také zvyklí na muže, kteří si "neodbíhají" k dítěti, a to také střídání partnerů příliš nenahrává.

NEROVNOCENNÉ VOLBY

Námitka, že manipulace s délkou rodičovské dovolené nebo výší příspěvku může rodiny nutit dělat jiná strategická rozhodnutí, přehlíží jedno. Rodiny je dělají už nyní. Bez dostupné péče o děti od raného věku musí pořád obětovat příjem a práci jednoho z partnerů. A obětování práce a příjmu ženy se u nás volí tak často, že se už ani nebere jako volba, ale jako automatický postup.
Jít jako muž na rodičovskou tak znamená překonat předsudky (leckdy i vlastní rodiny) a často finanční ztrátu pro rodinu. Není to výběr mezi dvěma rovnocennými volbami. Dva měsíce strávené s dítětem přitom mohou být pro otce jedinými dvěma měsíci, kdy opustí pracovní koloběh a bude se plně soustředit na děti, a bude si to období pamatovat ještě léta. Zároveň mohou partnerům pomoci srovnat míru neplacené práce v domácnosti, kterou dosud dělají ve valné většině ženy.
Těžko říct, kolik otců by dva měsíce rodičovské využilo – nelze posuzovat atraktivnost možnosti, dokud neznáme její parametry. Zcela určitě to nebudou všichni. Zkušenosti s otcovskou dovolenou (týden volna po porodu) ale ukázaly, že zájem je. Tuto novou dávku si za rok 2019 vybralo zhruba 41 procent novopečených otců, přičemž ne všichni, kterým se narodilo dítě, na ni mají nárok. Když Slovensko před pár lety umožnilo otcům čerpat jakousi druhou mateřskou dovolenou po mateřské dovolené ženy, a prodloužit tak dobu, kdy rodina pobírá poměrně vysokou náhradu ušlé mzdy, přeskočil počet slovenských otců s dětmi rázem ten český.
Kdyby nebylo tlaku směrnice Evropské unie, mohli bychom téma otců na rodičovské pustit k vodě a udržovat dosavadní model. Bylo by to jednoduché a nestálo by nás to nic. Jen pár tisíc povzdechů otců, kteří možná chtěli být s dětmi více, ale neměli k tomu vhodné podmínky.
Pokud nás směrnice Evropské unie musí nutit vůbec uvažovat o tom, že muži mohou být více než jen živitelé rodiny, a setkává se to s velkým křikem, vypovídá to více o nás a o tom, jaké možnosti jsme doposud dávali mužům, než o EU.

Jít jako muž na rodičovskou tak znamená překonat předsudky (leckdy i vlastní rodiny) a často finanční ztrátu pro rodinu. Není to výběr mezi dvěma rovnocennými volbami.

Foto: Otců se v Česku na "rodičák" mnoho nedostane.
FOTO: PICSEA, UNSPLASH

O autorovi: EVA MOŠPANOVÁ, redaktorka