Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. prosinec 1941 – Hitler 30 km před Moskvou. Ruské vítězství ve Stalingradu – v Německu Den národního smutku.

5. 12. 2017

4. prosinec 1941 – Hitler 30 km před Moskvou. Ruské vítězství ve Stalingradu – v Německu Den národního smutku. “Synové domoviny” – hymna ruských mládežníků. A “Evropa je slabá, protože její muži jsou slabí”. Videa

Od napadení Sovětského svazu Hitlerem v červnu 1941 uplynul téměř půl rok, za který se hitlerovská vojska dostala až k Moskvě, 4. prosince 1941 je od Moskvy dělilo 30 km a Kreml byl prý vidět vojenskými dalekohledy. Po nesmírně těžkých obranných bojích na podzim 1941 se ale sovětským ozbrojeným silám podařilo za cenu obrovských ztrát zpomalit a nakonec zastavit postup Wehrmachtu a ve dnech 5. až 6. prosince na téměř devítisetkilometrové frontě dokonce neočekávaně přejít do protiútoku.

Šlo o první porážku do té doby neporazitelné a nejmodernější armády, která v té době za sebou měla úspěšná tažení Evropou. Svět zprávu o porážce přijal s nadšením a dokonce i ve Spojených státech vznikl v roce 1943 film, který se nejen skláněl před hrdinstvím ruského národa, ale který i popisoval, proč se Rusko po celou dobu své existence musí bránit útokům nejrůznějších armád – že totiž jde o ruské zdroje (čas od 6. minuty dokumentu “Proč ten věčný boj o Rusko“) .

Na začátku prosince 1941 ruské velení rozhodlo, že přejde do protiútoku, 4. prosince však Hitler ještě tvrdil: “Bojové možnosti protivníka nejsou tak veliké, aby mohl se současnými silami začít proti ofenzívu”. Ale hned další den byli Němci velmi překvapení – dokument “Bitva o Moskvu” (čas od 40:30):

Bitva o Staligrand – “Ani krok zpět”

Bitva o Stalingrad (3.9.1942 – 2.2. 1943) byla jednou z nejvýznamnějších událostí 2. světové války. Dá se říci, že se jedná o tzv. „zlom na východní frontě“, neboť právě do období vypuknutí této bitvy německá armáda postupovala do nitra Sovětského svazu, po této bitvě se však „karta obrátila“ a německá vojska se dala na ústup před sovětskými jednotkami. Na jaře 1943 byly sice pokusy znovu obrátit vývoj na východní frontě, ale dá se konstatovat, že tato ofenzíva, přestože z počátku vlila do žil německým jednotkám trochu naděje, ztroskotala (zdroj a více).

“Nevinní” ve Stalingradu 

A dále cituji:

Na jaře 1942 je v šesté armádě přezdívané „přemožitelka hlavních měst jmenován nový vrchní velitel.

Hitler přeložil svůj hlavní stan do Vinice v srdci Ukrajiny. Určujícím pro Hitlerovo rozhodnutí přemístit se na jih bylo něco, co pro něj bylo určující poměrně často, a to nikoli strategická, ale hospodářská situace. Američané neustále dodávali Rusům materiál přes Persii, Kaspické moře a Volhu – tudy procházelo zásobování. Kdyby ho Němci dokázali zastavit, získali by velice cennou strategickou výhodu a těžce by poškodili Rusy. Z toho vznikl tento plán dobýt Stalingrad a obsadit grozenská ropná pole. Kvůli tomu rozdělil Hitler své síly. Zdá se ale, že u něj při dobytí Stalingradu šlo hlavně o politický význam jména, v boji Hitlera proti Stalinovi to byl jeden z jeho velkých politických triumfů, které chtěl oslabit. Neboť obsazením Stalingradu sice mohl být přerušen tok ropy z Baku a americké pomoci do Moskvy, ale toho mohlo být dosaženo i mimo Stalingrad, o kus dál po proudu Volhy. Hlavně byl Stalingrad pro Rusy symbol, bylo to jejich město postavené za jejich časů a neslo jméno samotného vůdce sovětského lidu, (I když ne všemi milovaného) Stalina.

23. července 1942 hlásil generál Hader Hitlerovi, že se Sověti záměrně vyhýbají bitvě.Hitler se na něj vztekle osopil: „Nesmysl!! Rusové bojují naplno, ale už jsou se silami u konce. Prostě se nemůžou vzpamatovat z ran, které jsme jim v posledních měsících zasadili!!

Ve Stalinově hlavním stanu znají situaci šesté armády a plánují, jak pomoci Stalingradu. Vasilevskij plánuje využít Paulusových slabých křídel, na kterých stojí nedostatečně vyzbrojené svazy Italů a Rumunů, plánuje obklíčit Stalingrad. Stalin byl zpočátku proti, neboť měl obavy, jestli je Rudá armáda natolik silná k takovému manévru. Stalin chtěl jen zesílit tlak kolem Stalingradu. Nakonec se ale dal přesvědčit svým pravděpodobně nejlepším generálem Žukovem k plánu obklíčit Stalingrad. 19.listopadu 1942 byl zahájen protiútok. Dva tisíce tanků T-34 zahajují útok, najíždějí z obou stran šesté armády. Italové a Rumuni nemají čím klást odpor. Němci chtěli svoje křídla dodatečně vybavit protitankovými děly, což bylo stejně málo a Němcům se nepodařilo dopravit materiál včas. Rumuni vlastnili stará děla ráže 37mm, kterým se říkalo klepadla na dveře, a ta na T-34 v žádném případě nestačila. Německému armádnímu štábu přestala chodit hlášení, nikdo nevěděl, co se děje. Nastal zmatek, ve štábu postřehli ruský útok až 20. listopadu, kdy Rusové byli již v Golubince. Armádní štáb ve zmatku ustoupil před blížícími se Rusy. Sovětské divize jsou v takové převaze, že jim nečiní větší potíže rozdrtit spojence wehrmachtu. Síla sovětského útoku je do té doby nevídaná. Po čtyřech dnech se Rusům podařilo uzavřít obklíčení Stalingradu u Kalače a tím dostat do pasti více než 260 tisíc vojáků wehrmachtu. Paulus několikrát žádá Hitlera o svolení okamžitě ustoupit. Hitler pokaždé odpoví: udržet Stalingrad je pro válku rozhodující …

Konec citace (zdroj a více)

Bitva o Stalingrad (dnešní Volgograd) představuje společně s bitvou o Moskvu (1941) a bitvou u Kurska(1943) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk za druhé světové války. Rudá armáda v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního maršále Pauluse a způsobila Wehrmachtu významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk. Dnes se jedná o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec. (Oficiální shrnutí z Wikipedie)

Není výročí jako výročí – co je v Rusku připomínkou vlastenecké obrany země, to je v Německu Dnem smutku za nevinné oběti

Máme 4. prosinec a výročí porážky nacistických vojsk 30 km před Moskvou v roce 1941 dostává místo uznání a vděku ruskému národu za záchranu světa, nádech přepisování dějin tak, aby z Ruska byl vytvářen viník za to, že Hitler byl až téměř v Moskvě (podobně jako Napoleon před ním) a že se Rusko ubránilo (podobně jako před jinými po celou dobu své existence).

Adnes vidíme, jak se opět málem až k Moskvě přibližují základny NATO, přesto je to Rusko (a kdo si dnes vzpomene, že existovala nějaká Varšavská smlouva, kterou Rusko rozpustilo hned po rozpadu SSSR pod příslibem Západu, že základny NATO se neposunou ani o píď směrem na Východ?), kdo je označován za agresora, před kterým je třeba se bránit.

První, k čemu po pádu komunismu došlo, byla změna data konce války – nově válka neskončila 9. května v Praze, ale 8. května v Plzni – tedy o její konec se nezasloužila Rudá armáda, ale vojska Spojených států. A protože manipulace lidstvem probíhá plíživě, starší generace se s tímto “faktem” smířila, zatímco nová jej přijímá jako hotovou věc.

Plíživý způsob manipulace lidstvem však nedávno nabral “vyšší level” – to když se ukázalo, jak se prožral dokonce i k nové ruské generaci! A na mysli mám vystoupení ruských studentů v Bundestagu za peníze zahraničních fondů (!), kde jeden ze studentů litoval smrt německého vojáka v tzv. “stalingradském kotli”, vojáka oné 6.armády, kterého označil za “nevinně” zemřelého.

Už to samo o sobě je varující a pozornosti  hodný fakt, neboť dávat rovnítko neviny mezi napadajícího a napadaného nemá logiku. Ale mnohem důležitější je zde jiný fakt: ruský student toto světu sdělil z půdy Bundestagu v den výročí, kdy Rudá armáda obklíčila vojáky Wehrmachtu ve Stalingradu (19. listopad 1942),pro Německo ovšem den,který je označen jako Den národního smutku za nevinné oběti. A aby nebylo málo, ruský student jako příklad “nevinné oběti” uvedl právě vojáka 6.armády (!) (více viz V.V. Pjakin).

Každému, kdo jen trochu čte mezi řádky (a nakonec současné tažení proti Rusku už musí vidět i slepý) musí být jasné, že něco není v pořádku a že ve hře jsou podobné snahy, jaké se v historii zopakovaly už nejednou. A když nedávno prezident M. Zeman na setkání s V. Putinem řekl, že kdo se nepoučí z historie, ten ji musí znova zažít a citoval k tomu prohlášení ukrajinského premiéra Jaceňuka o tom, že Rusko táhlo na Německo a přitom okupovalo Ukrajinu, tak to asi nebylo sdělení jen tak.

A když si k tomu přidáme nedávná prohlášení T.Mayové, viz “Ačkoli to „eurokraté“ pečlivě skrývají, ve skutečnosti je projekt „Východního partnerství“ zaměřen proti Rusku  , tak obzvláště země V4 by se měly zamyslet, jestli s nimi není hrána nějaká hra.

Kdo se nepoučí z historie, ten ji musí znova prožít

V souladu s tímto citátem jsem připomněla události, spojené jak s 4. prosincem 1941, tak s 19.listopadem 1942 (a 19. listopadem 2017). A doplním, že každý slušný člověk se za takové přepisování historie, jaké se po roce 89 děje, musí stydět. A že každý slušný člověk, který si poslechne hlášení moskevského rozhlasu z 22. června 1941 – viz video

Pozor, pozor, hovoří Moskva. Občané a občanky, dnes ve 4 hodiny ráno německá vojska napadla naši zemi”

a který si uvědomí, co ruský národ v následujících letech dokázal a čím prošel, nebude v jakékoliv vlastenecké písni (viz úvodní video) vidět rusofilii, ale zcela obyčejnou úctu k těm,kteří skutečně zemřeli nevinně – pokud ovšem západní svět nepřijal takovou filozofii, že kdo se brání, ten je vinen… A že je za to opět nutné udělat z něj agresora a proto jej napadnout “preventivně”…  Západu nakonec přece jen ale patří poděkování – a to za video z roku 1943 (viz odkaz v úvodu), kde popsal,o co jde ve skutečnosti ..

Zdroj úvodního videa: zde

Související: Plán Barbarossa 2 Američtí žoldáci,nikdy nepochopíte

PS: Náhoda tomu chtěla, že k videu o “Synech Ruska” na mě vyskočilo i video “Evropa je slabá, protože její muži jsou slabí“. Ale správněji by jeho název měl znít: “Všude na Západě už zvítězil neomarxismus/trockismus, jen Rusko je pořád ještě normální, protože od Velké říjnové revoluce se tomu úspěšně brání”.

-Pozorovatelka-  04.12.2017

 

4. prosinec 1941 – Hitler 30 km před Moskvou. Ruské vítězství ve ...

https://aeronet.cz